NPD documents search: České právo, 17 (1935) - K výkladu § 123 notářského řádu.

JUDr. A. Kozáková, Praha:
K výkladu § 123 notářského řádu.

(O způsobilosti náměstka k úřadování ve vlastních záležitostech zastupovaného notáře.)
§ 123 notářského řádu má toto znění: »Náměstek má na místě notáře zastávati všechen obor jeho úkonův a pokračovati v jeho rejstříku jednacím i seznamech.
Notářské listiny podpisuje jako »náměstek«, odvolaje se vždy k dekretu o svém ustanovení.
Není-li sám notářem, má užívati úřední pečeti notáře, jehož zastupuje.
Nařízení pro notáře daná vztahují se také k náměstkovi; zejména jest dozoru a disciplinárnímu řízení podroben právě jako notářové.
Pokud substituce trvá, není zastoupenému notáři dovoleno, aby sám vykonával notářské úkony úřední.«
Dle výkladu Šedivova k tomuto §u (str. 266) »může náměstek notáře bez závady a platně prováděti notářské úkony, týkající se osoby nebo zájmu zastupovaného jím notáře (může tedy na př. ověřili podpis onoho notáře, nebo ověřiti podpis dlužníka na úpisu pro notáře toho vydaném), neboť substituovaný notář a jeho náměstek jsou zcela různé osoby, a nelze tedy říci, že tím náměstek provádí úkon ve své vlastní záležitosti.«
Tomuto výkladu odpovídala i stálá prakse notářská, i stálá prakse všech soudů v RČS, a stejně též i judikatura rakouská. Překvapí proto jistě celý stav notářský stanovisko, jaké zaujal Nejvyšší soud k výkladu tohoto §u, a které jest naprosto odchylné jak od judikatury rakouské, tak i od stávající prakse.
Pisatelka tohoto článku ustanovena byla krajským soudem civilním v Praze náměstkem notáře Dra. J. H., u něhož zapsána jest jako kandidátka notářství. V této své funkci jako náměstek notáře sepsala notářský spis o zřízení společnosti s ručením obmezeným, jejímž jedním ze společníků byl též jí substituovaný notář. Krajský soud obchodní v Praze zapsal na základě tohoto notářského spisu — jak se dalo také očekávali — společnost s r. o. do obchodního rejstříku. Proti zápisu této společnosti s r. o. podala však Česká finanční prokuratura v Praze rekurs k vrchnímu soudu, který rekursu usnesením ze dne 26. září 1934 č. R IV 714/34 vyhověl z těchto důvodů: »Ze snímku notářského spisu o zřízení s ručením obmezeným sepsaného jest zřejmo, že společnost tato zřízena byla Drem. J. H., notářem, a Ing. M. P., a že notářský spis byl sepsán Dr. Andělou Kozákovou, kandidátkou notářství, a náměstkem notáře Dra. J. H., dekretem krajského soudu civilního v Praze ze dne ustanoveným. Náměstek notáře všechna jednání notáře obstarává na místě jeho (§ 123 zák. č. 73/76 ř. z.) a proto uvedený notářský spis sepsaný náměstkem notáře Dra. J. H., sluší pokládali za jednání tohoto.
Avšak notářský spis, kterým notář sám zřizuje společnost s ručením obmezeným tento notář sepsati nesmí, tudíž také ne náměstek ve věci svého chéfa (§ 33 cit. not. ř.), a listina uvedená přes to zřízená, nemá moci veřejné listiny.
O smlouvě společenské nebyla zřízena notářská listina, listina předložená předpisům zákona nevyhovuje (§ 3. odst. 1. čís. 1. a 4., 3. odst. zák. č. 58/06 ř. z.) a proto podle ní zápis do obchodního rejstříku povoliti nelze (§ 9. odst. 1., 2. ř. č. 1 a č. 2. cit. zák.), jinak by usnesení bylo zmatečné (§ 43 a 87 téhož zákona).
Prvý soud měl zkoumati i úplnost a zákonitost přihlášky a společenské smlouvy a předpoklad zápisu (§ 11 téhož zákona).
Napadené usnesení zákonu pro nedostatek notářské listiny nevyhovuje, pročež bylo stížnosti důvodné vyhověno a změnou usnesení přihlášku k zápisu zamítnouti.« Proti tomuto usnesení podala samozřejmě společnost s г. o.
dovolaeí stížnost k Nejvyššímu soudu, uvádějíc v ní toto:
1. Naříkané usnesení správně praví, že náměstek notáře obstarává všechna jednání notáře na místě něho. Tomuto ustanovení dává však mylný výklad, tvrdě v konkrétním případě, že notářský spis, sepsaný náměstkem notáře Dra. J. H. JUDr. A. K-ovou sluší pokládati za jednání notáře JUDra. J. H. Tento názor je však naprosto mylný. Náměstek notáře není, jak nesprávně vrchní soud má za to »alter ego« zastupovaného notáře, nýbrž jest osobou od notáře, kterého zastupuje, naprosto rozdílnou. Náměstek neúřaduje jménem notáře, nýbrž dle výslovného ustanovení zákona (§ 123 not. řádu) na místě něho. Není tedy náměstek zmocněncem notářovým, jako na př. substitut advokátův, nýbrž pravomoc notářova náměstka a jeho »publica fides« přechází na něho přímo ex lege jeho ustanovením příslušným krajským soudem, nikoliv na základě mandátu substituovaného notáře. Notář a jeho substitut nejsou jeden vůči druhému ani sub- ani koordinováni, nýbrž se navzájem vylučují; jsou tedy vůči sobě osobami naprosto cizími. Na témže notářství může úřadovati pouze jeden z nich, buď notář nebo náměstek. Ustanovením substitutu přestává býti notář osobou veřejné důvěry požívající, a dle výslovného znění zákona není mu dovoleno po dobu substituce, aby sám vykonával notářské úřední výkony (§ 123 not. ř. posl. odst.). Muže tedy náměstek, jsa osobou od substituovaného notáře naprosto rozdílnou, bez závady a platně prováděli notářské úkony, týkající se osoby nebo zájmů zastupovaného jím notáře. (Viz rozh. vrch soudu ve Vídni ze dne I. XII. 1883 č. 18804 N. Z. 1887/33).
