NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12664.

Okolnost, že mobilární exekucí jíž vykonanou bylo dosaženo dostatečného krytí pro vymáhanou pohledávku, nemá význam při rozhodování o návrhu na povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva pro tutéž pohledávku, jenž byl podán před tím, než mobilární exekuce byla provedena.
Neodůvodnil-li vymáhající věřitel v návrhu na povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva, proč oba návrhy nesloučil v jednom podání, bylo mu přisouditi na útratách žádosti o exekuci vnuceným zřízením zástavního práva jen částku, o niž by byly vzrostly útraty jediného návrhu.
(Rozh. ze dne 2. června 1933, R I 388/33.)
Soud prvé stolice povolil exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Povinná brojí proti novému povolení exekuce, jak bylo napadeným usnesením vysloveno, a to podle názoru rekursního soudu právem. Ze spisů prvního soudu E 77/33 vyplývá, že vymáhajícímu věřiteli pro tutéž pohledávku byla povolena exekuce zabavením a prodejem svršků teprve dne 13. ledna 1933, kteráž exekuce byla podle zájemného protokolu vykonána dne 8. února 1933, při čemž bylo dostatečné krytí za vykonatelnou pohledávku vymáhajícího věřitele dosaženo. Dále vyplývá také z tohoto spisu, že povinná navrhla zrušení exekuce podle § 40 ex. ř., tvrdíc, že pohledávka byla úplně zaplacena. Při tomto stavu věci jest říci, že vymáhající věřitel neměl příčiny, aby již dne 14. ledna zase podal zvláštní exekuční návrh proti povinné, kterýmž jen zajištění, nikoliv však vydobytí pohledávky vykonatelné mělo býti docíleno. Ze stanoviska § 74 ex. ř. měl vymáhající věřitel naopak provésti nejprve zabavení svršků, kteréž znělo na přihlášení, z čehož by bylo samo sebou vyplynulo, že tento druhý exekuční návrh jest úplně zbytečný.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu až na výrok prvého soudu o útratách, jež určil jen částkou 19 Kč 60 h.
Důvody:
Podle prvé věty § 14 ex. ř. jest vymáhajícímu věřiteli dovoleno použíti současně několika exekučních prostředků. Z ustanovení toho neplyne, že vymáhající věřitel musí navrhnouti několik exekučních prostředků jediným návrhem exekučním a že musí, navrhl-li jen jeden exekuční prostředek, vyčkati jeho výsledek, než zakročí o další způsob exekuce. Nespojil-li vymáhající věřitel několik exekučních návrhů v jednom podání, nýbrž užil-li zvláštního podání pro každý exekuční návrh pro každý způsob exekuce, není to ještě důvodem k zamítnutí dalších exekučních návrhů, nýbrž musí soud hleděti k tomu, zda povolení má býti omezeno na některý exekuční způsob podle druhé věty § 14 ex. ř. V souzeném případě zamítl rekursní soud návrh na exekuci vnuceným zřízením zástavního práva z důvodu, že v době, kdy byla povolena mobilární exekuce (13. ledna 1933), která byla vykonána 8. února 1933 a bylo při ní dosaženo dostatečné krytí pro vymáhanou pohledávku, nebylo příčiny k podání návrhu 14. ledna 1933 o povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva a že vymáhající věřitel měl nejprve provésti mobilární exekuci a vyčkati její výsledek. Tento názor rekursního soudu nelze však srovnati s ustanovením § 14 ex. ř., již proto ne, že v souzeném případě jde při první žádosti o exekuci uhražovací a při druhé žádosti o exekuci k zajištění a z návrhů samých není zřejmo, zda k uspokojení věřitele postačil navržený již způsob exekuce. Poukaz rekursního soudu na provedený zájem movitých věcí nemá význam pro návrh, jenž byl podán před tím, než mobilární exekuce byla provedena. Dovolací rekurs jest tudíž oprávněn.
Poněvadž však vymáhající věřitel neodůvodnil v návrhu na povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva, proč oba návrhy nesloučil v jednom podání, byla mu přisouzena na útratách žádosti o exekuci vnuceným zřízením zástavního práva jen ta částka, o niž by byly vzrostly útraty jediného návrhu.

Citace:

Čís. 12664.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 748-749.