Čís. 16264.

Trvalý pokles práce, pre ktorý môže byť zamestnanci štátnych železnic dani podľa § 116 lit. a) služebného poriadku do dočasnej výslužby, nemusí nastať práve v tom obore služby, v ktorom bol zamestnanec naposledy činný.
Výber zamestnancov, ktorých treba pre trvalý pokles práce dať do dočasnej výslužby, príslúcha železničnej správe a nemôže byť súdom preskúmaný.
(Rozh. z 30. juna 1937, Rv III 271/37.)
Žalobník — radca štátnych železnic — bol dekrétom riaditeľstva štátnych železnic v B. preložený do dočasnej výslužby podľa § 116, lit. a), služebného poriadku pre zamestnancov čs. štátnych železnic. Rozklad žalobníka proti tomuto dekrétu bol ministerstvom železnic zamietnutý. Žalobník domáhal sa žalobou na Čsl. štáte (železničnej správe) zrušenia preloženia do dočasnej výslužby a platenia — až do novej úpravy jeho služebného pomeru — rozdielu medzi jeho aktívnymi pôžitkami a vypláceným výslužným, tvrdiac, že pravým dôvodom jeho dania do dočasnej výslužby nebola jeho postrádateľnosť v dôsledku organizačných zmien v úrade alebo trvalý pokles práce (§ 116, lit. a) služ. por.), lebo v obore, v ktorom bol žalobník zamestnaný, ani organizačné zmeny, ani trvalý pokles práce nenastaly.
Nižšie súdy žiadosť zamietol. žalobu zamietly, Najvyšší súd dovolaciu žiadosť zamietol.
Dôvody:
Spor musí se obmezit na důvod, kterého užila železniční správa proti žalobci pro přeložení do dočasné výslužby, a tímto důvodem je postradatelnost pro trvalý pokles práce — § 116 a) služ. řádu.
Zcela mimo skutkový podklad tohoto důvodu jde tvrzení žalobcovo, že pravým důvodem k jeho přeložení do dočasné výslužby byl pokles jeho smyslových schopností a vyšší věk, proto neleží posuzování těchto okolností v dosahu tohoto sporu a právem se odvolací soud jimi nezabýval. Mylný je názor do volací žádostí, že by dráha, dává-li zaměstnance do pense pro trvalý pokles práce, musila dokázati, že takový pokles práce nastal právě v tom oboru, v kterém byl zaměstnanec posledně zaměstnán. Názor ten nemá opory ani v doslovu, ani ve smyslu ustanovení písm. a) § 116 služ. řádu, neboť tento předpis nerozeznává, zda pokles práce nastal v celém podniku či v některém jeho odvětví, a účelem předpisu je vyloučení z činné služby zaměstnance, pro které práce není.
V otázce výběru zaměstnanců, kteří mají býti pokládáni služebně za zbytečné, nelze zaměstnavatele, dráhu, omezovati, neboť služební řád — zejména § 116, písm. a) — v té příčině neobsahuje žádných směrnic pro železniční správu, naopak z ustanovení § 29 služ. ř., že rozmístění zaměstnanců v podniku a přidělení jim práce je služebním právem železniční správy, a z úvahy, že posouzení postradatelnosti tkví tak hluboko v celkové organisaci želézniční služby, jejích různých odborech a odpovědnosti železniční správy za správný provoz a rozvoj podniku, plyne, že s tímto právním stavem a povahou železniční služby nelze srovnali možnost, aby se soud pouštěl do přezkoumávání této otázky.
Čerpati důvody pro volnost či omezení zaměstnavatele — dráhy — pro výběr postradatelných zaměstnanců z ustanovení § 115, písm. e) služ. řádu není arci případiné, protože skutkový podklad trvalého vyloučení zaměstnanců z činné železniční služby podle písm. e) § 115 — žádá-li toho služební zájem, aby zaměstnanec byl odstraněn ze služby — se liší od dočasného přeložení do výslužby podle písm. a) § 116 služ. ř., kde důvodem je toliko dočasná postradatelnost v činné službě.

Citace:

č. 16264. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 109-110.