NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9805.

Zemědělství: * Přístupností a vhodným hospodářským užíváním pozemku podle § 10 zák. č. 30 z. z. mor. z r. 1884 rozumí se přístupnost a uživatelnost pozemků těch ze středu hospodářské činnosti (hospodářských budov) účastníka scelování.
(Nález ze dne 6. dubna 1932 č. 4807.)
Věc: Františka Ch. a Anna K. v T. (adv. Dr. Jaroslav Řehulka z Olomouce) proti ministerské komisi pro agrární operace v Praze o scelování pozemků v T.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Dvěma nálezy z 24. května 1930 zamítla ministerská komise pro agrární operace v Praze jako neodůvodněné odvolání Františky Ch. v T. č. p. 13 a Anny K. tamtéž č. 19, právní to nástupkyně Josefa K., z nálezu zemské komise pro agrární operace v Brně z 30. května 1928, kterým bylo rozhodnuto o námitkách Leonarda R. v T. č. p. 20 proti scelovacímu plánu obce T., a potvrdila v odpor vzatý nález zemské komise, zřídila mezi záhumenkami Leonarda R. p. č. 235 a Josefa K. p. č. 254 pro tyto osoby cestu 3 m širokou a vyslovila, že na zřízení
Bohuslav. Nálezy správní XIV. 33 — Č. 9805 —
této cesty mají oba postoupiti plochy 170 m a 343 m, začež obdrží Leonard R. 358 m2 z parcely Josefa K. č. 236, Josef K. za to 176 m2 z pozemku Františky Ch. č. 249 a Františka Ch. za to 256 m2 z parcely Otty D.
O stížnostech nss uvážil:
Žal. úřad založil svá rozhodnutí na právním názoru, že Leonard R. má nárok na zřízení příjezdu k jeho stodole zadem jako společného zařízení podle § 10 mor. scel. zák. č. 30/1884 z. z. náhradou za zrušenou cestu, zprostředkující mu příjezd z jeho náhradních pozemků do stodoly dosavadním účelným způsobem a bez nutnosti změn na jeho hospodářských budovách. St-lky namítají, že § 10 scel. zák. zakládá nárok na svobodný přístup jen ve prospěch pozemků náhradních, jimiž nejsou hospodářské budovy R.-ovy usedlosti, jež jako místní trať při scelování nepřicházejí v úvahu.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.
Podle § 10 mor. scel. zák. č. 30/1884 z. z. musí býti 30/1884 z. z. m., § 10, čili — jak lépe česky praví § 100 min. nař. č. 13/1912 z. z. — 13/1912 z. z. č., § 100.
Zákon mluvě o přístupnosti a vhodném hospodářském užívání hospodářských pozemků, má na zřeteli jejich přístupnost a hospodářské užívání ze středu hospodářské činnosti účastníka scelování, to jest z jeho hospodářských budov. Svědčí tomu i § 28, který klade váhu na přístupnost náhradních pozemků ze dvora a hospodářských budov, dávaje právo účastníku i odmítnouti náhradní pozemek, který by nemohl vzdělávati bez přeložení dvora.
Naproti tomu právem vytýkají stížnosti, že účastníci scelování nemají nároku na to, aby jim byl náhradou za zrušenou cestu zřízen přístup k hospodářským budovám dosavadním účelným způsobem. Cit. § 10 nařizuje jen zřízení takových společných zařízení, a mezi nimi i cest, jichž je třeba, aby se staly náhradní pozemky přístupny, pokud možno bez služebnosti, a dalo se jich užívati hospodářsky účelně, čili jak § 64 praví, že 30/1884 z. z. m., § 64.
Názor žal. úřadu vedl by k nemožnému důsledku, že by bylo nutno při scelování zachovati všechny dosavadní cesty, což zřejmě zákon nezamýšlel, když v § 10 mluví o přeložení cesty, a i cesty podrobuje řízení scelovacímu (§ 2 zák. č. 53/1910 z. z. a § 100 a násl. min. nař. č. 13/1912 z. z.).
Otázka, je-li k hospodářskému užívání náhradního pozemku třeba zřízení cesty, je v řízení před nss-em otázkou znaleckou, tedy součástí skutkové podstaty, již může nss zkoumati jen s hlediska 2. odst. § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9805. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 709-710.