NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2578.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Bývalý uherský státní profesor, který byl podle § 2 zákona č. 64/18 prozatímně na státní škole na Slovensku ponechán a později ustanoven profesorem takovéto školy v poměru smluvním, nemá nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 11 425.)
Věc: Albert W. v B. B. proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Zdeněk Tlamich) o přiznání diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím min. školství ze 14. března 1922 byla opětovná žádost smluvního profesora Alberta W. v B. B. za přiznání diet z titulu dvojí domácnosti zamítnuta, ježto mu jakožto profesoru ve smluvním poměru podle platných předpisů nepříslušejí.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí neshledal nss důvodnou:
St-1 se domáhá diet z titulu vedení dvojí domácnosti, uplatňuje tedy nárok, který sluší posuzovati podle zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov., schválených usnesením min. rady z 27. července 1920.
Podle odst. II D 2 těchto zásad přísluší diety jak při původním ustanovení tak při pozdějším přeložení z moci úřední ženatým státním zaměstnancům na systemisovaná místa ustanoveným — a to ve smyslu úvodního odstavce bodu II trvale ustanoveným — pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště neb do místa poblíž se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati.
Vzhledem k tomuto ustanovení bylo se žal. úřadu především zabývati otázkou, zda st-1 v kritické době byl také takovýmto trvale ustanoveným zaměstnancem.
Ze správních spisů plyne, že v uvedené době byl st-1 na základě dekretu žal. úřadu z 28. listopadu 1920 ustanoven profesorem smluvním, tudíž že nebyl zaměstnancem trvale ustanoveným. Stížnost ovšem vytýká, že jednak st-1 byl dekretem žal. úřadu ze 7. listopadu 1919 ustanoven zatímně profesorem 7. hodn. třídy, tedy nikoliv v poměru smluvním, jednak, že i kdyby služební poměr dekretem ze 7. listopadu 1919 založený bylo lze posuzovati jako výměr smluvní, přece mu týmž dekretem diety byly přiznány.
Námitky tyto nelze uznati správnými z těchto úvah:
Dekret ze 7. listopadu 1919 jeví se svou povahou jakožto prozatímní ponechání st-le ve službě ve smyslu § 2 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. Byl tedy, jak již řečeno, založen tímto dekretem služební poměr toliko prozatímní bez stanovení určité lhůty konečné, z čehož plyne, že služební poměr ten mohl býti žal. úřadem opět rozvázán a neplynul z dekretu toho st-li právní nárok na to, aby tento zatímní poměr služební byl prodloužen nebo pozměněn v poměr definitivní.
Když tedy žal. úřad dekretem z 28. listopadu 1920 st-le ustanovil profesorem smluvním, vyslovil tím zároveň, že dřívější jeho prozatímní poměr jest ukončen a nahrazen novým služebním poměrem povahy jiné, totiž smluvním. Jestliže se st-1 tímto dekretem žal. úřadu cítil ve svých právech zkráceným a jestliže se chtěl domáhati případné změny tohoto rozhodnutí, byl by musel podati stížnost proti onomu rozhodnutí na nss ve lhůtě 60 dnů předepsané §em 14 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z roku 1876, jehož předpisy platí podle zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. také pro Slovensko. Toho však st-1 neučinil a stalo se tudíž ono rozhodnutí o jeho ustanovení profesorem smluvním neodstranitelným. Neboť pouhý rozklad k žal. úřadu, nebo pouhá neúřední cestou podaná žádost za změnu onoho rozhodnutí nemůže nahraditi stížnost k nss a nemůže zákrok takový, pokud se týče okolnost, že o žádosti té nebylo dosud rozhodnuto, prodloužiti uvedenou lhůtu ke stížnosti na nss.
Za tohoto stavu věci musel tedy nss st-le v kritické době pokládati za zaměstnace v poměru smluvním, kterému — poněvadž není zaměstnancem ve smyslu cit. »zásad« trvale ustanoveným — nárok na diety nepřísluší.
Nárok takový nelze vyvoditi ani z toho, že dekret ze 7. listopadu 1919 st-li přiznal diety pod podmínkou, že jeho služební poměr vyhovuje usnesení min. rady z 24. července 1919. Neboť z celého znění tohoto dekretu je zřejmo, že diety byly přiznány s uvedenou podmínkou jen na dobu, pokud st-1 bude zatímně ustanoveným profesorem a nemůže z toho přiznání diet st-1 vyvozovati nárok na povolení diet v novém poměru smluvním.
Pokud pak st-1 namítá, že ve svých žádostech za přiznání diet z titulu dvojí domácnosti uvedl více případů, ve kterých smluvní úředníci požívají diety z důvodů dvojí domácnosti a že vzhledem na tyto okolnosti podle pravidla »quod uni justum, alteri aequum« patří i jemu diety ať je profesorem smluvním či zatímním, vytýká vlastně nař. rozhodnutí nezákonnost. K námitce této nutno však uvésti, že okolnost, že úřad v jiných případech jinak se zachoval, nezakládá žádné právní normy, z které by st-1 mohl odvozovati nárok na podobné řešení své věci a je tudíž také tato námitka bezpodstatná.
Z těchto důvodů bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2877. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 995-997.