Čís. 1431.
»Třetí osobou« ve smyslu § 11, odstavec druhý nesp. říz. nemíní se pouze osoba, rozdílná od účastníků nesporné záležitosti, nýbrž také a to v prvé řadě účastníci této záležitosti. »Újmou« ve smyslu téhož §u jest nejen újma na právech nebo zkrácení hmotného zájmu, nýbrž všeliké zhoršení, byť i jen procesuálního postavení osoby, rozdílné od osoby rekurentovy.

(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, R I 21/22.)
Do usnesení prvého soudu ze dne 21. října 1921, jímž byl k návrhu finanční prokuratury ustanoven rozpuštěnému spolku opatrovník dle § 27 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák., vznesl zástupce rozpuštěného spolku dne 10. listopadu 1921 rekurs, jejž rekursní soud odmítl pro opožděnost. Důvody: Napadené usnesení bylo doručeno dne 22. října 1921, stížnost podána na soud osobně dne 10. listopadu 1921, tedy po uplynutí lhůty §u 11 odstavec prvý nesp. říz. Výjimečného předpisu §u 11, odstavec druhý, nesp. říz. nemohlo býti v této věci použito. Nemohlo by se tak státi bez újmy nabytého práva státu na navrženém a povoleném a zákonu přiměřeně odpovídajícím opatření, majícím za úkol zákonité uspořádání majetkových poměru rozpuštěného spolku, na kterémže uspořádání má stát zájem veřejný.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Z vývodů rekursu mohou dojíti povšimnutí pouze ty, jež se zabývají výkladem § 11, odstavec druhý, nesporného řízení. Nejvyšší soud neshledal, že by tato stať zákona byla rekursním soudem vyložena nesprávně. Třetí osobou nemíní se v § 11 odstavec druhý nesp. říz. pouze osoba, rozdílná od účastníků konkrétní nesporné záležitosti, nýbrž také a to v prvé řadě účastníci této záležitosti, zejména pak navrhovatel, takže výraz třetí osoba klade se protivou k tomu, kdo opožděně zadal
opravný prostředek. Vždyť v § 9 nesp. říz. přiznává se rekursní právo každému, kdo mní se opatřením prvé stolice býti stižena, a bylo by zajisté nesrovnalostí, kdyby pro ohrožený zájem těch, kdož řízení v prvé stolici se ani nesúčastnili, opožděný rekurs nesměl dojíti povšimnutí, tento ohled by však neplatil na prospěch přímého účastníka řízení, proti němuž rekurs jiného účastníka jest namířen. Z porovnání § 9, odstavec třetí, s §em 11, odstavec druhý nesp. říz., vyplývá, že újmou nemíní se v § 11, odstavec druhý nesp. říz. jen újma na právech nebo zkrácení hmotného zájmu, nýbrž všeliké zhoršení, byť i jen procesuálního postavení osoby, rozdílné od osoby rekurentovy. V tomto případě navrhovatel, tudíž ve smyslu shora uvedených vývodů osoba třetí, tím, že jejímu návrhu bylo v prvé stolici vyhověno, učinila zadost povinnosti, již ukládá § 27 spolkového zákona úřadům ohledně jmění rozpuštěného spolku. Jest v zájmu navrhovatele, by zůstalo při opatření prvé stolice. Změnou tohoto opatření k opožděnému rekursu zhoršilo by se postavení navrhovatele alespoň potud, že byl by nucen hledati jiné a další cesty, by dostál povinnosti uložené mu §em 27 spolkového zákona. Byl-li však rekurs druhou stolicí právem jako opožděný odmítnut, nedostala se věc zákonitým způsobem k rozhodování vyšších stolic a nelze vyšším stolicím s věcí tou po nižádné stránce se zabývati.