NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6976.

Vojenské věci: Poddůstojník z povolání ztrácí dobrovolným odchodem z voj. služby nárok na zaopatřovací požitky, třebas pohnutkou k resignaci bylo, že neobstál při jazykové zkoušce.
(Nález ze dne 19. prosince 1927 č. 8852/26).
Věc: Bruno H. v F. proti ministerstvu národní obrany o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, účetní rotmistr z povolání, podal dne 25. ledna 1924 k žal. úřadu žádost, aby mu bylo povoleno vystoupiti dobrovolně ze sboru čsl. poddůstojníků z povolání, odůvodňuje žádost tím, že jeho stará, churavá matka potřebuje nutně k obsluze jeho manželky. — Výnosem z 5. března 1924 vyhověl žal. úřad této žádosti a přeložil st-le dnem 1. dubna 1924 do zálohy.
Podáním z 30. prosince 1924 vznesl st-l k žal. úřadu žádost, aby byl přeložen do výslužby a aby mu bylo vyměřeno výslužné podle ustanovení Věstníku část věcná z 20. ledna 1923 část 4 č. 24 A-I bod 2. ode dne jeho přeložení do zálohy na základě nevyhovění při jazykové zkoušce v říjnu 1923. — Výnosem z 24. ledna 1925 zamítl žal. úřad tuto-žádost o přeložení do výslužby a vyměření výslužného, poněvadž st-l ze sboru rotmistrů z povolání dobrovolně vystoupil. — — —
Dne 29 srpna 1925 učinil st-l u horského praporu č. 6 podání adresované presidentu republiky, v němž uvedl, že byl dnem 1. dubna 1924 přeložen do zálohy ke své vlastní žádosti, kterou prý podal, poněvadž se nemohl odhodlati k jazykové zkoušce, a že byl přesvědčen, že zůstane mu zachován nárok na výslužné dle ustanovení Věstníku věcného ročníku VI. část 4. bod 24/2. Vznáší proto žádost, aby mu vzhledem na prokázané služby a bídu bylo v cestě milosti poukázáno odpočivné, odpovídající jeho služ. době a hodnosti.
Žádost tuto vyřídil žal. úřad nař. výnosem takto: Žadateli nelze přiznati voj. zaopatř. požitky, poněvadž tím, že podal žádost o přeložení do zálohy a že žádosti té bylo vyhověno, nárok na ně zanikl. Výmluva, že se domníval, že přeložením do zálohy na vlastní žádost nezaniká jeho nárok na zaoptř. požitky, nemůže žadatele, býv. účetního poddůstojníka z povolání, omluviti.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Podáním z 25. ledna 1924 zažádal st-l o povolení dobrovolného odchodu ze sboru poddůstojníků z povolání. Podání toto jest stilisováno ve shodě s textem § 93 odst. 5 bran. předpisů, a žal. úřad žádost tu ve shodě s tímto ustanovením vyřídil, přeloživ st-le dnem 1. dubna 1924 do zálohy. Výrokem tímto přestal býti st-l dnem 1. dubna 1924 poddůstojníkem z povolání. Prohlášením svým resignoval st-l na svoji službu, a přijetím této resignace rozvázán byl jeho akt. služ. poměr voj. úplně a ve všech směrech, zanikl tedy, když není právní normy, jež by jinak ustanovovala, jeho nárok na služ. požitky a zanikl i nárok jeho na zaopatř. požitky, které by mu z důvodu akt. služby voj. eventuelně příslušely.
St-l ovšem se domnívá, že nárok na zaopatř. požitky mu přísluší vzhledem k bodu 2 výn. žal. úřadu uveřejněného ve Věstníku věcném z r. 1923 č. 4 čl. 24.
Výnosem tímto stanoví se v bodu 2, že rotmistři z povolání, kteří při zkoušce znalosti služ. jazyka v období od 6. března do 30. září 1923 nevyhoví, budou přeloženi do výslužby (do zálohy s odbytným) dnem, který bude později ustanoven. Dle tohoto výnosu mohl ovšem st-l, jenž dle záznamů v adm. spisech při jaz. zkoušce dne 4. prosince 1923 nevyhověl, býti ve smyslu cit. bodu 2. přeložen do výslužby a to buď z moci úřední nebo k vlastní žádosti. Dříve však než došlo k výroku žal. úřadu, že st-l se překládá ve smyslu cit. výnosu do výslužby, podal týž žádost o povolení dobrovolného odchodu ze sboru poddůstojníků z povolání. Tím vzdal se tak veškerých nároků ze svého dosavadního služ. poměru a tudíž také možnosti, aby dle bodu 2. cit. výnosu byl přeložen do výslužby, a nemůže pak z ustanovení, na jehož použití svým prohlášením o dobrovolném vystoupení ze sboru poddůstojníků z povolání resignoval, vyvozovati pro sebe žádných nároků.

Citace:

č. 6976. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 640-641.