NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 7951.

Smluvní ustanovení, že za dílo jest zaplatiti určitý čas »po převzetí«, dlužno vyložiti tak, že se úplata stává splatnou i tehdy, když převzetí mělo býti provedeno, nebo se stal pokus o to, ale posléze k němu nedošlo z důvodu, jenž není na straně podnikatele. Bylo-li živnostníku dáno smlouvou právo, žádati à conto vyplacení určitého procenta ceny vykonaných prací, bylo mu dáno právo i na samu výplatu.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1928, Rv I 1243/27.) Tesařský mistr L. převzal provedení tesařských prací při stavbě tovární budovy žalovaného. Mzda za práce měla býti vyplacena za 30 dnů po převzetí hotového díla. Žalovaný zaplatil L-ovi část mzdy, zbytek pohledávky postoupil L. žalující bance, jež se domáhala zaplacení na žalovaném. Procesní soud prvé stolice žalobu pro tentokráte zamítl, poněvadž dílo nebylo ještě žalovaným převzato a nenastala tudíž ještě splatnost pohledávky. Odvolací soud napadený rozsudek, potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Právem vytýká dovolatelka, že ustanovení smluvního listu, že se má: platiti za 30 dní »po převzetí«, nelze vyložiti tak, že splatnost zůstane odložena i tehdy, když objednatelka díla odepře převzetí z důvodu, za který nezodpovídá tesařský mistr L. Ustanovení to nelze vyložiti jako podmínku toho smyslu, že žalovaný nebude museti vůbec platiti, bude-li převzetí odepřeno, tedy zmařeno, nebo nenastane-li vůbec z jiných důvodů. To by jistě odporovalo jak úmyslu stran, tak i slušnosti. Ani tesařský mistr L. ani žalovaný nemohli podle stavu věci něco takového zamýšleti a, kdyby snad i žalovaný byl zamýšlel takový účinek, příčilo by se to slušnosti (§ 914 obč. zák.). Ujednání o splatnosti bylo pouhým určením času, při němž strany vycházely z toho, že převzetí určitě nastane. Jde jenom o jeho výklad. Ale tu nelze ulpěti na slově, že žalovaný platiti má až po převzetí, ať se toto stane kdykoliv, třeba by se převzetí
oddálilo jen z viny žalovaného nebo proto, že on řádně nesplnil, a třebas L. splnil docela a převzetí se nezdržuje jeho vinou, aniž z důvodů jsoucích na jeho straně. Podle účele ustanovení o splatnosti a podle pravidel slušnosti dlužno vyložiti je tak, že úplata stává se splatnou i tehdy, když převzetí mělo býti provedeno nebo se stal pokus o to, ale nakonec se nestalo z důvodu, jenž není na straně tesařského mistra L-а. Připustiti dlužno ovšem, že převzetím podle závěrečného listu nelze rozuměti převzetí prací tesařských žalovaným, nýbrž převzetí jich objednatelem stavby. Vždyť tesařský mistr L. nepostavil se sám na ono stanovisko, jakž plyne z korespondence a z celého sporného jednání, a pokoušel se o to, by briketárny samy převzaly jeho práci. Účelem ustanovení o splatnosti ujednané ceny po převzetí veškeré práce bylo, by žalovaný byl zabezpečen proti objednateli stavby, že práce je tesařským mistrem L-em provedena řádně a že briketárny nebudou míti důvod odmítati její převzetí pro vady. Ale odporovalo by účelu dohody a slušnosti, by žalovaný chtěl se placení vymykati i tehdy, když se strany briketáren není závady, by práce tesařské nebyly jimi převzaty. Ani odvolací ani prvý soud nevzaly vůbec v úvahu, proč bylo převzetí stavby briketárnami odepřeno, a zejména nepřihlédly k jejich dopisu ze dne 27. dubna 1925, v němž sdělují L-ovi, že odepření převzetí nestalo se z důvodu vadnosti jeho práce, nýbrž z toho důvodu, že bylo upotřebeno špatného materiálu (cihel atd.). Rovněž nelze sdíleti názor odvolacího soudu, že 80% úplaty nemohlo býti žádáno, ježto ve smluvním listě není stanoven dotyčný závazek žalovaného, nýbrž jen právo tesařského mistra L-а, ucházeti se o splátku záloh 80% za dohotovené konstrukce. I tu ulpívá odvolací soud na slově, nepřihlížeje k účelu splátek a ke slušnosti (§ 914 obč. zák.). Živnostníku, který dodává jak materiál, tak i práci a jemuž stavitel dává právo à conto žádati vyplácení 80% ceny již dodaných prací po dohotovení, má býti umožněno, by včas kryl své vlastní výdaje za materiál a mzdy. Proto lze slušně ono ustanovení smluvního listu vyložiti jen tak, že L-ovi bylo dáno právo nejen žádati vyplácení, nýbrž i právo na samu výplatu 80% ceny. Jinak by takovéto ustanovení smluvního listu nemělo smyslu. A tu bez ohledu na to, zda ustanovení o zálohách i o splatnosti za 30 dnů po převzetí bylo ujednáno také pro tesařské práce na obydlí správce provozu, a bez ohledu na to, na kterou pohledávku byly vypláceny dosavadní splátky, o čemž nižší soudy vůbec neuvažují, nebylo nižšími soudy zjištěno, kolik a zač bylo konstrukcí tesařských ve smyslu smluvního listu L-em dohotoveno. I v tom je řízení nižších soudů kusé.

Citace:

č. 7951. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 580-582.