NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2181.

Okolnost, které politické strany orgánem jest periodický tiskopis, a která hesla propaguje (zejména i v tiskopisech jí vydávaných) ta která politická strana, jest obzvláště v místě, kde se časopis vydává) skutečností obecně známou. I k takovým skutečnostem jest přihlížeti a v rozhodovacích důvodech je zjistiti, třebas nebyly uplatňovány, jestliže výsledky hlavního přelíčení k nim poukazují (§§y 270 čís. 5, 281 čís. 5 tr. ř.).
Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
»Pojem »podněcování« (15 čís. 3 zákona) vyžaduje v subjektivním směru toliko pachatelovo vědomí o významu a dosahu jeho slov (že vybízí ať přímo nebo nepřímo jiné osoby k porušení statků zákonem chráněných).
Nepřímým vybízením jest netoliko vzbuzování nálady, náchylné k páchání činů toho druhu, k jakým podněcovatel poukazuje, nýbrž i utvrzování jiných osob v duševní náladě takového rázu, třebas tato nálada se v nich utvořila již před podněcováním.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1925, Zm I 523/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 11. května 1925, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin podle §u 15 čís. 3 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudek prvé stolice, jejž napadá zmateční stížnost veřejného obžalobce důvodem zmatečnosti podle čís. 5 §u 281 tr. ř., sprošťuje obžalovaného z obžaloby pro nedostatek subjektivní skutkové podstaty. Příslušný konečný závěr, (že obžalovaný, uveřejniv závadné články, nejednal ve zlém úmyslu, podněcovati k zločinu podle §u 1 zákona na ochranu republiky nebo k zločinům vojenským, nýbrž že otiskl závadnou stať z toho důvodu, by své stoupence informoval, jakým způsobem na schůzích mluviti nemají), jest odůvodněn jediným poukazem na obhajobu obžalovaného, jíž nalézací soud uvěřil, totiž že ho ani nenapadlo, že by článek obsahoval něco závadného a že by mohl býti zabaven, ježto prý podává toliko věrný obraz hlavního přelíčení u krajského soudu v Moravské Ostravě, závadný výrok jest citátem z obžaloby a mimo to byl před tím 13. února 1925 v D. doslovně otištěn, aniž by byl pozastaven. Právem vytýká stížnost, že napadený výrok prvé stolice jest neúplným, jelikož opomíjí okolnost, že závadný článek byl uveřejněn v časopise strany, jež propaguje hesla totožná se závadným projevem. Nezáleží na tom, že ze záznamů protokolu nevyplývá, že tato skutková okolnost byla předmětem rozboru při hlavním přelíčení. Okolnost, které politické strany orgánem jest ten který periodický tiskopis, a která hesla propaguje (zejména i v tiskopisech jí vydávaných) ta která politická strana, jest obzvláště v místě, kde se časopis vydává, skutečností obecně známou а k takovým skutečnostem, pro něž netřeba důkazů, jest nalézacímu soudu podle zásady materielní pravdy přihlížeti a v rozhodovacích důvodech je zjistiti, třeba že jich žádná procesní strana výslovně neuplatňovala, bylo-li jen výsledky hlavního přelíčení k nim poukázáno, což se v tomto případě stalo tím, že bylo zjištěno, ve kterém časopise byl závadný článek po dvakráte otištěn.
Řádné přihlížení k uvedené skutkové okolnosti mohlo a může vésti k jinému hodnotění obhajoby obžalovaného a tím i k jinému závěru o zlém úmyslu, než k němuž dospěl nalézací soud, to tím spíše, že napadený závěr (následkem právního omylu, stížností arciť nevytýkaného) vylučuje zlý úmysl pro pouhý závěr, obžalovaným namítaný. Předpokládat’ pojem podněcování po stránce subjektivní toliko, že pachatel je si vědom významu a dosahu svých slov, totiž že vybízí ať přímo nebo nepřímo jiné osoby k porušení statků zákonem chráněných (srov. rozh. Sb. n. s. č. 1859), tudíž v projednávaném případě k násilné změně platné formy státní а k zločinům vojenským. Nepřímým vybízením jest však netoliko vzbuzování nálady, náchylné k páchání činů toho druhu, k jakým se podněcovatelem poukazuje, nýbrž i utvrzování jiných osob v duševní náladě takového rázu, třebas tato nálada se v nich utvořila již před podněcováním (srov. rozh. Sb. n. s. č. 1961). Pro posuzování, zda si byl obžalovaný vědom toho, že budou osoby, k jejichž vědomosti závadný článek se dostane, utvrzovány ve zmíněné náladě, a zda tento duševní stav pro právní řád nebezpečný bude v nich článkem prohlouben, není bez významu okolnost, zda hesla se závadným článkem totožná jsou propagována stranou, jejíž orgánem je časopis, v němž byl článek uveřejněn. Je-li tomu tak, možno předpokládati, že hesla, jež došla v závadném článku opětného projevu, byla čtenářům článku známa již z jinaké, předchozí propagandy strany a zejména z dřívějšího obsahu časopisu, o který jde, a pak stačilo pro záměr obžalovaným namítaný pouhé sdělení, že Ivan O. byl pro projev, uplatnivší hesla, stranou propagovaná, odsouzen. Skutečnost, že se obžalovaný neomezil na takové stručné sdělení, ale otiskl (a to dokonce po dvakráte) projev O-ův obšírně v celém jeho znění, může ve spojení s opomenutou skutečností rovnoběžné tendence časopisu poukazovati k závěru, že tak činil u vědomí významu a dosahu závadného projevu, totiž jeho způsobilosti k utvrzování a prohlubování duševního stavu předchozí propagandou v čtenářích vzbuzené, tedy ve zlém úmyslu §u 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky. Opomenutím obecně známé skutečnosti pro závěr o rozhodné skutkové známce zlého úmyslu závažné v předpokladech tohoto závěru stal se výrok prvé stolice o skutečnostech rozhodujících neúplným a rozsudek prvé stolice zmatečným podle čís. 5 §u 281 tr. ř. Bylo proto stížnosti vyhověti a podle §u 288 čís. 1 tr. ř. uznati dále, jak se stalo.

Citace:

č. 2181. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 678-680.