NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 11422.

Hypotekární věřitel, jenž byl při dražbě přítomen, patřil k osobám, které měly býti tázány, zda podávají odpor proti příklepu, třebaže se při dražbě nepřihlásil za koupěchtivého a nepodával.
Účastníku nelze upříti právo k rekursu z důvodu, že nepodal odpor proti příklepu, nebylo-li možnosti podáti odpor proti příklepu, an příklep byl udělen ihned po pěti minutách po podání, aniž předcházelo poučení o odporu a aniž byli přítomní na odpor tázáni.
Měla-li se podle právoplatných dražebních podmínek konati dražba několika knihovních těles, bylo vyvolati a prodávati nemovitosti každou zvlášť. Byly-li však nemovitosti společně vyvolány a za jednotné podání přiklepnuty, aniž dražební podmínky byly v tom smyslu po předchozím řízení podle § 162 ex. ř. změněny a aniž všechny v § 162 ex. ř. uvedené osoby s tím souhlasily, jde o vadu podle § 184 čís. 6 pokud se týče podle druhé věty prvního odstavce § 187 ex. ř.
(Rozh. ze dne 25. února 1932, R 2 1/32.)
Soud prvé stolice udělil příklep k vydraženým nemovitostem Občanské záložně. Rekursní soud k rekursu knihovního věřitele Spořitelního a záloženského spolku zrušil tento příklep a uložil prvému soudu, by, vypsav novou dražbu, po zákonu dále jednal. Důvody: Výpovědí Jiřího Z-a, pokladníka, a Jiřího H-a, předsedy dozorčí rady Spořitelního a záloženského spolku jest zjištěno, že při dražbě ze dne 19. září 1931 přítomen byl za spolek Jiří Z., pokladník a Martin Z., starosta spolku, oba byli opatřeni plnou mocí, hodlali dražiti, rozhodnutí, že chtějí kupovati, také učinili, že však, když exekuční komisař rozhodl, že všechny nemovitosti budou prodávány najednou, nemohli pro krátkost doby sehnati potřebné vádium. Jest zkoumati jejich oprávnění k rekursu v tom směru, zda byli ve smyslu § 187 ex. ř. poučeni o právu odporu. Z vyjádření okresního soudce vyplývá, že se snažil poučiti přítomné o odporu ve smyslu § 187 ex. ř., že však pro hluk to nebylo možné, a výslechem Jiřího Z-a a Jiřího H-a vzal soud za zjištěno, že poučení o odporu neslyšeli a že myslí, že ani uděleno nebylo. Jest tudíž Spořitelní a záloženský spolek oprávněn k rekursu proti příklepu. Pokud se týče věcné výtky jest stěžovateli přisvědčili. Podle dražebních podmínek měly jednotlivé nemovitosti býti prodávány jednotlivě podle vložek za nejnižší podání tam uvedené, nikoliv hromadně. Exekuční komisař určiv na žádost zástupce vymáhající věřitelky při dražbě proti zákonu, že všechny nemovitostí mají býti prodávány hromadně, porušil ustanovení zákona (§ 184 čís. 6 ex. ř.), poněvadž se tento postup odchyluje od pravoplatných dražebních podmínek, a měl soudce prvé stolice příklep odepříti, nehledíc ani k tomu, že v souzeném případě, any jsou nemovitosti různě zatížené, nebylo ani přípustné dražené nemovitosti hromadně prodávali, ježto nelze pak prvému soudci podle zákona provésti rozvrhové usnesení. K této vadě měl soud prvé stolice přihlíželi z úřadu, ježto nebylo postupováno podle ustanovení dražebních podmínek, že jednotlivé vložky budou prodávány jednotlivě, a v souzeném případě nebylo ani prospěšné vzhledem k tolika zájemcům nemovitosti prodávali hromadně, neboť bylo přítomno mnoho koupěchtivých, kfeří chtěli jednotlivé vložky dražiti a dražební komisař má k tomu hleděti, by bylo docíleno co největšího dražebního výtěžku. Bylo tedy v tomto Směru stížnosti vyhověli a udělený příklep zrušiti a soudu prvé stolice uložili, by novou dražbu po zákonu vypsal a znovu provedl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vydražitelky.
