NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5072.

Státní zaměstnanci (Slovensko): K výkladu bodu V a VI usnesení ministerské rady z 27. července 1920 o mimořádném přídavku na Slovensku.
(Nález ze dne 30. října 1925 č. 20316.)
Věc: Václav H. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran mimořádného přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministr pro Slov. nevyhověl nař. rozhodnutím žádosti st-lově o přiznání mimořádného přídavku na základě bodu VI zásad pro úpravu poměrů státních zaměstnanců na Slovensku podle usnesení ministerské rady z 27. července 1920.
Stížnost namítá, že rozhodnutí to je v rozporu se zákonem, poněvadž vychází z názoru, že mimořádný přídavek pro Slov. vztahuje se jen k těm, kdož byli dříve na Slov. dočasně přiděleni, kdežto uvedené usnesení min. rady přídavek ten na tyto zaměstnance neomezuje, nýbrž přiznává jej také zaměstnancům ženatým a nepřestěhovaným podle bodu II D 2.
Nss neshledal stížnost důvodnou. Uvedené usnesení min. rady jedná o mimořádném přídavku na místě diet v bodě II E, v bodě V a v bodě VI Bod II E týče se kancelářských pomocných sil podle nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. Takovou pomocnou silou st-l nesporně nebyl a tedy se k němu ustanovení to nevztahuje. Ostatně se stížnost tohoto ustanovení nedovolává a zřejmě je ani na mysli nemá, jak patrno již z výše přídavku jí požadovaného. Bod V. jedná o mimořádném přídavku místo diet v odstavci třetím, přiznávaje jej zaměstnancům z území mimoslovenského v odst. 1 a 2 zmíněným. Odstavec prvý mluví výslovně o zaměstnancích na Slovensko z území mimoslovenského dříve zatímně přidělených, kteří byli před 1. srpnem 1920 ustanoveni na systemisovaná místa.
Z tohoto znění je nepochybně patrno, že míněni jsou jen zaměstnanci, kteří byli již na území mimoslovenském ve státní službě ustanoveni, a byli pak teprve na Slovensko zatímně přiděleni a později (před 1. srpnem 1920) na Slovensku trvale ustanoveni. Jen tyto zaměstnance na mysli má také druhý odstavec bodu V., neboť tento odstavec neobsahuje samostatného ustanovení, nýbrž vyslovuje v pokračování odstavce prvého toliko, že diety v odstavci prvém zaměstnancům tam uvedeným přiznané do 31. července 1920 jim příslušejí, nemohli-li se pro nedostatek bytů přestěhovati, ve smyslu bodu II D do skutečného přestěhování.
Vztahuje-li se však odstavec prvý a druhý bodu V. jen k zaměstnancům, kteří byli již na území mimoslovenském ve státní službě ustanoveni a byli pak teprve na Slovensko zatímně přiděleni a později (před 1. srpnem 1920) na Slovensku trvale ustanoveni, pak přísluší i mimořádný přídavek podle odstavce třetího jen těmto zaměstnancům z územi mimoslovenského v odstavci prvém a druhém zmíněným.
Bod VI. uvedeného usnesení ministerské rady vyslovuje v prvém odstavci zásadu, že zaměstnanci po 31. červenci 1920 na Slovensko trvale ustanovení mají nárok na normální požitky s drahotním přídavkem o 100% vyšším. Z této zásady stanoví odstavec druhý výminku, že přiznává určitým z těchto zaměstnanců nad ony požitky mimořádný přídavek ve výměře a s omezením jako v bodu V. odst. 3 uvedeno. Jako tyto zaměstnance, kterým přísluší výjimečně nárok na mimořádný přídavek, označuje však druhý odstavec výslovně zaměstnance z území mimoslovenského, tedy rovněž jen zaměstnance, kteří před svým ustanovením na Slov. byli již ustanoveni na území mimoslovenském.
Je-li tomu tak, není názor, ze kterého vychází nař. rozhodnutí, v rozporu se zákonem a pak ovšem st-li mimořádný přídavek nepříslušel ani podle bodu V. ani podle bodu VI., poněvadž o tom není sporu, že před svým ustanovením na Slov. nebyl na území mimoslovenském ustanoven.

Citace:

č. 5072. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 428-429.