NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 15909.

Předpis druhé věty § 1116 a) obč. zák. se týká jen nájmu bytů v užším slova smyslu, nikoli nájmu jiných místností (obchodních, živnostenských) nebo pachtu.
(Rozh. ze dne 10. března 1937, Rv II 15/37.)
Žalobce pronajal (dal do podnájmu) roku 1928 Dr. M. V-ovi, zubnímu lékaři v B., ze svých místností, které sám měl najaty, část těchto místností, a to 2 pokoje, kuchyni a koupelnu. Nájem, byl sjednán na tři léta od 1. prosince 1928, po uplynutí tří let se měl nájemní poměr prodlužovati o další rok, nebude-li dána některým ze smluvců předem tříměsíční výpověď před uplynutím nájemní doby. Dr. M. V. najal si řečené místnosti, aby v nich mohl provozovati svou zubní lékařskou praksi, a za tím účelem místnosti ty adaptoval a v nich pak tuto praksi provozoval. Užívání najatých místností jako bytu bylo výslovně vyloučeno. Dne 28. března 1932 zemřel a k pozůstalosti po něm se žalovaní přihlásili jako dědici a byla jim pozůstalost ta odevzdána. Žalovaní oznámili žalobci, že najaté místnosti dávají mu k disposici koncem dubna 1932, odevzdali mu klíč od oněch místností ještě v dubnu 1932 a zaplatili nájemné do konce dubna 1932. Žalobce tvrdí, že podnájemní smlouva mezi ním a zemřelým Dr. V. byla podle smlouvy prodloužena, ježto nebyla dána výpověď do 1. prosince 1932 a žalovaní jako dědici zemřelého mohli smlouvu vypověděti jen po tříměsíční výpovědi teprve s účinkem od 1. prosince 1932. Žalobce souhlasil s rozvázáním smlouvy ke konci roku a po celou tu dobu místnosti byly žalovaným k disposici. Domáhá se proto na žalovaných jako na dědicích po Dr. V. zaplacení nájemného za dobu od 1. května do 1. prosince 1932 v částce 8.400 Kč s příslušenstvím. Proti žalobě namítli žalovaní, že po smrti Dr. M. V. dali 1. dubna 1932 žalobci z podnájmu bytu měsíční výpověď, ač byli oprávněni dáti jen čtrnáctidenní výpověď, neboť smrtí Dr. M. V. přestalo jakékoli další jeho oprávnění provozovati dále zubní lékařskou praksi, stalo se tedy plnění závazku z podnájemní smlouvy o užíváni uvedených mastností k provozování zubní lékařské prakse pro žalované úplně nemožným. Byli tedy oprávněni podnájemní smlouvu se žalobcem po smrti Dr. M. V. zrušiti. Nižší soudy zamítly žalobu, dospěvše k přesvědčení, že byly místnosti najaty k provozování zubní lékařské prakse, nikoli k bydlení a že se proto předpis § 1116 a) nevztahuje na nájemní poměr mezi Dr. M. V. a žalobcem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud žalovaní vytýkají, že odvolací soud nesprávně vyložil předpis § 1116 a) obč. zák. nemají pravdu. Ustanovení § 1116 a) obč. zák. upravuje mimořádnou výpověď bytu v užšími smyslu při smrti nájemníkově, nikoli výpověď místností obchodních a pachtu. Nižší soudy zjistily, že místnosti, o které jde, pronajal žalobce Dr. M. V. výhradně k provozování jeho zubní lékařské prakse a že bydlení v nich bylo výslovně vyloučeno. Podle uvedeného zjištění nebyl předmětem smlouvy nájem bytu v dotčeném smyslu, a to jest rozhodující. Posoudily tedy nižší soudy věc správně.

Citace:

č. 6855. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 417-418.