Čís. 1749.
Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Vlastník nemůže se dovolávati § 5 zák. ve prospěch podniků, jež byly zřízeny až po té, kdy vyhlášen byl zákon o požadovacím právu drobných pachtýřů.
(Rozh. ze dne 4. července 1922, R I 700/22.) Soud prvé stolice přiznal pachtýřům požadované pozemky do vlastnictví a vyvrátil námitku vlastníkovu, že na pozemcích jest jíloviště, jehož potřebuje k provozu cihelny, poukazem k tomu, že předpis § 5 zákona vztahuje se pouze na podniky, jež tu byly v době vyhlášení zákona, čemuž však v případě, o nějž tu jde, tak nebylo. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a nařídil prvému soudu, by vykonal další šetření ve smyslu vlastníkovy námitky a pak znovu rozhodl.
Důvody: Bylo zjištěno, že v bezprostřední blízkosti požadovaných pozemků jest rozsáhlé jíloviště, jež náleží vlastníku požadovaných pozemků. Předpis § 5 (2) zák. vykládá prvý soud příliš úzce. Jíloviště jest již založeno, podnik jest tedy již tu, třebas pouze v počátcích a bylo by nehorázností, kdyby odporem jednoho z pachtýřů proti přijetí náhradních pozemků byl zmařen podnik, slibující značný rozkvět. Zákon chce zajisté vylučovati v § 5 nejen podniky, již tu jsoucí, nýbrž i ty, jež teprv mají býti zřízeny.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle poslední věty druhého odstavce § 5 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. jest pachtýř povinen, přijati na místě požadovaného pozemku pozemek náhradní, potřebuje-li vlastník požadovaného pozemku k dalšímu provozu hor. lomů, cihelen a jiných podobných podniků jakož i rybníků, nebo z jejich zjištění do budoucnosti. V obou případech se předpokládá, že dotyčný podnik byl tu již v době, kdy zmíněný zákon byl vyhlášen, t. j. dne 12. června 1919, poněvadž v duchu zákona a dle ustálené judikatury rozhoduje skutkový stav v této době ve všech směrech, důležitých pro nárok pachtýře, který nesmí býti mařen pozdějšími disposicemi vlastníka. I kdyby jíloviště, o které jde, bylo považováno za podnik ve smyslu dotčeného ustanovení
zákona, a požadované pozemky, na nichž vlastník chce postaviti továrnu na šamotové zboží, za pozemky, jichž jest třeba k zajištění jíloviště do budoucnosti, vysvítá přece z dopisu a z vyžádaných spisů okresní politické správy, že teprve v roce 1921 bylo započato s dobýváním jílu a že živnostensko-policejní povolení k dobývání jílu až dosud
právoplatně nebylo ještě uděleno. Za tohoto stavu věcí nelze dle toho, co výše vyloženo, vlastníku přiznati práva, dovolávati se § 5 zákona
ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., a není tudíž třeba doplnění nařízeného soudem rekursním, dlužno spíše za správné uznati stanovisko prvního soudu, jenž požadované pozemky bez výhrady přiznal pachtýřům do vlastnictví.