NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 13969.

Z právních jednání, jež uzavírá obchodní zmocněnec při stravování a ubytování na obchodních cestách a pří najímání dopravních prostředků na obchodních cestách, jest zpravidla zavázán jen obchodní zmocněnec, nikoliv principál. Lhostejno, že si obchodní zmocněnec tyto výlohy, jež osobně učinil, dá napotom nahraditi principálem a že principál věděl o tom, že jeho zmocněnec předsevzal taková právní jednání a za ně platil anebo že je neuhradil.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1934, Rv I 78/33.)
Žalobce, majitel autodopravy, domáhal se na žalované firmě Josef B., velkoobchod s dobytkem a masem, nedoplatku za používání auta nakupovačem žalované firmy Ervínem P-em. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Že zemřelý Ervín P. byl žalovanou přímo zmocněn, by se žalobcem v zastoupení žalované uzavřel smlouvu o používání auta žalobcova a jeho služeb, nebylo prokázáno. I kdyby bylo pravda, že P. byl úředníkem žalované a že vystupoval na venek jako obchodní zmocněnec žalované, nemohl by z toho žalobce dovozovati závazek žalované podle čl. 47 obch. zák., protože nebylo by v tom zmocnění k najímání auta na účet žalované strany. Používání auta nesouviselo přímo s obchodním jednáním, k němuž byl P. ustanoven a jež záleželo v nakupování dobytka. Nelze také říci, že najímání auta jménem principála a na jeho účet jest obyčejně spojeno s takovou obchodní čin-
Civilní rozhodnutí XVI. 76 ností, jak to má na mysli čl. 47 obch. zák., protože obyčejně takový obchodní zmocněnec uzavírá vedlejší právní jednání, která mu umožňují provedení obchodů, vlastním jménem a na svůj účet a je sám osobně z nich zavázán; tak na př. stravování a ubytování na obchodních cestách a tak také najímání dopravních prostředků k osobnímu použití. Nesejde na tom, že si obchodní zmocněnec tyto výlohy, jež osobně učinil, dá potom nahraditi principálem a nemohla by se dovozovati závaznost principála ani z toho, že věděl o tom, že jeho zmocněnec taková právní jednání předsevzal a za ně platil anebo že je neuhradil. Měla-li by také taková právní jednání zavazovati principála, vybočovalo by to z obvyklého postupu a tu nestačí předpis čl. 47 obch. zák. Není rozhodné ani, jak žalobce pohlížel na svůj poměr k P-ovi, k žalované, a jak nadepisoval účty, když nemůže tvrditi, že i žalovaná o tom zvěděla a závazek k úhradě takových výloh proti němu převzala. Nemůže býti řeči ani o jednatelství bez příkazu, ano nebylo dokázáno, že smlouva byla uzavřena s P-em jako jednatelem žalované, tedy za ni, třeba bez výslovného nebo zákonného zmocnění, a je tedy správný konečný úsudek procesního soudu, že byl zde přímý poměr smluvní jen mezi žalobcem a P-em a že jen tento byl proti žalobci povinen odměny za jízdy nahraditi.

Citace:

č. 6505. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 683-686.