Čís. 4199.

Na nárok dlužníka na poskytnutí úvěru, pokud není jím kauční hypoteka dosud vyčerpána, nelze vésti exekuci dle §u 331 ex. ř.
(Rozh. ze dne 1. října 1924, R I 768/24.)
Návrhu vymáhajícího věřitele, by mu byla pro peněžitou pohledávku povolena exekuce zabavením nároku dlužníka proti poddlužníku z kauční listiny o poskytování úvěru, pokud úvěr dosud nebyl vyčerpán, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle exekuční žádosti navrhla vymáhající strana k vydobytí své vykonatelné pohledávky zabavení nároku dlužnice, který prý jí přísluší podle kauční listiny ze dne 1. července 1922 na poskytnutí úvěru, a navrhla, aby nárok ten byl zabaven ohledně dosud nevyčerpatelného zbytku z kauční hypotéky, vtělené na nemovitostech dlužnice pro Eskompte Gesellschaft do výše 400000 Kč. Předmětem exekuce není tu tedy ani nějaká pohledávka, ani nějaký nárok na vydání nebo plnění hmotných věcí, nýbrž »jiné právo majetkové« ve smyslu §u 331 ex. ř. Dlužno tedy zkoumati, zda ta okolnost, že na nemovitosti dlužnice vtělena jest pro jejího jiného věřitele kauční pohledávka z poskytnutého úvěru do určité výše ve smyslu §u 14 (2) knih. zák., tvoří pro hypotekární dlužnici nějaké majetkové právo, na které by exekuce mohla býti vedena. Otázku tu nutno zodpověděti záporně. Předpokladem přípustnosti exekuce na majetková práva podle §u 331 ex. ř. jest, že jde o takové právo, které má majetkovou cenu a které buď samo o sobě, nebo co do svého výkonu může býti zpeněženo. O takový majetkový předmět tu nejde. Kauční hypotéka, t. j. knihovní zajištění pohledávek, teprve v budoucnosti až do určité výše z určitého právního poměru vznikajících, poskytuje jen věřiteli práva, totiž poskytuje mu pro skutečně vzniklé pohledávky z dotyčného poměru právo zástavní, t. j. podle §u 447 obč. zák. právo na uspokojení ze zástavy, nebudou-li pohledávky v určitý čas splněny. Naproti tomu neposkytuje kauční hypotéka jako taková hypotekárnímu dlužníku žádných zpeněžitelných práv, kterých by k uspokojení jiného věřitele v cestě exekuční mohlo býti použito, nýbrž ukládá dlužníku toliko povinnost, by uspokojení věřitele ze zástavy trpěl. To uznává ostatně vymáhající strana sama, uvádějíc v dovolacím rekursu, že ani nežádala o přikázání zabaveného nároku, tedy o jeho zpeněžení, a že jí šlo jen o to, by zákazem placení poddlužnici (majitelce kauční hypotéky) zamezila, by poddlužnice i po povolení vnucené dražby zastavené nemovitosti neposkytovala hypotekární dlužnici v rámci úvěrní hypotéky další úvěr až do nejvyšší sumy, a aby tak situaci, t. j. vyhlídku na uspokojení zadnější vymáhající věřitelky nezhoršovala. Tím ovšem vymáhající strana sama podrývá půdu svému exekučnímu návrhu, neboť účelem exekuce jest uspokojení věřitelovo, třeba jen částečné, nikoli však obmezování práv třetích osob, které jsou jim zákonem zaručeny. Podle §u 224 ex. ř. může totiž hypotekární věřitel v rámci kauční hypotéky žádati z nejvyššího podání přikázání svých skutečně vzniklých pohledávek, ať mu vznikly před dražbou nebo po dražbě, pokud jen mu vznikly do dne rozpočetního stání, při čemž též nevyužitý zbytek kauce má býti přikázáním příslušné částky z rozdělovací podstaty na úrok uložen, aby ho mohlo býti použito k uspokojení ještě dalších nově vznikajících pohledávek dotyčného věřitele a to až do nejvyšší hranice zajištěné kauce. Toto právo, zákonem věřiteli dané, nemůže býti zkráceno pod rouškou vedení exekuce zabavením nároku dlužnice na poskytnutí úvěru a zákazem věřiteli daným, by dalšího úvěru neposkytoval. Domnívá-li se vymáhající věřitel, že šlo o nějaké odporovatelné právní jednání, jest mu volno, aby se zachoval podle předpisů odpůrčího řádu.

Citace:

č. 4199. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 337-338.