Čís. 6866.

Soudní výpověď z nájmu městem Brnem, podepsaná starostou, jest prohlášením jednostranného projevu vůle městského zastupitelstva starostou jakožto orgánem к tomu oprávněným podle §§ 74 a 76 zákona ze dne 3. května 1905, čís. 56 z. zák. pro Moravu a není třeba, by takové prohlášení bylo podepsáno starostou a dvěma volenými členy městské rady za současného poukazu ku dotyčnému usnesení městské (obecní) rady.
Nejde o porušení zásady §u 405 c. ř. s., přičinil-li soud k výpovědi dané ku 31. prosinci 1926, že lhůta končí dne 14. ledna 1927.
(Rozh. ze dne 2. března 1927, Rv II 98/27.)
Proti výpovědi z obchodu dané žalovanému městem Brnem ku dni 31. prosince 1926, namítl žalovaný mimo jiné: Starosta města Brna není oprávněn dáti výpověď, nýbrž jest к tomu příslušná městská rada (obecní rada). Výpověď neodpovídá ani předpisům zákona ze dne 3. května 1905, čís. 56 zemského zákona mor. co do formy listiny. Výpověď jest listinou, kterou vznikají obci povinnosti vůči třetím osobám — Čís. 6866 —
408
a proto musí býti podepsána starostou a dvěma členy městské rady s odvoláním na dotyčné usnesení obecní neb městské rady. Usnesení městského zastupitelstva, by straně vypovězené byla dána výpověď, bylo vyhověno tím, že starosta podal návrh na soudní výpověď, usnesení, jímž starosta byl zmocněn ku podání nové výpovědi vůbec tu není a usnesení shora zmíněné nevztahuje se vůbec na výpověď, o niž jde. Podle stěhovacího řádu má se státi úplné vyklizení najatého předmětu při čtvrtletní výpovědi teprve dne 14. ledna, 14. dubna, 14. července nebo 14. října, při čemž nájemník jedné místnosti není ani povinen dříve předati ani část najaté místnosti, z čehož plyne, že návrh města Brna na předání najatého obchodu dne 31. prosince 1926 do 12. hod. pol. se příčí zákonu. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti s tím, že stěhovací lhůta končí dnem 14. ledna 1927 o 12. hod. polední. Důvody: Soud má za zjištěno: a) na základě protokolu o 17. schůzi městského zastupitelstva konané dne 22. prosince 1925, že v této schůzi bylo jednáno o návrhu vypověděti obchodníky v připojeném seznamu uvedené, mezi nimiž i stranu vypovězenou, že návrh ten byl doplněn tím, že městské radě se ponechává rozhodnutí o době, kdy má býti dána soudní výpověď, po případě, by ze závažných důvodů bylo od soudní výpovědi upuštěno, ve kterýchžto případech má býti učiněno oznámení obecnímu zastupitelstvu a že městské zastupitelstvo tento návrh i s uvedeným dodatkem schválilo, b) Na základě spisu tohoto soudu město Brno dalo žalovanému výpověď, po případě navrhlo soudní výpověď s výpovědní lhůtou jednoho měsíce již dne 25. června 1926 ku dni 1. srpna 1926, že proti této výpovědi podala strana vypovězená námitky, mimo jiné také z toho důvodu, že byla dojednána delší a sice čtvrtletní neb půlroční výpovědní lhůta, a že při ústním jednání strana vypovídající výpověď ku dni 31. července 1926 vzala bezpodmínečně zpět. Jak vychází na jevo ze zjištění uvedeného shora pod a), usneslo se městské zastupitelstvo právoplatně na tom, že straně vypovídané lze dáti výpověď. Usnesením tím byla zmocněna městská rada, by dala výpověď kdykoliv, ne k určitému termínu. Podle §u 74, 76 zák. ze dne 3. května 1905 čís. 56 zemského zákona mor. zastupuje obec na venek starosta i v tomto případě, by navrhl vydání soudní výpovědi, neboť jde tu pouze o návrh učiněný u soudu za účelem provedení usnesení městského zastupitelstva, nikoliv o listinu obec zavazující, kterou by mimo starostu museli podepsati dva členové městské rady (§ 75 cit. zákona). Jelikož výpověď, daná dne 26. června 1926 byla vzata zpět, nebylo tím vyčerpáno právo plynoucí žalující obci z usnesení městského zastupitelstva shora citovaného, ano toto usnesení dosud provedeno nebylo a nebylo proto ani třeba druhého usnesení městského zastupitelstva. Z těchto důvodů bylo výpověď ponechati v platnosti, ovšem s tou změnou, že lhůta stěhovací končí teprve dne 14. ledna 1927 o 12. hod. polední, poněvadž podle §§ 1,5 nař. presidenta zemské správy politické na Moravě ze dne 24. června 1924, čís. 173 sb. z. a n. při nájmech a výpovědi čtvrtletní končí stěhovací lhůta, totiž úplné vyklizení předmětu nájemního musí býti ukončeno do 14. ledna 1927 do 12. hod. polední. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Není — Čís. 6866 —
409