Důvody: Dovolací rekurs není opodstatněn. Pokud jde o oprávnění spořitelního a záloženského spolku k rekursu a pokud dovolací rekurentka dovozuje, že spolku oprávnění k rekursu nepříslušelo, ježto se při dražbě nepřihlásil za koupěchtivého, nelze přisvědčili dovolací rekurentce k jejím vývodům a k výtce, že rekursní soud spolku právo k rekursu přiznal a rekurs místo, by ho odmítl, věcně vyřídil. Tím, že se Spořitelní a záloženský spolek při dražbě za koupěchtivého nepřihlásil a spolu nepodával, právo k rekursu nepozbyl. Podle § 187 ex. ř. mohou si proti udělení příklepu stěžovati, kdo byli při dražebním stání přítomni a měli býti tázáni, zda podávají odpor. Jest zjištěno, že Záloženský a spořitelní spolek při dražebním roku svými zástupci přítomen byl, a, pokud jde o to, zda, jsa přítomen, měl na odpor proti udělení příklepu býti tázán, dopadá i tento předpoklad, neboť, i když se spolek při dražbě za koupěchtivého nepřihlásil a nepodával, ježto byl hypotekárnim věřitelem na prodávaných nemovitostech a o dražbě vyrozuměn býti měl a také byl, patřil k těm, kdož na odpor proti přiklepu podle § 182 ex. ř. (§§ 171 až 173 ex. ř.) tázáni býti měli. Jde ještě o to, zdali, an a pokud rekurs byl podán pro vady podle § 184 ex. ř., měl spolek právo k rekursu, an odporem při dražebním stáni vady ty neuplatňoval. (§ 187 první odstavec, třetí věta ex. ř.). Podle zprávy soudce řídícího dražbu, udělen byl přiklep ihned po pěti minutách po podání dovolací rekurentky, aniž předcházelo poučení o odporu a aniž přítomní byli na odpor tázáni, tedy bez vyčkáni odporu, takže jest řici, že možnosti podati odpor ani nebylo. Podati odpor po udělení přiklepu nemělo právní význam (sb. n. s. 9196) nehledě k tomu, že to podle vylíčení soudce, řídícího dražbu, pro nepokoj a vřavu po příklepu ani dobře nebylo možno. Nelze proto spolku ani pokud jde o vady podle § 184 ex. ř., z důvodu, že nepodal odpor, upříti právo k rekursu.
Ve věci samé rekursní soud, vyhověv rekursu Záloženského a spořitelního spolku a zrušiv přiklep udělený dovolací rekurentce, rozhodl správně. Rekursní soud omezil se na to, že přiklep neodpovídá dražebním podmínkám. (§ 184 čís. 6, pokud se týče § 187 ex. ř. první odstavec druhá věta, druhý případ). Že tato vada tu jest, jest správné. Dražební podmínky jsou základem dražby, podávání a příklepu (§§ 146, 162, 170 čís. 3, 177, 178, 180 čtvrtý odstavec, 184 čís. 6 ex. ř.). Podle pravoplatně stanovených dražebních podmínek měla se konati dražba několika (sedmi) knihovních těles. Bylo proto vyvolati a prodávati sedm nemovitostí, a to každou zvlášť. Všechny nemovitosti byly však vyvolány společně a za jednotné podání přiklepnuty. To sice vyloučeno nebylo (výnos min. sprav, ze dne 9. června 1902 čís. 6062/2), avšak předpokladem toho bylo, že dražební podmínky byly v tom smyslu po předchozím řízení podle § 162 ex. ř. změněny nebo že všechny v tomto § uvedené osoby s tím souhlasily. Dražební podmínky v řečeném smyslu změněny nebyly a souhlas nebyl prokázán. Neměly tudíž nemovitosti býti společně a jednotně prodány a přiklep neměl býti udělen. Nebylo řádným postupem, usnesl-li se soudce dražbu řídící na návrh dovolací rekurentky jako vymáhající věřitelky teprve při dražebním stání na společné dražbě všech nemovitostí, a usnesením tím původní, pravoplatně stanovené dražební podmínky nepozbyly platnosti a závaznosti. Opačné stanovisko dovolací rekurentky jest mylné. Jednotný přiklep všech prodávaných nemovitostí za jednotné nejvyšší podání, neodpovídaje dražebním podmínkám, udělen byl neprávem (§ 184 čís. 6 a 187 první odstavec, druhá věta ex. ř.), pročež rekursní soud, zrušiv jej z tohoto důvodu, aniž se již zabýval dalšími námitkami, nepochybil.

Citace:

č. 6750. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 243-244.