Čís. 1448.
Nárok jednoho na jiné odvětví státní správy jest nárokem veřejnoprávním a zůstává jím i když postoupen byl osobě soukromé.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, Rv II 358/21.)
Žalující firma zaslala dráhou okresnímu hejtmanství v J. zboží, jehož část se cestou ztratila. Proti žalobě namítl žalovaný erár mimo jiné nepřípustnost pořadu práva. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl a vyvrátil zmíněnou námitku v důvodech: Nárok, o který jde, je nárokem soukromoprávním. Jde zde o nárok z dopravní smlouvy mezi žalobcem a dráhou. Dle § 99 žel. dopr. řádu přešel ovšem nárok ten na okresní hejtmanství v J., tedy na erár, tím však nárok soukromoprávní povahy nepozbyl. Nikde není ustanoveno, že by jedna státní pokladna musela své nároky oproti jiné státní pokladně vyříditi jen vyúčtováním a že by nárokem, jí vzniklým, nemohla disponovati jinak. Ze zásady § 1441 obč. zák. naopak plyne, že nárok takový trvá samostatně, že nezaniká a že je tudíž přípustným postup takového nároku soukromého, čímž odpadne nemožnost uplatňování nároku oproti eráru. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i řízení jim předcházející jako zmatečné a odmítl žalobu.
Důvody:
Pokud žalovaná strana napadá srovnalá rozhodnutí obou předchozích stolic o námitce nepřípustnosti pořadu práva, jest dovolání v pravdě dovolacím rekursem proti srovnalým usnesením obou předchozích stolic, a jako takový nepřípustným (§ 528 c. ř. s.). Ježto však dovolání obrací se i proti rozhodnutí ve věci samé a v tom směru jest přípustným opravným prostředkem, vzešla z této příčiny dovolacímu soudu povinnost, by sám od sebe zabýval se otázkou přípustnosti pořadu práva. Prozkoumav takto právní záležitost, dospěl dovolací soud k výsledku, že tato sporná záležitost na pořad práva se nehodí. Při tom uváženo toto: Postupem nezmění se ničeho na původním právním stavu. Postup jest právním jednáním, kde pouze přístupem třetí osoby, totiž nového věřitele, právní poměr mezi věřitelem a dlužníkem se mění (§§ 1375, 1392 a násl. obč. zák.). Nebylo-li tedy zde před tím soukromoprávního nároku jedné osoby proti druhé, nemůže ani postupem býti utvořen soukromoprávní poměr mezi osobou třetí a domnělým původním věřitelem. V případě, o nějž se zde jedná, rozhodným jest poměr mezi příjemcem zaslaného zboží a železničním erárem, totiž mezi okresním hejtmanstvím v J., tedy státním úřadem a státní dráhou, neboť zboží přijmuvší adresát (příjemce) jest podle § 76 (1), (2) žel. dopr. ř. jedině oprávněn, nároky z dopravní smlouvy proti dráze uplatňovati. Příjemcem jest zde jedině hejtmanství (podle znění nákladního listu i odesílatelem, na čemž vsak nezáleží). Nelze rozlišovati mezi dvěma odvětvími eráru. Obě odvětví jsou správními úřady téhož právního subjektu, totiž jediného eráru. Odvětví ta nejsou právnickými osobami a nemohou tedy vzniknouti soukromoprávní nároky jednoho odvětví proti druhému. Náhradní nároky jednoho státního ústavu proti druhému (okresního hejtmanství proti železnici), nemohou míti již proto povahu soukromoprávní, poněvadž poměr dlužníka k věřiteli pojmově předpokládá, že tu jde o dva samostatné právní podměty (§ 859 obč. zák.). Rozpory mezi dvěma odvětvími eráru právoplatně urovnávají a o nich jedině rozhodují úřady administrativní. Rozpory takové mají vždy povahu veřejnoprávní. Poměrům takovým nemůže veřejnoprávní jejich povaha odňata býti ani tenkráte, kdyby poměry ty byly takového rázu, že by pro případ, že by byly nastaly mezi státem a soukromníkem, měly povahu práva soukromého, neboť při nich jde jen o jediný právní subjekt, a to jest erár. Jelikož ani provedeným postupem, jak shora dolíčeno, na věci ničeho změniti se nemohla a substrátem sporu zůstala povaha poměru veřejnoprávního, bylo nepřípustno, žalobou na sondě domáhati se splnění pohledávky povahy veřejnoprávní. Žaloba měla býti odmítnuta pro nepřípustnost pořadu práva již prvou stolicí. Poněvadž se tak nestalo, naopak o žalobě jednáno a jí oběma nižšími stolicemi vyhověno bylo, bylo nutno usnésti se tak, jak se stalo.