Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 4857.


Do rozhodnutí o tom, zda svědek má býti slyšen přímo soudem rozhodujícím či soudcem z příkazu činným, nepřipouští se rekurs.
(Rozh. ze dne 31. března 1925, R II 86/25.)
Soud prvé stolice nařídil výslech svědka Dra G-а dožádaným soudem. Rekursní soud k rekursu žalobce nařídil, by svědek Dr. G. byl vyslechnut rozhodujícím soudem.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Dle ustanovení §u 291 c. ř. s. odstavec prvý, pokud se týče §u 277 odstavec poslední c. ř. s. nepřipouští se samostatný opravný prostředek proti usnesením, kterými byla nařízena provedení důkazu, což se děje usnesením průvodním (§ 277 odstavec prvý c. ř. s.), vyžadujícím písemného vyhotovení, když důkaz má býti proveden soudcem z příkazu činným nebo dožádaným. Rozhodnutí o tom, zda svědek má býti slyšen přímo soudem rozhodujícím, či soudcem z příkazu činným nebo dožádaným, jest částí usnesení průvodního, vedle připuštění důkazu z části druhé a vztahuje se proto naň také ustanovení §u 277 poslední odstavec c. ř. s. Z těchto důvodů jest dovolací rekurs považovati za nepřípustný. Neboť tím, že rekursní soud usnesení soudu prvé stolice, jímž nařízen byl výslech svědka Dra G-а soudem dožádaným, nahradil nařízením toho výslechu soudem rozhodujícím, stal se napadený výrok částí průvodního usnesení a podléhá proto jako takové naznačeným předpisům.
Citace:
č. 4764. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 458-460.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).