2. Poněvadž pro kandidáta notářství platí podle § 123 not. ř. stejné předpisy jako pro notáře, nemůže proto padati v úvahu vůbec rozdíl, zda notář substituuje kandidát notářství u něho zaměstnaný nebo notář jiný. Že kandidát notářství používá i pečetě zastupovaného notáře, je věcí vedlejší — nemá své vlastní (§ 123 not. ř., odst. 3). Je nepochybilo, že notář může prováděti notářské úkony pro svého kandidáta notářství, proč by tedy tento nemohl jako substitut provádět notářské úkony pro notáře, kterého substituuje?
Dovolací stížnost poukázala také na stávající praksi notářskou i praksi všech soudu v KČS., jakož i na judikaturu rakouskou.
Pokud jde o § 33 not. ř. v usnesení vrchního soudu citovaném, namítala dovolací stížnost, že v §u tom jsou přesně vyjmenovány případy, kdy notář nemůže notářský úkon předsevzíti, a že případy ty vyjmenovány jsou taxative, a nelze je extensivním výkladem rozšiřovati na případy substituce, na které by byl jistě zákonodárce expressis verbis pamatoval. V konkrétním naříkaném případě není mezi náměstkem a substituovaným notářem žádný z případů v §u 35. not. ř. uvedený.«
Nejvyšší soud však usnesením ze dne 3. ledna 1953 R I 1308/34 této dovolací stížnosti nevyhověl z těchto důvodů: »Nejvyšší soud v rozhodnutí číslo 3416 1) sb. n. s. zaujal stanovisko, že náměstek notářův, který má podle §u 123 not. řádu předsebráti na místě notáře všechny jeho úkony a má dále vésti jeho jednací rejstříky a záznamy, i když samostatně vede notářskou agendu, representuje notáře a jest považovati úkony náměstka notáře za úkony samého notáře.
Dovolací soud nemá důvodu, aby se od uvedené zásady odchýlil v souzeném případě, zejména když náměstek notářův, nejsa samostatným notářem, musil při něm použíti podle 3 odst. §u 123 not. řádu na notářském spise úřední pečeti notáře Dra. J. H., jež tvoří podstatnou část notářského spisu (§ 68 lit. h) not. ř.). Právem proto rekursní soud se zřetelem na předpisy §u 55 not. řádu neuznal notářský spis sepsaný náměstkem notáře Dr. A. K. o smlouvě společenské, uzavřené mezi notářem Dr. J. H. a Ing. M. B. za způsobilou listinu, aby na jejím základě mohl býti povolen zápis společnosti do obchodního rejstříku z hlediska §u 4. odst. 3. a §u 9. číslo 1. zákona č. 58/06 ř. z., třeba že zevně hověla předpisům §u 68 not. řádu.
Byla tedy věc správně posouzena rekursním soudem, a důvody napadeného usnesení nebyly vyvráceny vývody dovolacího rekursu.
Pisatelka tohoto článku, přes to, že byla a jest přesvědčena o správnosti svého názoru, totiž že náměstek jest od notáře, jehož zastupuje, osobou naprosto rozdílnou, a že bez závady muže platně notářské úkony, týkající se osoby nebo zájmů zastupovaného jím notáře prováděti, požádala o posudek v této věci jako odborníka pana univ. prof. Dra. Václava Moru, který se vzácnou ochotou sdělil jí svoje stanovisko. Pro zajímavost uveřejňuje celý jeho posudek:
»Tážete se mne na mínění o poměru notářského substitutu k substituovanému notáři. Je mi velmi milé, mohu-li prohlásiti, že souhlasím zcela s názorem Vaším. Slova §u 123 odst. 1. not. řádu »na místo« lze vykládati jen v souvislosti s posledním odstavcem téhož §u. Tedy tak: Poněvadž substituovaný notář po dobu substituce sám notářské úkony vykonávati nesmí, koná je na jeho místě substitut. Ale koná je svým jménem, nikoliv jménem toho. na, jehož místě je a pod svou vlastní zodpovědností. Nemohu naprosto souhlasiti s názorem, že substitut representuje notáře a že úkony notářského substitutu považovati jest za úkony notáře samého. Věta tato jistě není domýšlena. Byla-li by správná, musela by míti platnost obecnou ve všech případech substituce. A tu myslím, že sotva bude lze vážně tvrditi, že úkony substitutu ustanoveného podle §u 119 not. řádu notáři zemřelému nebo sesazenému považovati jest za úkony notáře samého. A jak se vypořádali při tomto výkladu s §em 33 not. řádu? Musí se notářský substitut zdržovati notářských úkonu ve všech případech, kdy jde o osoby příbuzné notáře, na jehož místě působí, a nemusí se zdržovati těchto úkonů, jde-li o jeho vlastní lidi? Názor Nejvyššího soudu by k tomuto důsledku — podle mého mínění nemožnému — musel konec konců přivést.« Poněvadž se jedná o věc eminentně důležitou pro celý stav notářský, považuje podepsaná za svoji povinnost předložiti ji notářské veřejnosti, doufajíc, že snad v jiném konkrétním případě Nejvyšší soud přikloní se ke stanovisku námi hájenému, jehož správnost podepřena jest i posudkem universitního profesora — jednoho z nejskvělejších odborníků.

