NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 17068.

Pro žalobu proti samosprávnému okresu na náhradu škody vzniklé z požáru způsobeného jiskřením z parního válce jest pořad práva přípustný.
Okres, který dal svůj parní válec se svými zaměstnanci do provozu, odpovídá za splnění ustanovení vyhlášky č. 77/1875 ve znění vyhlášky č. 19/1884 čes. z. z. o upotřebení silničních parostrojů a za škodu způsobenou porušením řečených předpisů a nezdatností svých zaměstnanců provádějících provoz válce; v takovémto případě podnikatel, při jehož podniku je parní válec okresem dán do provozu, není odpověden za dotčenou škodu.
(Rozh. ze dne 8. října 1938, Rv I 3248/37.)
Okresní úřad pro P. jako správce veřejného statku a okresní silnice prováděl rekonstrukci silnice, při níž stálo obytné stavení žalobců, a svěřil provádění práce spolužalované firmě J. a spol. v B. Dne 28. června 1935 náhle vznikl velký vítr, a tu z parního válce, patřícího žalovanému samosprávnému okresu a používaného pří válcování okresní silnice, pří jízdě na jeho stanoviště kolem stavení žalobců vylétly z komína jiskry, od nichž chytlo stavení žalobců. Parní válec k válcování obnovované silnice dodal žalovaný okres i se svým strojníkem a topičem za úplatu spolužalované firmě, která po dobu prací sama platila uvedeným zaměstnancům okresu mzdu, jak bylo vymíněno v zadávacích podmínkách. Nižší soudy uznaly žalobní nárok proti žalovanému okresu co do důvodu po právu, kdežto proti žalované firmě J. a spol. jej neuznaly po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl ani dovolání žalobců ani dovolání žalovaného okresu.
Důvody:
K dovolání žalovaného okresu:
Pro otázku přípustnosti pořadu práva pro nárok na náhradu škody je rozhodující, zda se žalovanému okresu vytýká zanedbání povinností veřejnoprávních, či soukromoprávních. Žalobci odůvodnili žalobní nárok tím, že žalovaný okres je odpovědný za škodu vzniklou z požáru, způsobeného parním válcem, jednak jako vlastník válce, ať již požár byl způsoben vadou válce, nebo tím, že ho bylo použito při větru, jednak odpovědností okresu za zaměstnance u válce. Vytýkají tedy žalovanému okresu porušení předpisů §§ 1311 a 1315 obč. zák. K jednání o tomto žalobním nároku jsou podle § 1 j. n. příslušny řádné soudy.
Soudy nižších stolic zjistily, že zaměstnanec žalovaného okresu strojník Z. odjížděl přes zákaz L. se strojem za vichřice, že za těchto nepříznivých podmínek při rychlé jízdě do kopce přikládal do kotle a tím způsobil průvan, takže jiskry z komína hojněji vylétávaly. Z toho skutkového zjištění vyvodily nižší soudy závěr, že strojník Z. hrubým porušením vyhlášky č. 77/1875 čes. z. z., jímž bylo upraveno užívání silničních parostrojů, a svou hrubou nedbalostí požár zavinil, že se tím ukázal nezdatným zaměstnancem a že žalovaný okres je proto podle § 1315 obč. zák. odpovědný za škodu požárem způsobenou. Tento závěr odpovídá jak zjištěnému skutkovému stavu, tak předpisu § 1315 obč. zák.
K dovolání žalobců:
Podle vylíčeného skutkového děje opřeli žalobci žalobní nárok na náhradu škody proti firmě Josef J. a synové o to, že parní válec pracoval při podniku uvedené firmy, která jako vlastnice podniku odpovídá za škodu, jež byla při provozu podniku způsobena třetím osobám. Avšak pouze to, že parní válec pracoval při podniku žalované firmy, to jest při jejích pracích, nestačí k tomu, aby mohla býti žalované firmě uložena odpovědnost za škody způsobené válcem.
Nižší soudy zjistily, že podle zadávací smlouvy bylo pro provedení válcování silnice podmínkou převzetí okresního válce se strojníkem. Z toho však plyne, že parní válec byl ve skutečnosti dán do provozu žalovaným okresem a že okres vykonával provoz válce svými zaměstnanci, tedy on to byl, kdo válce na silnici používal. Na tom nemění nic právní povaha vnitřního poměru mezi žalovaným okresem a firmou J. a synové a ujednání o provádění válcování parním válcem okresu a zaměstnanci okresu. Není proto třeba právní povahou tohoto dojednání se blíže zabývati.
Dal-li žalovaný okres do provozu svůj parní válec se svými zaměstnanci, je odpovědný za splnění ustanovení vyhlášky č. 77/1875 ve znění vyhlášky č. 19/1884 čes. z. z., jíž bylo upraveno zavedení a upotřebení silničních parostrojů a za možnou škodu, způsobenou porušením oněch předpisů, i za škodu zaviněnou nezdatností svých zaměstnanců, provoz válce provádějících, a to jak podle č. 7, posled. odst., uvedené vyhlášky, tak podle obecných předpisů občanského zákona o náhradě škody. Žalovaná firma, při jejímž podniku byl parní válec žalovaným okresem dán do provozu, tuto odpovědnost nemá. V žalobě se žalobci dovolávali i toho, že prý žalovaná firma nevykonávala dostatečně dozor co do použití válce. To však bylo vyvráceno zjištěním, jež učinily nižší soudy podle výpovědí svědků L. a K. Žalobci však mimo to zastávali stanovisko, že vlastním podnikatelem co do válcování byl žalovaný okres.

Citace:

č. 17068. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1039-1041.