NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12659.

Při nemovitých věcech platí domněnka podle § 324 obč. zák. ve prospěch knihovního, nikoliv faktického držitele.
Uznání není o sobě žádným ze způsobů, jímž lze nabýti věcného práva, zejména vlastnictví, ať již způsobem původním aneb odvozeným.
(Rozh. ze dne 1. června 1933, Rv I 255/32.)
Žalobci domáhali se na žalovaných kromě jiného, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší právo míti okapní koryto ve vzduchovém prostoru nad stavební parcelou č. kat. 39 a že jsou povinni koryto to ze vzduchového prostoru žalující strany odstraniti. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
V souzeném případě jde o žalobu zápůrčí podle § 523 obč. zák. a bylo proto na žalobcích, aby prokázali jednak vlastnictví k věci, jednak rušební čin žalovaných. Podle zjištění nižších soudů se jim důkaz ten zdařil. Byloť prokázáno na straně žalující jednak knihovní vlastnictví k části sporné uličky, jednak i rušebný čin, an okap žalovaných zasahuje do vzduchového prostoru onoho pruhu stavební parcely č. k. 39, jenž jest za hradební zdí žalobců a tvoří trojúhelník vyznačenýma polohopisném plánu přiloženém k spisům. Vlastnictví jest podle svého pojmu právem s věcí libovolně a neobmezeně nakládati a každého jiného z toho vyloučiti (§ 354 obč. zák.). Kdo tedy tvrdí, že má právo, cizí vlastnictví obmezující nebo že má právo silnější, cizí vlastnictví dokonce vylučující, musí dokázati, že mu právo to přísluší (§ 324 obč. zák.). Podle § 324 posl. věta obč. zák. náleží v pochybnosti držiteli přednost; při nemovitých věcech platí domněnka tato ve prospěch knihovního, nikoli faktického držitele. V souzeném případě bylo tedy na žalovaných — když jejich tvrzení, že celá ulička až ku hradební zdi žalobců je jejich vlastnictvím, objevilo se na základě posudku znaleckého lichým, — aby tvrdili a prokázali, že nabyli vlastnictví k části uličky tvořící trojúhelník na polohopisném plánu vyznačený. Tak by tomu bylo toliko při nabytí vlastnictví vydržením podle §§ 1452 a dalších obč. zák. — Nabytí vlastnictví tímto způsobem však žalovaní vůbec za celého řízení netvrdili.
Pokud odvolací soud má na základě obsahu spisů prvého soudu, značka C 424/30, za to, že žalobci ve sporu tom uznali vlastnictví žalovaných k celé uličce tím, že uvedli v tehdejší žalobě, že ulička, která na stavební parcele žalovaných č. k. 160 jest tvořena sklepem žalobců a stodolou žalovaných, je vlastnictvím žalovaných —, tu, nehledíc ani k tomu, že v příčině té došel první soudce, kterému byla z vlastního postřehu známa místní situace, a který spor C 424/30 z valné části též sám projednával — k opačnému názoru — je uznání sice považovati za samostatný zavazovací důvod v právu obligačním (§§ 1396, 1497 obč. zák.), avšak uznání o sobě není žádným ze způsobů, jímž lze nabýti věcného práva, zejména vlastnictví, ať již způsobem původním neb odvozeným, a bylo by tedy uznání vlastnického práva o sobě zcela bezvýznamným.

Citace:

Čís. 12444.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 379-380.