NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6790.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: I. * V řízení podle § 4 ob. zříz. jest obec na věci zúčastněná stranou.
Slyšení její není nahrazeno vyjádřením, jež obec učinila v řízení podle zák. č. 117/21.
Řízení před nss-em: II. Řízení o stížnosti do zamítnutí žádosti o obnovu řízení jest zastaviti jako bezpředmětné, bylo-li rozhodnutí, jež zavdalo podnět k žádosti za obnovu řízení, nálezem nss-u zrušeno v části, jež byla předmětem této žádosti.

(Nález ze dne 12. října 1927 č. 20757.).
Věc: Městská obec S. (adv. Dr. Sigmund Hergl z Vildšteina) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec H. S. adv. Dr. Art. Tutzauer z Chebu) stran změny hranic obce a stran obnovy řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 23. ledna 1925 zrušuje se pro vady řízení.
Řízení o stížnosti do rozhodnutí ze 17. ledna 1927 se zastavuje.
Důvody: I. Obec H. S. zažádala dne 27. července 1921 u osp-é v Ch., aby byla povolena podle zák. č. 117/21 změna hranic mezi městskou obcí S. a obcí H. S. v ten způsob, že by osadní část S. II. byla přičleněna k obci H. S. Městská obec Sch., jíž žádost ta byla zaslána k vyjádření, na základě usnesení svého obecního zastupitelstva z 24. září 1921 vyjádřila se proti zamýšlené změně hranic a stejné stanovisko zaujala i osk ve V.
Dovolavši se výn. min. vnitra z 15. února 1922, že žádost byla podána po 31. prosinci 1920 a že nelze proto vládě o ní podle zák. č. 117/21 rozhodnouti, postoupila zsp v Praze onu žádost zsv-u v Praze k dalšímu opatření podle § 4 ob. zříz. Osk ve V., jíž žádost ta byla zaslána k příslušnému řízení, sdělila zúčastněným obcím výměrem z 28. března 1922, že z důvodů shora uvedených nebylo lze vládě rozhodnouti, a zároveň žádost s přílohami obci H. S. vrátila.
Na to podala obec H. S. dne 11. března 1924 u osp-é v Ch. novou žádost za změnu hranic v rozsahu shora uvedeném a zsp v Praze zahájila o žádosti té řízení. Zsv v Praze vydal pak k rukám osk výměr z 18. ledna 1926 tohoto znění: »Zsv, dohodnuv se se zsp-ou, povoluje na základě svého usnesení z 23. ledna 1925 změnu hranic mezi místní obcí S., sestávající dosavad z kat. obcí S. I. a S. II. a místní a zároveň katastrální obcí H. S., a to tím způsobem, že katastrální obec S. II. se vylučuje z místní obce a přičleňuje se k místní obci H. S. a uložil osk-i, aby další zařídila.
Do tohoto rozhodnutí brojí jedna stížnost měst. obce S.
II. Podáním z 19. února 1926 žádala pak tato obec u žal. úřadu za obnovu řízení skončeného rozhodnutím shora uvedeným. Žádosti té žal. úřad výměrem ze 17. ledna 1927 nevyhověl. Do tohoto rozhodnutí brojí druhá stížnost. Ad 1. Nemůže býti sporno a i strany jsou v tom za jedno, že tu jde o rozhodnutí zsv-u podle § 4 obec. zříz. ve znění zák. z 19. srpna 1893 č. 59 z. z. Rozhodnutí to jest podle obsahu svého úředním výrokem upravujícím území obcí na sporu zúčastněných. Ježto pak podle základní myšlenky obec. zříz. jest obec územní korporace a tedy osobou právnickou a ježto území nejen tvoří základ územní korporace a její osobnosti, nýbrž jest i zdrojem práv obci příslušejících, zejména jejího práva berního, nelze pochybovati, že obec má právní nárok na to, aby území její bylo neztenčené zachováno, a pokud zákon jeho změny, zejména jeho zmenšení dovoluje, aby nebylo měněno způsobem nezákonným. Z toho však plyne, že nelze obci odpírati postavení strany procesní v řízení správním, jež směřuje k tomu, aby území její bylo zmenšeno Tím je však již řečeno, že jí jako straně procesní přináleží právo, aby byla v takovém řízení správním jako strana slyšena, byť i nebylo výslovného zákonného předpisu, který slyšení její nařizuje.
