NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

.
Čís. 5127.

Pojem »rozšiřování« je i pro přečin § 24 zákona o tisku vymezen doslovem § 6 téhož zákona; způsoby »rozšiřování« jsou tu uvedeny výčetmo, nikoli příkladmo.
Žádné z forem rozšiřování tu vymezených neodpovídá činnost obžalovaných, z nichž jeden legitimoval še jen jednou četníkovi členskou knížkou strany DNSAP, v níž byl vytištěn i výtah z programu strany se závadnou a zabavenou větou, druhý pak, převzav členskou knížku od onoho a přezkoumav ji, opatřil ji vlastním podpisem a razítkem strany a onomu ji zase vydal.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1934, Zm II 377/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Opavě ze dne 31. května 1933, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle § 24 tisk. zák. čís. 6/63 ř. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a zprostil obžalované podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby, že koncem roku 1932 a začátkem roku 1933 v O., po případě jinde tištěný Spis, a to Mitgliedsbuch der DNSAP. proti zápovědi vyřknuté nálezem soudcovským, a náležitě vyhlášené dále rozšiřovali a že tím spáchali přečin podle § 24 tisk. zák.
Důvody:
Je přisvědčiti zmateční stížnosti obžalovaných, uplatňující hmotně-právní důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Nalézací soud uznal oba obžalované vinnými přečinem podle § 24 tisk. zák., shledav v jejich jednání prvou skutkovou podstatu tohoto přečinu, totiž rozšiřování tištěného spisu proti zápovědi vyřknuté nálezem soudcovským a náležitě vyhlášené. Pojem »rozšiřování« je i pro tento trestný skutek vymezen doslovem § 6 tisk. zák.; rozšiřováním je jen odbyt, prodej a rozdávání tiskopisů, též veřejné přibíjení jejich, vyvěšování nebo vykládání. Způsoby »rozšiřování« jsou tu vypočteny výčetmo (»jen«), nikoli příkladmo, neboť doložka »atd.« na konci zákonné věty vztahuje se jen k určení veřejného místa, kde se přibíjení, vyvěšování nebo vykládání takových spisů děje, nikoli k samotné činnosti rozšiřovací. O obžalovaném R-ovi zjišťuje nalézací soud, že se legitimoval členskou knížkou strany DNSAP, v níž byl vytištěn též výtah z programu strany se závadnou a zabavenou větou, zejména prý též 10. ledna 1933 vrchnímu četnickému strážmistru Štěpánu K-ému, a že při vlepování členských známek za srpen až prosinec 1932, tedy v době, kdy zabavení bylo již náležitě vyhlášeno, dal možnost nahlížeti cizím osobám veřejně do obsahu knížky a takto seznámiti se zabaveným obsahem; o obžalovaném K-ovi, že 1. ledna 1933, převzav od R-a pnu členskou knížku a přezkoumav ji, opatřil ji vlastním podpisem a razítkem strany a na to ji zase vydal R-ovi.
Nehledíc k tomu, že výsledek řízení před nalézacím soudem nikterak neposkytuje možnost pro úsudek, že obžalovaný kromě 10. ledna 1933 též jinde se tiskopisem' tím legitimoval, rovněž že někdo jiný než sám obžalovaný vlepoval tam členské známky, že se tak stalo v srpnu a prosinci 1932 a byla takto dána možnost nahlédnout! cizím osobám veřejně do obsahu knížky a seznámiti se se zabaveným obsahem, neodpovídá činnost obžalovaného R-a nalézacím soudem zjištěná, ani činnost obžalovaného K-a, pojmově ani svým obsahem žádné z oněch forem rozšiřování, jak jsou podle citovaného textu v zákoně vymezeny. Podle zjištění prvého soudu byl obžalovaný R. jen držitelem členské knížky, v níž je vytištěna zabavená věta. Rozsudek neobsahuje zjištění, že účelem držby té bylo něco více než míti legitimační papír o příslušenství ke straně DNSAP, pokud se týče o placení příspěvků; výsledek řízení na nic jiného nepoukazuje. Rovněž činnost obžalovaného K-a projevuje jen snahu ověřiti R-ovi platnost této legitimační listiny. Vyžaduje-li však judikatura nejvyššího soudu k náplni skutkové podstaty přečinu podle § 24 tisk. zák. úmyslnost jednání, jímž se tiskopis činí přístupným individuelně neobmezenému počtu osob za tím účelem, aby bylo působeno na jejich smýšlení (rozh. čís. 4096) a též při předání závadného tiskopisu jednotlivci úmysl umožniti přístupnost tiskopisu širšímu okruhu obecenstva (4346), pak zjištěná činnost K-ova, tím méně ovšem. R-ova, nemá vůbec vztahu k obsahu závadné části tiskopisu, obžalovaní neprojevili nijak snahu uvésti ve známost obsah programu strany DNSAP, vytištěného ve výtahu v legitimaci a závadného podle § 24 tisk. zák.

Citace:

Čís. 5127. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 425-426.