NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1921.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. а n.).
I když vyvolaný film nebyl rozšiřován, spadá zhotovení snímku a objednání vyvolání filmu zkarikovaného poprsí presidentova pod ustanovení §u 8 tr. zák. a §u 11 zákona.
(Rozh. ze dne 11. března 1925, Zm I 699/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1924, pokud jím byli obžalovaní podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin podle §u 11 čís. 2 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. a Vsevolod K. mimo to i pro přestupek podle §u 20 čís. 2 zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Proti sproštění obžalovaných z obžaloby pro přečin podle §u 11 čís. 2 zák. na ochranu republiky uplatňuje zmateční stížnost důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný S. pořídil za spolupůsobení obžalovaného Vsevoloda K-ova filmový snímek, na němž lze viděti v pozadí (pokoje Grandhotelu v H.) poprsí presidenta Masaryka, přioděné občanským kabátem s kloboukem do týla pošinutým, dále že týž obžalovaný S. za spolupůsobení obžalovaného A-а pořídil snímek a obžalovaný A. za spolupůsobení S-a další snímek, na nichž vždy jeden z obou posléz jmenovaných obžalovaných (jednou A., podruhé S.) sedí na pohovce u stolu pokoje Grandhotelu uprostřed mezi poprsími presidentů Masaryka a Wilsona, přioděných rovněž civilními kabáty a s klobouky do týla pošinutými, takže celek činí dojem rozjařené stolové společnosti. Dále má prvý soud za prokázáno, že obžalovaný A. (sám) obstaral vyvolání snímků u fotografa K-e, a že asi za 2 hodiny potom přišli ke K-ovi všichni tři obžalovaní a ptali se, zdali se film a jeho vyvolání podařilo, S. objednal po dvou kopiích každého snímku, žádaje fotografa, by dal vždy 2 snímky (jichž bylo celkem 6 — z nichž 3 nezávadné) na jednu pohlednici, že K. film skutečně vyvolal, zhotovil však pouze 2 kopie, jež odevzdal četnictvu, učiniv zároveň o celé věci oznámení. Nalézací soud neshledal ve vylíčeném jednání obžalovaných přečin podle §u 11 čís. 2 zák. na ochranu republiky, na kterýž bylo žalováno (veřejné uvádění presidenta republiky ve veřejný posměch) s odůvodněním, že čin nebyl spáchán veřejně, poněvadž prý zhotovené fotografie nebyly rozšiřovány, a vyrobený film nebyl způsobilým k rozšíření, poněvadž nebyl nikomu vydán (mimo 2 kopie četnictvu).
Právem namítá zmateční stížnost, že rozsudek neuvážil, že, i když vyvolaný film nebyl rozšiřován a čin tudíž nebyl dokonán, obžalovaní svou činností (zhotovivše snímky a objednavše vyvolání filmu) předsevzali jako spolupachatelé činnost, vedoucí ke skutečnému vykonání činu, totiž veřejnému uvedení presidenta republiky ve veřejný posměch; neboť, jakmile byl film vyvolán, byla tu objektivní možnost, aby byl rozšiřován před větším počtem lidí ať již promítnutím před shromážděním nebo zástupcem, jak to povaha a účel filmu sebou přináší, nebo rozšiřováním kopií fotografií nebo konečně reprodukcí jich v tiskopisech. Všecky tyto možnosti rozšiřování byly dány, jakmile tu byl vyvolaný film, který právě obžalovaní pro sebe objednali. Že nedošlo ke skutečnému rozšiřování, ať tím ať oním způsobem, nestalo se z vůle pachatelů, nýbrž nahodile a okolností na jejich vůli nezávislou, zakročením četnictva. V tom právě spočívá objektivní skutková podstata nedokonaného přečinu podle §u 11 čís. 2 zákona a nezáleží na tom, přiblížili-li se obžalovaní svým činěním ke konečnému cíli více, či méně. První soud, neshledav v jednání obžalovaných žádného trestného činu, posoudil věc právně mylně, a zavinil tak zmatečnost rozsudku podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Pro nedostatek výroku o subjektivní vině nelze však rozhodnouti ve věci samé a jest odůvodněno rozsudek v této části zrušiti.
Kdyby nalézací soud po novém projednání věci snad nedospěl k přesvědčení o objektivní vině obžalovaných ve směru přečinu podle §u 11 čís. 2, bylo by jeho povinností, by uvážil, zda nespočívá v jejich jednání aspoň skutková podstata dokonaného přestupku podle čís. 1 §u 11 zákona, t. j. zda neuváděli ve veřejný posměch presidenta republiky před dvěma nebo více lidmi. V tom směru rozsudek sice zjišťuje, že v Grandhotelu o celé věci nikdo z hostí ani z personálu neměl tušení, nevyslovil se však o tom, zda nedozvěděli se o ní mimo fotografa jeho personál, po případě osoby, atelier navštěvující, a zda měli v úmyslu obžalovaní, by se tak stalo, nebo věděli-li, že se tak stane.

Citace:

č. 1921. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 150-151.