NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4199.

Vyhrožovala-li manželka manželovi (v době rozvodu) děláním dluhů na jeho jméno a na jeho účet, nedopouští se ani manžel ani ten, kdo na jeho žádost napsal a v novinách uveřejnil výstrahu, by jí nikdo nedával nic na dluh, urážky na cti.
(Rozh. ze dne 10. června 1931, Zm I 210/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost soukromé obžalobkyně do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. prosince 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn ze soukromé obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 489, 491 tr. zák. a § 1 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňované hmotněprávní důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) a b) tr. ř. nejsou opodstatněné, neboť, vezmou-li se za základ právního posouzení formálně bezvadná skutková zjištění napadeného rozsudku, nelze mu důvodně vytýkati, že právně mylně dospěl ke zprošťujícímu výroku. Nalézací soud zhodnotil význam, dosah a smysl pozastavených článků tak, že v nich nejsou uvedeny činy nepočestné, kterých by se byla dopustila soukromá obžalobkyně, že se v nich nemluví o skutečnostech ze soukromého života, které by se dotýkaly cti soukromé obžalobkyně, a že by se jen z poslední věty: »Varuji každého, by jí — t. j. soukromé obžalobkyni — nic na můj účet na dluh nedával,« dalo souditi na hanění soukromé obžalobkyně, t. j. vinění z (určitých) opovržlivých vlastností, neměl-li původce zpráv příčiny k výstraze. Tento výklad je výronem skutkově zjišťovací činnosti nalézacího soudu, a zrušovací soud je jím vázán, nelze-li mu vytýkati nelogičnost. Tím jsou vyloučeny objektivní skutkové podstaty §§ 488, 489 a 490 tr. zák. a mohlo by jiti jen o skut¬ kovou podstatu § 491 tr. zák. V tomto směru byl přípustný důkaz pravdy, t. j. důkaz o takových projevech a jednáních soukromé obžalobkyně, které by nasvědčovaly možnosti, že bude v budoucnu na účet svého manžela dělati dluhy. Důkaz ten se obžalovanému zdařil. Nalézací soud zjišťuje, že původcem pozastavených zpráv byl Adolf M., manžel soukromé obžalobkyně. Tím není ovšem podle obecných zásad trestního zákona a podle zjištění napadeného rozsudku vyloučeno,- že obžalovaný František M., — jenž na žádost a zmocnění Adolfa M-e napsal ony zprávy i s podpisem Adolfa M-e na stroji, dal je do tisku a zaplatil náklady tisku — je spolupůvodcem zpráv a jako takový za ně spoluzodpovědný. V tom má stěžovatelka pravdu. Ale, je-li obžalovaný právě tak zodpovědný, jako by byl Adolf M., jest přiznati, že mu prospívá také vše, co vyvinuje Adolfa M-e (§ 5 tr. zák.). Soud nalézací pak usoudil, že Adolf M. byl jako manžel soukromé obžalobkyně oprávněn uveřejniti pozastavené výstrahy, ana mu soukromá obžalobkyně hrozila děláním dluhů. Podle toho, co uvedeno, je tedy i obžalovaný prost trestné zodpovědnosti, je-li správným zmíněný předpoklad prvého soudu o Adolfu M-ovi. V té příčině se zrušovací soud přidává k soudu nalézacímu. Je zjištěno, že soukromá obžalobkyně žádala na svém manželu Adolfu M-ovi den před uveřejněním oněch výstrah 3000 Kč na domácnost, jinak »že mu nadělá dluhů, až ho z toho bude hlava bolet«, a že Adolfu M-ovi hrozilo nebezpečí, že si soukromá žalobkyně nakoupí věci a že on je pak bude musiti zaplatiti. Adolf M. se tedy chtěl výstrahami v novinách jen uchrániti proti nepříjemným následkům toho, čím mu jeho manželka vyhrožovala (děláním dluhů na jeho jméno a na jeho účet). K tomu byl zajisté oprávněn. Adolf M. nevinil v uveřejněných zprávách soukromou obžalobkyni z nějaké opovržlivé vlastnosti, snad z náklonnosti k dělání dluhů, z dělání dluhů ze zvyku, nýbrž varoval jen jako manžel soukromé obžalobkyně každého, by jí nedával nic na dluh (na jeho účet), poněvadž on nebude za ní nic platiti. Že se výstraha týkala budoucnosti, je samozřejmé, ana soukromá obžalobkyně hrozila Adolfu M-ovi do budoucnosti. Poukaz ke společenským vrstvám, do nichž strany patří, není s to, by vylučoval oprávněni
Adolfa M-e k uveřejnění výstrah, neboť nelze tvrditi, že by takové uveřejnění bylo v příslušných společenských kruzích něco neobvyklého.

Citace:

Čís. 4199. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 323-324.