NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2054.

Starosta obce a obecní radní požívají ochrany §u 68 tr. zák., i když provádějí osobně politickou exekuci podle §§ů 3, 4 cís. nař. z 20. dubna 1854, čís. 96 ř. zák.
(Rozh. ze dne 21. srpna 1925, Zm II 98/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 15. ledna 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Ve vývodech, jimiž provádí důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., dovozuje zmateční stížnost, že výkonným orgánem, pověřeným výkonem exekuce а k němu formálně oprávněným, byl pouze radní D-ý, nikoli také starosta Κ., že tudíž starosta nešel k obžalovanému jako osoba úřední, nýbrž v zastoupení obce jako vymáhající věřitelky. Dovolává se při tom §§ů 3 a 4 císařského nařízení ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. zák., dle nichž mají prý představení obcí politickou exekuci ohledně peněžitých příspěvků nebo pokut, připadajících ve prospěch obce, prováděti svými vlastními orgány. Takovýmto výkonným orgánem, pověřeným provedením exekuce, byl v tomto případě dle názoru zmateční stížnosti pouze obecní radní D-ý. Zmateční stížnosti nelze přiznali oprávnění. Starosta obce K. a obecní radní D-ý přišli podle rozsudkového zjištění do domu obžalovaného provádět politickou exekuci pro pokutu za škody způsobené drůbeží. Peněžité pokuty uvedeny jsou v §u 3 uvedeného císařského nařízení mezi oněmi peněžitými plněními, která mají podle tohoto předpisu k nařízení úřadů vybírati jejich vlastní orgány nebo v jejich jméně a z jejich uložení orgánové obcí. Раk-li se někdo s tímto plněním obmešká nebo nechce-li je zcela nebo z části plniti, má podle druhého odstavce téhož §u politický úřad právo, když by upomenutí o ně, jež by buď sám nebo prostřednictvím obecního orgánu učinil, zůstalo bez účinku, použiti exekučních prostředků, které mají jindy místo za příčinou vymáhání nezaplacených přímých daní. Rozsudek zjišťuje, že v tomto případě byl ku provedení exekuce zmocněn obecní úřad. Toto zjištění dochází opory jednak ve svědeckém údaji starosty K-a, jednak v trestním oznámení, které bylo při hlavním přelíčení čteno, a jehož se rozsudek výslovně dovolává jako pramene svých skutkových zjištění a v němž se uvádí, že si starosta K. vyžádal u okresní politické správy povolení k provedení politické exekuce na obžalovaném, které mu jmenovaným úřadem dne 26. srpna 1924 bylo povoleno. Je na bíledni, že, ať provedení exekuce povoleno bylo obecnímu úřadu nebo starostovi obce, v němž rozsudek vzhledem k příslušným ustanovením obecního zřízení spatřuje vším právem představitele obecního úřadu, starosta K. konal svůj úřad také tehdy, když odebral se do domu obžalovaného k provedení exekuce osobně, a že nepozbyl tento jeho krok povahy úředního výkonu ani tím, že si jako vykonavatele exekuce, jako výkonný orgán přibral radního D-ého, ani posléze tím, že tam šel také, by, ať již z jakékoli příčiny, sám sepsal o exekuci protokol. Zmateční stížnost označuje tudíž starostu obce a to již vzhledem na veřejnoprávní povahu peněžitého poplatku, k jehož vydobytí exekuce byla prováděna, a na zmocnění, udělené k tomu cíli nadřízeným úřadem, neprávem za pouhého zástupce vymáhající věřitelky a stejně neprávem upírá mu formální oprávnění k výkonu exekuce.

Citace:

č. 2054. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 423-424.