NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13616.

Knihovní vlastnictví žalovaného k nemovitosti, i když není i vlastníkem naturálním, jest »majetkem« ve smyslu § 99 j. n.
(Rozh. ze dne 7. června 1934, R II 283/34.)
Žaluje cizozemce o zaplacení peněžité pohledávky opřel žalobce místní příslušnost o § 99 j. n., protože pro žalovaného jest vloženo právo vlastnické na nemovitost ve vložce č. 298 kat. území Š. První soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti, zjistiv, že se tento zápis zakládá na omylu, poněvadž žalovaný tuto nemovitost směnou přenechal Juliu a Marii W-ovým, kterým nebyla knihovně připsána, protože byla ve směnné smlouvě omylem vynechána, takže prý ji nelze považovati za majetek žalovaného. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti z důvodu, že knihovní vlastnictví jest sice proti neknihovnímu vlastníku bezvýznamné a bezcenné, nikoli však proti bezelstným věřitelům knihovního vlastníka, proti nimž tvoří majetek ve smyslu § 99 j. n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor rekursního soudu je správný. Podle § 99 prvý odstavec j. n. lze podati žalobu o majetkové nároky v tuzemsku na osoby, které tu nemají bydliště, u každého věcně příslušného soudu, v jehož obvodu jest majetek těchto osob nebo předmět žalobou žádaný. Stačí k založení tohoto sudiště jmění jakéhokoli druhu a jakékoli výše, jen když jest nesporným vlastnictvím žalovaného a když lze na ně vésti exekuci. Nestačí však právo formální, které nemá majetkovou hodnotu pro věřitele (rozh. čís. 11683 sb. n. s.). Jde tedy o to, má-li knihovní vlastnictví takovou hodnotu. Střetne-li se přirozené vlastnictví s vlastnictvím knihovním, může vlastník naturální vykonávati obsah práva vlastnického v §§ 354 a 362 obč. zák. vyměřený, ale nemůže jednak se statkem knihovně nakládati, jednak jest právo jeho vydáno nebezpečí proti třetím osobám, jež jednají majíce důvěru v dosavadní (třeba materiálně nepravý) stav knihovní (§ 1500 obč. zák., §§ 21, 22, 69—71 knih. zák., § 350 ex. ř.). Jen námitka lsti zůstává neknihovnímu vlastníku zachována. Stejně rozhoduje podle § 440 obč. zák. předstižení žádosti o vklad, přenechal-li knihovní vlastník touž nemovitou věc dvěma různým osobám. Statek neknihovně prodaný zůstává předmětem exekuce pro věřitele prodatelovy, kteří mohou na něj vésti exekuci, a není exekuce tato dotčena pozdějším zápisem nabyvatele do knih, i když se domohl titulu nabývacího již před zahájením exekuce (srov. plen. rozh. bývalého vídeňského nejvyššího soudu z 28. října 1908, Rv V 1545/8-1 Gl. U. n F. 4359, kn. jud. 186). Statek takový patří také do konkursní podstaty prodatelovy. Z této povahy knihovního vlastnictví jest usuzovati, že není jen právem formálním, které nemá žádnou hodnotu, naopak že jest je považovati za majetek žalovaného ve smyslu § 99 j. n., jak uvedl rekursní soud.
Civilní rozhodnutí XVI. 42

Citace:

Čís. 13616.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 685-685.