Čís. 3416: Za opatrovnici dědice nelze stanoviti notářovu choť, třebas pozůstalost projednával notářův substitut. (Rozh. ze dne 22. ledna 1924, R II 1/24.) Pozůstalost po Františce R—ové v P. projednával notář R. ze Z. jakožto substitut P—ského notáře L—a. Pozůstalostní soud určil opatrovnici nezvěstného dědice manželku notáře L—a. Rekursní soud usnesení zrušil a vrátil věc prvému soudu k novému jednání.Důvody: Soudce je vyloučen z vykonávání soudcovského úřadu v občanských věcech právních, v nichž vystupuje jako strana jeho manželka (§ 20 čís. 2 j. n.). Dle soudní praxe platí týž důvod vylučovací, týká-li se poměr příbuzenství nebo švakrovství i jen zmocněnce stran. Byla-li tedy v tomto případě manželka soudního komisaře povolána k úřadu opatrovnickému, je tím zákaz §u 20. j. n. porušen (důvod zmatečnosti).Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody: Dle předpisu čl. IX. zákona ze dne 1. dubna 1921 čís. 161 sb. z. a n. přísluší provésti pozůstalost notáři v P. jako soudnímu komisaři a nikoli, jak stěžovatelé mylně se domnívají notářství v P., jak soud prvé stolice patrně omylem napsal. Z toho plyne, že k projednání pozůstalosti po Františce R—ové v P. dne 14. července 1925 zemřelé povolán byl jedině notář L. v P. Dle §u 123 not. řádu má notářův substitut na místě notáře všecky jeho úkony předsevzíti, a jeho jednací rejstříky a záznamy dále vésti. Z toho plyne, že notářův substitut, i když samostatně vede notářovu agendu, tohoto representuje a že úkony notářského substitutu považovati jest za úkony notáře samého. V důsledcích toho přes to, že pozůstalost po Františce R—ové neprojednal notář L. osobně, nýbrž jeho substitut notář R. ze Z., neměla choť notáře L—a opatrovnictví nezl. syna zůstavitelčina syna Jaroslava R—a býti ustanovena a s ní pozůstalost substitutem notáře L—a býti projednána. Když se tak stalo, byl tím předpis §u 20. j. n. porušen a soud rekursní správně pro tuto vadu usnesení okresního soudu v P. jakož i řízení mu předcházející zrušil a soudu prvé stolice nové projednání pozůstalosti nařídil.

Citace:

K výkladu § 123 notářského řádu.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 6, s. 55-57.