tu nesprávného právního posouzení, má-li soud první stolice za to, že je v usnesení městského zastupitelstva v Brně ze dne 22. prosince 1925 zmocnění i k výpovědi nynější, neboť třeba byla vzata zpět dřívější výpověď, je nynější výpověď pouze provedením téhož usnesení městského zastupitelstva, jež dřívější výpovědí ještě provedeno nebylo. Soud první stolice posoudil věc právně správně i v tom směru, že starosta byl oprávněn podle usnesení městského zastupitelstva ze dne 22. prosince 1925 učiniti návrh na výpověď, poněvadž výpověď taková není závazkem obce podle §u 75 mor. z. zák. ze dne 3. května 1905, čís. 56 z. zák., nýbrž prohlášením jednostranného projevu vůle městského zastupitelstva starostou jakožto orgánem podle §§ 74 a 76 cit. zákona k tomu oprávněným. Není konečně správné tvrzení žalovaného, že soud první stolice změnil proti návrhu stěhovací lhůtu, vyřknuv ve výroku, že lhůta končí 14. ledna 1927, neboť stěhovací lhůta je dána již tím, že dána byla čtvrtletní výpověď k 31. prosinci 1926, což podle §u 5 nař. čís. 173/1924 znamená, že žalovaný musí a exekucí může býti donucen celý byt vykliditi teprve 14. ledna 1927, a nebylo ani zapotřebí, by soud první stolice výslovně tak ve výroku uvedl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v právním závěru druhé stolice, že starosta byl oprávněn podle usnesení městského zastupitelstva ze dne 22. prosince 1925 učiniti návrh na výpověď, poněvadž taková výpověď není závazkem obce podle §u 75 moravského zemského zákona ze dne 3. května 1905, čís. 56 z. zák., nýbrž je prohlášením jednostranného projevu vůle městského zastupitelstva starostou jakožto orgánem podle §u 74 a 76 cit. zákona k tomu oprávněným. Dovolatel poukazuje k ustanovení §u 81 cit. zákona, podle kterého obecní radě přísluší bezprostřední správa obecního jmění, obecního statku, jakož i fondů a nadací, jakož i ku §u 62 téhož zákona, podle kterého jest zastupitelstvo oprávněným orgánem ve všech majetkových věcech města Brna. Dovolatel sice uznává, že soudní výpověď jest pouze prohlášením jednostranného projevu vůle, míní však, že to nevylučuje, že i takovým prohlášením mohou vzejíti závazky obce vůči třetím osobám, a že pak v takovém případě musí též prohlášení jednostranného projevu vůle vyhovovati podmínce §u 75 svrchu vzpomenutého zákona, tedy že takové prohlášení musí býti též podepsáno starostou a dvěma volenými členy městské rady za současného poukazu ku dotyčnému usnesení městské, pokud se týče obecní rady. Dovolatel míní, že nájemník nabývá takovou výpovědí práva proti obci, by včas převzala vypovězenou místnost. Z toho odvozuje, že písemná výpověď je listinou, na kterou se vztahuje ustanovení §u 75 cit. zákona, a poněvadž výpověď nemá těchto náležitostí, že je neplatná a to zvláště se zřetelem na ustanovení §u 562 c. ř. s. Posléze spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud změnil stěhovací lhůtu, vyřknuv, že skončí 14. ledna 1927. Dovolatel praví, že prvý soud správně vystihl, že podle §§ 1 a 5 nařízení — Čís. 6867 —
410
presidenta zemské správy politické na Moravě ze dne 24. června 1924, čís. 173 sb. z. a n. nebyla obec oprávněna, žádati vyklizení a předání najatého předmětu do 31. prosince 1926, že však nižší soudy nebyly oprávněny výpověď opravovati. Není těmito vývody podle č. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněn. Odvolací soud správně vyslovil, že soudní výpověď žalující obce pode psaná starostou z nájemní smlouvy podle §u 1116 obč. zák. a §u 560 c. ř. s. je prohlášením jednostranného projevu vůle městského zastupitelstva, starostou jakožto orgánem podle §u 74 a 76 cit. zákona k tomu oprávněným, a není opory v zákoně, jmenovitě ve předpisech dovolatelem citovaných pro právní názor, že takové prohlášení musí býti též podepsáno starostou a dvěma volenými členy městské rady za současného poukazu ku dotyčnému usnesení městské, pokud se týče obecní rady. Bylo zjištěno, že ve schůzi městského zastupitelstva konané dne 22. prosince 1925 bylo jednáno o návrhu, by také dovolatel byl vypovězen, a že bylo obecním zastupitelstvem usneseno schválení tohoto návrhu s dodatkem, že se městské radě ponechává rozhodnutí o době, kdy má býti dána soudní výpověď. Bylo tedy o výpovědi žalovaného rozhodnuto zákonitě orgány k tomu povolanými. Není dovolatelem vytýkané nezákonitosti ani v tom, že provedení řečeného usnesení vykonal starosta, jenž podle §§ 74 a 76 zákona ze dne 3. května 1905 č. 56 z. zák. mor. zastupuje obec na venek v takovém případě, jako je tento, totiž v němž jde pouze o výkon usnesení městského zastupitelstva. — Okolnost, že nájemník nabývá takovou výpovědí práva proti obci, by včas převzala vypovězenou místnost, nemůže býti považována za závaznost, jakou má na mysli ustanovení §u 75 cit. zákona. Nesprávné posouzení právní nespočívá ani v tom, že odvolací soud změnil stěhovací lhůtu, vyřknuv, že skončí 14. ledna 1927. Bylo odůvodněno už nižšími soudy, že nejde o porušení zásady §u 405 c. ř. s., dovolatel se tedy i v této příčině poukazuje ku správným, věci i zákonu vyhovujícím důvodům napadeného rozsudku.

Citace:

Čís. 6866. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 433-436.