NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Čís. 5746.

Zločin podle § 6, čís. 2, al. 2 zákona na ochr. rep. vyžaduje po subjektivní stránce, aby byl pachatel při vyzvídání chráněných skutečností veden záměrem vyzraditi vyzvídané tajemství přímo nebo nepřímo cizí moci; nevyžaduje se, aby jednal v úmyslu poškodili republiku.
Na zločiny podle § 6, čís. 2 zákona na ochr. rep., spáchané před 23. květnem 1936, nelze vztahovati přísnější trestní sazbu zákona čís. 130/1936 Sb. z. a n. (§ 281, čís. 11 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1936, Zm I 934/36.)
Nejvyšší soud jako, soud zrušovací zamítl zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v X. ze dne 16. června 1936, jímž byli uznáni vinnými zločinem podle § 6, čís. 2, al. 2 zákona na ochranu republiky, a to pokud čelily proti výroku o vině, vyhověl však zmatečním stížnostem, pokud směřovaly proti výroku o trestu, napadený rozsudek ve výroku o trestu u obou obžalovaných zrušil a každému z obžalovaných uložil podle § 6, čís. 1, první věty zákona čís. 50/1923 Sb. z. a n. trest těžkého žaláře v trvání 3 roků zostřeného jedním postem čtvrtletně a podle § 29, č. 1 zákona na ochranu republiky peněžitý trest po 2000 Kč, jenž se v případě nedobytnosti promění v těžký žalář u každého na dalších dvacet dnů.
Z důvodů:
Zločin podle § 6, č. 2, al. 2 zák. na ochr. rep. vyžaduje po subjektivní stránce, aby pachatel byl při vyzvídání chráněných skutečností veden záměrem vyzraditi vyzvídané tajemství přímo nebo nepřímo cizí moci. Naproti tomu se nevyžaduje, aby pachatel jednal v úmyslu poškoditi republiku. Je proto pro. subjektivní vinu obžalovaných nerozhodné., uvádí-li rozsudek k odůvodnění, proč neuložil peněžitý trest podle § 29, čís. 1 zák. na ochr. rep., že nemá na straně obžalovaných prokázán úmysl poškoditi republiku. Nutno ovšem již zde poukázati k tomu, že pachatel, který vyzvídá vojenské tajemství určitého státu, aby je vyzradil cizímu státu, nutně tím poškozuje onen stát a jeho záměrná činnost k tomuto cíli nutně směřuje také k poškození onoho státu. Stejně je nerozhodné, že nalézací soud přiznal obžalovaným polehčující okolnost, že nemůže býti prokázáno, že jejich jednání mělo výsledek. Zločin podle § 6, čís. 2, al. 2 zákona na ochr. rep. je dokonán, jakmile pachatel vykoná činnost směřující a způsobilou k tomu, aby mu opatřila znalost vojenského tajemství, pokud ovšem tato činnost je nesena záměrem vyzraditi toto tajemství cizí moci. Je proto nerozhodné, zda obžalovaní výsledky oné první výzvědné cesty do republiky, která se podle zjištění rozsudku stala dne 23. února 1936, již skutečně sdělila cizí moci, či nikoliv.
Poněvadž zjištěné jednání obžalovaných zakládá jak po stránce objektivní, tak subjektivní skutkovou podstatu zločinu podle § 6, č. 2, al. 2 zák. na ochr. rep., nepochybil nalézací soud, když obžalované uznal vinnými tímto zločinem a ne pouze zločinem podle § 6, č. 3 nebo přestupkem podle § 24, č, 2 zák. na ochr. rep. Rozsudek netrpí proto ani zmatkem podle § 281, čís. 10 tr. ř.
Naproti tomu je zmateční stížnost obžalovaných plně odůvodněna, pokud jako zmatek podle § 281, čís. 11 (nesprávně též č. 9 a), 10) tr. ř. uplatňuje, že nalézací soud vyměřil obžalovaným trest podle § 1, lit. a) první sazby zákona ze dne 13. května 1936, čís. 130 Sb. z. a n., ač tento zákon nabyl účinnosti teprve dnem 23. května 1936.
Zákon ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. stanovil na zločin podle § 6, č. 2 trest těžkého žaláře od tří do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících od pěti do dvaceti let nebo na doživotí. Zákon ze dne 13. května 1936, č. 130 Sb. z. a n. stanoví však na tento zločin trest těžkého žaláře od pěti do dvaceti let nebo na doživotí, za okolností zvláště přitěžujících trest smrti. kterým byli obžalovaní uznáni vinnými, byl podle zjištění napadeného rozsudku spácháni v únoru a březnu 1936, tedy ještě před účinností zákona čís. 130/1936 Sb. z. a n., který nabyl účinnosti dnem 23. května 1936. Vzhledem ke všeobecné zásadě vyslovené v článku IX. uvozovacího patentu ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z. k trestnímu zákonu pro všechny normy hmotného práva trestního, že totiž nové normy trestní smí se užiti i na trestné činy spáchané před počátkem její účinnosti jen tehdy, není-li nová norma přísnější, nežli norma dosavadní, kterou nahrazuje, nelze na zločiny podle § 6, č. 2 zák. na ochr. rep., spáchané před 23. květnem 1936, vztahovati přísnější trestní sazbu obsaženou v zákoně č. 130/1936 Sb. z. a n. Nalézací soud tím, že tak učinil, vykročil ze své mocí trestní a zatížil rozsudek zmatkem podle § 281, č. 11 tr. ř.

Citace:

čís. 5746. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 503-505.