Č. 582.

Zabírání bytů: * Místností, jichž pronajmutí bylo úřadem výslovně nebo mlčky schváleno, nelze zabrati na podkladě skutkových okolností, které byly až do schválení smlouvy nájemní úřadem zjištěny.
(Nález ze dne 11. listopadu 1920 č. 10688.)
Prejudikatura: viz nález č. 370.
Věc: Eugenie Weissová v Brně a soudr. proti společnému bytovému úřadu v Brně o neschválení nájemní smlouvy a zabrání bytu. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím žalovaného úřadu ze dne 14. června 1920 bylo odepřeno schválení nájemní smlouvy týkajíc se kuchyně a pokojíka u obchodu Marie N. se nalézajících a byly zabrány tyto místnosti ve smyslu § 8, č. 3 a § 2, odst. 4 zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n.
Stížnost proti rozhodnutí tomu podaná a vytýkající nezákonnost a vadnost řízení jest odůvodněna.
Paragrafem 2 cit. zákona jest stanovena povinnost pronajímatele oznámiti obci nebo společnému bytovému úřadu ke schválení zamýšlenou nájemní smlouvu způsobem blíže naznačeným a zároveň jest ustanoveno, že neobdržel-li pronajímatel rozhodnutí do osmi dnů po té, kdy oznámení, bylo obci (společnému bytovému úřadu) podáno nebo doporučené odesláno, pokládá se nájemní smlouva za schválenou.
Jak vysvítá ze spisů, předložila Marie N. společnému bytovému úřadu v Brně dne 21. května 1920 nájemní smlouvu, jíž místnosti, o něž jde, pronajímá své sestře Julii V.; hodlal-li tedy společný bytový úřad schválení nájemní smlouvy odepříti, měl strany o tom do 29. května 1920 zpraviti. Ježto výměr žalovaného úřadu schválení odpírající byl vydán teprve dne 14. června 1920, jest nájemní smlouva dle § 2, odst. 2 cit. zák. schválena a úřad nemůže se proto dovolávati § 2, odst. 4 cit. zákona, dle něhož odepřením schválení nájemní smlouvy pokládají se místnosti, o něž jde, za zabrané. Ze schválení nájemní smlouvy, ať se stalo výslovně či mlčky, nenásleduje ovšem, že by místnosti pronajaté nesměly se již zabrati, když se později vyskytne k tomu zákonný důvod, zejména když se na příklad zjistí, že nájemník bytu používá jen občas nebo že má v obci nebo v bytovém obvodu byt jiný a tudíž bytu, jehož nájem byl schválen, nepotřebuje, aneb že pronajatý byt má místnosti nad počet a p. Jestliže však úřad již v řízení týkajícím se schválení nájemní smlouvy zjistil, že místnosti, o něž jde, jsou aspoň po 3 měsíce prázdny nebo že se jich používá za skladiště, a jestliže přes tyto okolnosti, jež by dle § 8 odůvodňovaly jejich zabrání, nájemní smlouvou výslovně neb mlčky schválil, založil tím nárok stran na uskutečnění nájemní smlouvy a nemůže dle zákona ze zmíněného důvodu byt neb místnosti ty zabrati.
V daném případě konstatováno bylo úředním orgánem již dne 10. května 1920, že místnosti, o něž jde, jsou déle než 3 měsíce prázdné, pokud se týče, že se jich užívá jen k ukládání věcí, jež lze po případě uložiti jinde. Bylo tedy na vůli žalovaného úřadu, aby na podkladě tohoto zjištění šetře předpisu § 11 místnosti ty zabral (§ 8, č. 3). Jestliže však ohlášená smlouva nájemní uplynutím lhůty stanovené v § 2, odst. 2 mlčky byla schválena, odporuje zákonu zabrání místnosti, pokud se opírá jen o skutečnost úřadu již známou, že byla prázdna a sloužila k ukládání věcí.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti jako nezákonné.

Citace:

č. 582. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 672-673.