Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 10936.


O návrhu na svolání schůze konkursních věřitelů rozhoduje konkursní komisař.
Rozhodl-li konkursní soud o věci, o níž měl rozhodnouti konkursní komisař, jde o zmatek podle § 477 čís. 2 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 22. srpna 1931, R II 251/31.)
Úpadkoví věřitelé navrhli, by byla svolána schůze věřitelů. Úpadkový komisař však schůzi nesvolal, nýbrž předložil věc úpadkovému soudu, jenž zamítl návrh úpadkových věřitelů. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil úpadkovému komisaři, by vyčkaje pravomoci, rozhodl o návrhu věřitelů na svolání schůze. Důvody: Úpadkový soud nebyl oprávněn rozhodnouti, neboť o svolání schůze věřitelů má rozhodnouti podle § 91 konk. ř. úpadkový komisař. Vzhledem k tomu jest napadené usnesení zmatečným a bylo je zrušiti ( § 79 konk. ř. viz Bartsch, Komentář ke konkursnímu řádu). Zároveň se ukládá úpadkovému komisaři, by v oboru své působnosti rozhodl o návrhu na svolání schůze věřitelů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu správce úpadkové podstaty.
Důvody:
Podle § 79 (2) konk. ř., zavedeného císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák. a přicházejícího tu ještě v úvahu, jenž se ostatně plně kryje s předpisem § 77 (2) konk. ř., zavedeného zákonem ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., řídí konkursní komisař konkursní řízení jako samosoudce a jako takovému příslušejí mu zejména veškerá soudní opatření a rozhodnutí, která nejsou konkursním řádem vyhrazena konkursnímu soudu (senátu). Otázka, zda věc náleží před samosoudce, či před senát, není však podle ustálené praxe nejvyššího soudu otázkou příslušnosti soudu, nýbrž otázkou jeho obsazení (srov. sb. n. s. 6044). Rozhodl-li tudíž konkursní soud (senát) o věci, o níž, jak sám dovolací rekurs připouští a jak podle § 91 (1) uvedeného konkursního řádu není pochybné, měl rozhodnouti konkursní komisař jako samosoudce, nebyl rozhodující soud řádně obsazen, což ovšem zakládá zmatečnost tohoto rozhodnutí podle § 477 čís. 2 c. ř. s., jak správně uznal rekursní soud. Dovolací rekurs jest nedůvodný a nebylo mu proto vyhověno, při čemž se k jeho vývodům ještě podotýká, že nejvyšší soud za vylíčeného stavu věci nemohl se obírati otázkou, je-li usnesení konkursního soudu věcně správné.
Citace:
Čís. 10936. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 66-67.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).