Ь35
Čís. 1893.
Odpověď na nabídku do jednoho téhodne nelze po případě pokládati za opožděnou.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, Rv II 204/22.)
Proti žalobě propachtovatelky na zaplacení pachtovného za rok 1921 namítli žalovaní pachtýři vzájemný nárok na náhradu škody, ježto žalobkyně, ač s nimi uzavřela pachtovní smlouvu i na rok 1922, pozemek v září 1921 prodala. Uzavření smlouvy na rok 1922 spatřovali žalovaní v tom, že k dotazu žalobkyně ze dne 22. srpna 1921, zda hodlají smlouvu i na příští rok prodloužiti, odpověděli do týdne kladně. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, uznav namítanou pohledávku a maje za to, že přijetí nabídky ve lhůtě týdenní jest včasným ve smyslu § 862 obč. zák. Odvolací soud žalobě vyhověl a uvedl v otázce, o niž jde, v důvodech: Jak první soudce správně uvádí, jest rozhodnou pro posouzení správnosti namítané pohledávky otázka, zda byla pachtovní smlouva prodloužena na rok 1921—1922. Okresní soud odpovídá na tuto otázku kladně, ale na základě nesprávného výkladu §§ 862 a 862 a) obč. zák. Není pochyby, že dopis žalobkyně ze dne 22. srpna 1921 jest nabídkou; to vychází z posledního odstavce, v kterém žalobkyně žádá o sdělení ohledně ponechání pole. § 862 obč. zák. ustanovuje, že návrh mezi nepřítomnými musí býti přijat do doby, do které navrhovatel, předpokládaje, že ho nabídka došla včas, může očekávati, že ho dojde odpověď, odeslaná zavčas a řádně, jinak nabídka pomine. Žalovaná sama udává, že odpověď odeslala do týdne, nikoliv ve lhůtě § 862 obč. zák. Nehledě ani k tomu, že § 862 a) obč. zák. ustanovuje, že svolení jest pokládati za včasné, když je druhá strana v zákonité době obdržela, a že se tento důkaz žalovaným nepodařil, vychází z výpovědi žalované samé, že odpověď nebyla ani včas odeslána, a nelze přisvědčiti názoru prvního soudce, že prohlášení druhé strany, do týdne odeslané, jest považovati jako včasný projev vůle dle § 862 obč. zák. To vyplývá již ze znění tohoto místa zákona.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., nelze odepříti úspěchu. První stanovisko napadeného rozsudku jest potud správné, že nárok žalovanými namítaný jest nárokem na náhradu škody z toho, že žalobkyně protiprávně zrušila smlouvu pachtovní, že tedy rozhodným jest pro posouzení správnosti této namítané pohledávky, zda pachtovní smlouva byla prodloužena na rok 1921—1922; nelze však přisvědčiti názoru soudu odvolacího, že smlouva na rok 1921—1922 prodloužena nebyla. Není ovšem pochyby, že dopis žalobkyně ze dne 22. srpna 1921 jest nabídkou a že dle § 862 obč. zák. návrh mezi nepřítomnými musí býti přijat do doby, ve které navrhovatel, předpokládaje, že jeho nabídka došla včas, může očekávati, že ho dojde odpověď včasně a řádně odeslaná. Soud odvolací převzal skutkové zjištění, že žalovaní odpověděli žalobkyni, že pole do nájmu berou, a že žalobkyně také odpověď tu obdržela, má však za to, že vzhledem k udání spolužalované Š-ové, dle něhož odpověď tu odeslala do téhodne, odpověď žalovaných žalobkyni nedošla včas, poněvadž již toto odeslání odpovědi spadá mimo lhůtu § 862 obč. zák. S tímto názorem nelze souhlasiti. Aby bylo lze posouditi, zda přijetí návrhu došlo včas či opožděně, dlužno vzíti v úvahu tři doby, a to: pravidelnou dobu dopravy návrhu, přiměřenou dobu uvážení návrhu a pravidelnou dobu dopravy odpovědi. Jak dlouhá může býti doba uvážení návrhu, zákon nepředpisuje, doba ta řídí se dle okolností a může míti různou délku. Dlužno proto uvážiti okolnosti případu. Dopis sám neobsahuje lhůty k zodpovědění; rozsudek prvé stolice výstižně poukazuje k tomu, že mezi stranami nebyla v jich vzájemných stycích ohledně propachtováného pozemku obchodní přesnost zvykem, usuzuje tak zejména z okolnosti, že žalobkyně teprve po uplynutí pachtovního roku se se žalovanými domlouvá o pachtovném, které vlastně již bylo splatné. Žalovaní jsou obyčejní domkáři, kteří právě vzhledem ke zmíněnému poměru nemohli za to míti, že žalobkyni by záleželo na bezodkladné odpovědi, a nelze proto odpověď, danou do jednoho téhodne pokládati za opožděnou. Jest proto za to míti, že odpověď, odeslaná do jednoho téhodne, byla odeslána včas. Není ovšem zjištěno, kdy žalované tato odpověď došla, avšak dle § 862 a) obč. zák., seznal-li navrhovatel, že prohlášení přijetí nebylo včas odesláno, jest povinen ustoupení své od návrhu smluvní straně bezprodleně oznámiti, jinak jest za to míti, že přijetí nabídky došlo včas a smlouva přišla k místu; byla tedy žalobkyně povinna v případě, že včas odeslané prohlášení přijetí jí opožděně došlo, žalovaným bezprodleně oznámiti, že od nabídky ustupuje. Že se tak stalo, žalobkyně ani netvrdila, tím méně prokázala, byla proto, přijavši prohlášení žalovaných bez námitek, vázána, smlouva mezi nimi stala se hotovou. Poněvadž smlouva o propachtování pozemku na rok 1921—1922 mezi stranami byla uzavřena, porušila žalobkyně, prodavši pozemek bez ohledu na tuto smlouvu, smlouvu tu a jest dle § 1295 obč. zák. práva ze škody žalovaným z porušení toho vzešlé.