NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15894.

Pořad práva pro nárok smluvního úředníka obce na náhradu škody vzniklé mu tím, že nebyl obcí přihlášen k pensijnímu pojištění; předpis § 40 zák. č. 443/1919 Sb. z. a n. tu neplatí.
(Rozh. ze dne 4. března 1937, R II 82/37.)
Srv. Úr. sb. č. 2915.
Žalobce přednesl, že byl ve službách žalované obce a konal práce, podle jejichž povahy podléhal pojistné povinnosti podle zákonů o pensijním pojištění, že však žalovanou obcí nebyl k tomuto pojištění přihlášen a že pro toto opominutí žalované obce nedostal důchod, který by mu jinak byl náležel. Domáhá se proto na žalované obci náhrady škody, vzešlé mu z uvedeného opominutí. Prvý soud k námitce žalované odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud námitku nepřípustnosti pořadu práva zamítl a uložil prvému soudu, aby rozhodl o žalobě věcně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobce se podle svého přednesu domáhá na žalované obci soukromoprávního nároku na náhradu škody podle XXX. hlavy obecného zákoníka občanského, opíraje jej o porušení povinnosti, uložené prý žalované obci zákonem, kterým jsou — hledíc k tvrzením žaloby o trvání služeb žalobcových u žalované obce — ustanovení § 73 zákona č. 89/1920 Sb. z. a n. a § 5 zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., jež ukládají zaměstnavateli povinnost přihlásiti zaměstnance k pensijnímu pojištění, jsou-li v jeho pracovním poměru splněny předpoklady ustanovení § 1 řečených zákonných ustanovení. Spory o tyto nároky na náhradu škody patří na pořad práva, jak nejvyšší soud stále rozhoduje, takže stačí v té příčině pro stručnost odkázati k rozhodnutím č. 9880, 11031, 12894 Sb. n. s. Ježto žalobce jest pokládati za smluvního zaměstnance žalované městské obce, a ustanovení zákonů č. 89/1920 Sb. z. a n. a č. 26/1929 Sb. z. a n. nemají pro uplatnění nároků těchto zaměstnanců na náhradu škody, vzniklé jim z opominutí přihlášky k pensijnímu pojištění, žádné výjimky z pořadu práva, právem rekursní soud usoudil, že v tomto sporu nejde o nárok podle § 40 zákona č. 443/1910 Sb. z. a n., o kterém by mělo býti rozhodováno pořadem stolic úřadů samosprávných, nýbrž o nárok, o kterém přísluší rozhodovati soudům.

Citace:

Čís. 15894. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 287-288.