Podle obsahu spisů správních jest mimo pochybnost, že stěžující si obec v řízení provedeném podle §u 4 ob. zříz. vyslechnuta nebyla, a že jí v tomto řízení nebyla ani poskytnuta příležitost, aby k projednávané změně hranic zaujala stanovisko. Na sporu jest jen otázka, byla-li tato procesní závada odstraněna tím, že se vyjádřila st-lka o téže změně hranic obecních již při příležitosti projednávání v řízení předchozím, v němž žádosti obce H. S., vznesené podle zák. č. 117/21, nebylo vyhověno.
Po názoru nss-u nemůže prohlášení, jež učinila strana v určitém řízení správním, zásadně prejudikovati její právní posici v jiném samostatném řízení správním, ani nemůže prohlášení takové nahraditi slyšení, na něž má strana v tomto jiném řízení právní nárok. Řízení podle cit. zák. č. 117/21 a řízení podle §u 4 obec. zříz. jsou však řízení zcela samostatná, navzájem nezávislá, a liší se od sebe dokonce i různou kompetencí úřední. Třeba se tedy st-lka v řízení konaném o žádosti obce H. S. podle cit. zák. č. 117/21 určitým způsobem vyjádřila, nebyl tím žal. úřad zproštěn povinnosti, aby v řízení novém, jež bylo zahájeno podle §u 4 obec. zříz., poskytl příležitost měst. obci S., aby k projednávané změně svých hranic zaujala stanovisko, a to tím méně, ježto řízení konané podle cit. zák. č 117/21 nemohlo již proto míti právní význam, poněvadž zahájeno bylo po 31. prosinci 1920, tedy v době, kdy podle výslovného ustanovení § 1 prvého odst. zák. č. 117/21 zák. tohoto nemohlo již býti použito.
Nemůže-li však slyšení stěžující si obce v řečeném řízení podle zák. č. 117/21 zahájeném nahraditi její slyšení v řízení podle § 4 ob. zříz. konaném, sluší v tom, že jmenované obci v tomto řízení nebyla poskytnuta příležitost o projednávané změně jejího území se vysloviti, uznati porušení podstatné zásady řízení správního.
Ad II. Podle ustanovení §u 2 zák. o ss jest nss povolán poskytovati st-lům soudní ochranu proti zkrácení v jejich právech. Jestliže však zkrácení toto, byť původně rozhodnutím neb opatřením správním bylo způsobeno, bylo odčiněno dříve nežli nss o stížnosti rozhodl, stává se soudní ochrana bezpředmětnou a nález soudní měl by pak jen význam akademický. Vydávati nálezy povahy jen akademické není však posláním nss-u. Tomuto stanovisku dostalo se ostatně positiv, výrazu v samém zák. o ss, a to v ustanovení § 44, neboť dle tohoto předpisu má se řízení před nss-em a to v kterémkoli stadiu zastaviti, jestliže st-l byl zatím uspokojen. Ustanovení toto má arci na mysli jen případ, kdy žal. úřad st-le uspokojil, Poněvadž však ustanovení § 44 jest zřejmě jen důsledkem základního ustanovení § 2 zák. o ss, podle něhož nss chrání st-le jen proti existenčním újmám na jeho právech, nemůže činiti rozdíl, zdali odčinění této újmy, jež ovšem musí býti zcela nepochybné, stalo se aktem úřadu správního či nálezem nss-u, vydaným ve věci souvislé.
V případě dnešního sporu jde o odepření povolení obnovy řízení. Obnova řízení předpokládá dle svého pojmu, že řízení, jež má býti obnoveno, bylo definitivně zakončeno. Nálezem svrchu ad I. uvedeným bylo však řízení, jehož obnovy se st-lka domáhá, zrušeno a to právě z toho důvodu, že st-lce nedostalo se příležitosti uplatniti námitky, a s tím výsledkem, že u provedení zdejšího nálezu příležitosti této se jí dostane.
St-lka dosáhla tedy tímto nálezem toho, čeho se svým návrhem na obnovu řízení domáhala, a dostalo se jí tedy uspokojení i pokud jde o její tvrzené procesní právo na povolení obnovy řízení. Řešení sporu o obnovu řízení nemůže tedy za tohoto stavu věci míti pro st-lku skutečný právní význam, nýbrž mohlo by míti význam jen akademický, čímž byl dán předpoklad pro zastavení řízení před tímto soudem, jak nss již v podobném případě, jímž se zabýval v nál. Boh. 6727/ 27 adm., vyslovil. (Srovn. též nález Boh. 3626/24 adm.).

Citace:

Odebrání putny ženštině, na dráze uhlí kradoucí, za účelem zjištění totožnosti zlodějky jest úředním jednáním.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 4, s. 202-203.