NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1987.

Pro žalobu o zaplacení pohledávky, přikázané k vybrání, neplatí příslušnost § 17 ex. ř.
Žaloba o část pohledávky, přikázanou k vybrání, patří věcně na soud, jemuž jest dle § 55 j. n. rozhodovati o pohledávce celkově.
Samostatný cihlářský mistr, jenž zcela samostatně řídí výrobu cihlářského zboží za smluvenou úplatu, jest samostatným podnikatelem ve smyslu zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. zák.
Teprve, když byla právoplatně určena příslušnost soudu, lze rozhodovati o tom, zda jde o rozepři zahájenou.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, R I 1173/22.)
Josef Š. byl cihlářským mistrem u Čeňka K-a a domáhal se na něm žalobou С 12/22 u okresního, soudu v Č. zaplacení mzdy více méně 23000Kč, opřev žalobu co do věcné příslušnosti o § 49 čís. 6 j. n. Žalovaný pustil se do jednání ve věci samé. Zatím, co ve sporu jednáno, byla Anně M-ové, věřitelce Josefa Š-a k vydobytí jejích vykonatelných pohledávek 1060 K, 500 K а 900 K povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání shora zmíněné pohledávky dlužníka proti Čeňku K-ovi. Exekučním soudem byl týž okresní soud v Č., u něhož též Anna M-ová vznesla proti Čeňku K-ovi žalobu (C 90/22) o zaplacení zabavených a jí k vybrání přikázaných 1060 K, 500 K a 900 K. Žalovaný vznesl námitku zahájené rozepře, již soud prvé stolice zamítl, ježto nejde o; tytéž strany, a námitku věcné nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Jisto jest tolik, že rozepře С 12/22 patřila vlastně na sborový soud prvé stolice, žalobce podal žalobu u tohoto soudu, domnívaje se, že jde o věc, náležející bez ohledu na hodnotu sporu před soud živnostenský. V tomto případě však, kde žalobce jako cihlářský mistr za smluvenou úplatu zcela samostatně řídil výrobu cihlářského zboží a zejména sám vyplácel dělníky, by samostatným podnikatelem a nikoliv dělníkem ve smyslu § 1 a 5 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. zák. (roz. ze dne 13. února 1912, č. j. R II 121/12, Právník 1913/639). Příslušnosti živnostenského soudu zde tudíž není a spor náležel před řádné soudy, v tomto případě vzhledem k hodnotě předmětu sporu před sborový soud prvé stolice (§ 49 j. n. ve znění čl. 2. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n.). Pohledávky, touto žalobou vymáhané, jsou pouze částí pohledávky, zažalované ve sporu С 12/22 a jest tudíž dle ustanovení § 55 j. n. i pro tento spor jedině příslušným soud sborový prvé stolice. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Soudu prvé stolice nelze přisvědčiti. Pohledávka, touto žalobou vymáhaná není částí pohledávky, vymáhané žalobou С 12/22 — 1, nýbrž samostatnou pohledávkou žalobní, neboť tím, že byla žalobkyni ku vybrání přikázána, a usnesení o tom právní moci nabylo, přestala býti pohledávkou Josefa Š-a a stala se samostatnou pohledávkou Anny M-ové. Poněvadž dle výše její před okresní soud, u kterého byla zažalována, náleží, nelze pochybovati o tom, že jest soud prvé stolice ku projednání této žaloby příslušným. Ale příslušnost soudu prvé stolice pro tuto žalobu odůvodněna jest kromě toho také ustanovením § 17 ex. ř., odstavec druhý, dle něhož exekučnímu soudu přísluší projednání a rozhodnutí veškerých sporů, jež vzejdou za nebo z podnětu exekučního řízení. V exekuční věci v tomto případě jest exekučním soudem okresní soud v Č., k vymáhání žalobkyni přikázané pohledávky proti Čeňku K-ovi zavdalo podnět exekuční řízení a spor o zaplacení přikázané pohledávky zahájen byl také za exekučního řízení, neboť vymáhání to jest vlastně realisováním zástavního práva, na pohledávce nabytého.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Stížnost žalovaného jest odůvodněna. Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že příslušným jest okresní soud proto, že výše zažalované pohledávky nepřesahuje hranice, určené pro sborový soud prvé stolice. Přikázáním ku vybrání nestala se pohledávka pohledávkou samostatnou, nýbrž zůstala částí oné celkové pohledávky dlužníkovy, kterou tento uplatňuje žalobou С 12/22. Ani ustanovením § 17 ex. ř. nelze příslušnost okresního soudu odůvodniti, poněvadž vymáhající věřitel, jemuž byla pohledávka přikázána ku vybírání a jenž vystupuje žalobou proti poddlužníkovi na zaplacení byť i jen části této pohledávky, musí následovati poddlužníka před jeho obecné sudiště, neboť přikázáním ku vybrání nenabyl vymáhající věřitel více práv, než měl dlužník, jehož jménem uplatňuje pohledávku (§ 308 ex. ř. a motivy k němu). Příslušným pro spor С 12/22 stal se arciť, an se nejedná o příslušnost nezhojitelnou, okresní soud prorogací dle § 104 poslední odstavec j. n., avšak příslušnost tato neváže nikterak soud první stolice při rozhodování o námitce věcné nepříslušnosti, vznesené v tomto sporu. Žaloba o část pohledávky, přikázanou žalobci ku vybrání, patří dle § 55 j. n. před onen soud, jemuž přísluší rozhodovati o pohledávce celkové. Tu dlužno dáti za pravdu prvnímu soudci, který uznal, že dle obsahu žaloby С 12/22 a přiloženého opisu smlouvy uzavřené mezi Čeňkem K-em a Josefem Š-em, byl tento samostatným podnikatelem a nikoliv dělníkem ve smyslu § 1 a 5 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. zák. V tom směru stačí poukázati na správné, zákonu i stavu věci odpovídající důvody usnesení okresního soudu, z nichž jest patrno, že vzhledem k výši celkové pohledávky 27436 Kč 12 h ve sporu С 12/22 příslušným byl by, nehledíc k nastalé prorogaci, jedině sborový soud první stolice. Ku rozhodování o námitce zahájené rozepře jest povolán jedině soud příslušný a nelze proto, dokud nerozhodl tento příslušný soud, přihlížeti dle § 240 c. ř. s. k pochybnostem, které projevil žalovaný co do správnosti souhlasných rozhodnutí obou nižších stolic, vycházejících z názoru, že není zde totožnosti osob v obou sporech, pokud se týče, že se jedná o pohledávky docela samostatné.

Citace:

č. 1675. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 496-496.