NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 17128.

Jsou-li v anuitách obsaženy i úroky, lze v pořadí jistiny přikázati jen splátky na jistinu, obsažené v jednotlivých anuitách a úroky z kapitálových splátek obsažené v těchto anuitách, pokud nejsou starší tří let, dále úroky z prodlení z nezaplacených částek kapitálu za poslední tři léta a z částek úrokových v anuitách obsažených, pokud tyto samy požívají pořadí jistiny.
(Rozh. ze dne 9. února 1939, R I 1461/38.)
Srov. rozh. č. 14413, 11624 Sb. n. s.
Exekuční soud rozvrhuje nejvyšší podání za nemovitost exekučně přiklepnutou dne 8. března 1938, přikázal Všeobecnému pensijnímu ústavu v P. mimo přihlášenou jistinu 2644546 K 06 h kapitálové splátky včas vymáhané sporem a splatné, počínajíc dnem 1. července 1932, a tříleté úroky před dražbou v pořadí s jistinou; úroky starší tří let přikázal pak v mezích jistoty podle § 216 ex. ř., zamítnuv odpor podaný zadní hypotekární věřitelkou O. záložnou v L., která vytýkala, že úroky, úroky z prodlení a úmorové splátky anuit k 1. červenci 1932,
k 1. lednu 1933 a k 1. červenci 1933 jsou promlčeny a že i kdyby nebyly promlčeny, lze je přikázati jen v rámci jistoty a nikoliv v pořadí s jistinou, a dále že není důvodu k přikázání přihlášených interkalárních úroků. Rekursní soud potvrdil napadené usnesení. Důvody: Ustanovení § 1480 obč. zák. o tříletém promlčení bylo sice rozšířeno i na smluvené anuity k umoření jistoty ustanovením § 192 III. dílčí novely k obč. zák., ale z toho nelze vyvozovati, že anuity jsou opětujícími se dávkami ve smyslu § 216 ex. ř. a že stejné pořadí s jistinou přísluší pouze anuitám, které nejsou déle tří let přede dnem příklepu zadrženy. Uvedené zákonné ustanovení se týká opětujících se dávek a nebylo by třeba rozšiřovati je výslovně na anuity, kdyby se anuity považovaly za opětující se dávky, a předpis § 18 knih. zák., jenž poskytuje toliko tříletým zadržením opětujícím se dávkám stejné pořadí s právem Samým, nebyl rozšířen i na anuity, takže se anuit vůbec netýká. Z toho plyne, že nepromlčené anuity, tedy i starší anuity, požívají jakožto částky jistiny pořadí jistiny. Byly proto správně přikázány v pořadí jistiny a úroky starší tří let v mezích jistoty podle § 216 ex. ř. (srov. rozh. č. 14413 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud zrušiv usnesení nižších soudů uložil prvému soudu, aby znova rozvrhl nejvyšší podání.
Důvody:
Veškeré i starší anuity požívají — ovšem jen jako částky jistiny — pořadí jistiny, pokud nejsou promlčeny podle § 1480 obč. zák. To vyslovil a blíže odůvodnil nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí č. 14413 Sb. n. s., na které se dovolací stěžovatelka odkazuje. S tohoto hlediska nelze dovolacímu rekursu vyhověti, pokud navrhuje, aby anuity, o které jde, byly úplně vyloučeny z přikázání, neboť námitka promlčení podle § 1480 obč. zák. co do kapitálových částek zahrnutých v anuitách neobstojí, když, jak prvý soud v rozvrhovém usnesení odůvodnil, promlčení nenastalo, ježto řečené anuity byly uplatňovány sporem, než nastalo promlčení, a byly vymáhány exekucemi v roce 1935.
Podle odůvodnění rozvrhového usnesení, potvrzeného rekursním soudem, by se ovšem zdálo, že se nižší soudy řídily správnou zásadou, neboť v důvodech rozvrhového usnesení je správně uvedeno, že kapitálové splátky anuit byly přikázány v pořadí s jistinou. Přes to však byly ve skutečnosti v rozvrhovém usnesení v pořadí jistiny přikázány celé anuitní částky, tak jak byly přihlášeny. V těchto přihlášených anuitách jsou však obsaženy nejen ony kapitálové částky, ale i úroky, a to dokonce starší tří let od příklepu nazpět.
Bylo tudíž všeobecnému pensijnímu ústavu mimo rámec kauce v pořadí jistiny přikázati mimo přihlášenou jistinu 2644546 K 06 h ještě jen všechny splátky na kapitále obsažené v jednotlivých účtovaných anuitách, nikoli však v rámci těchto anuit účtované úroky z těchto splátek na kapitále, poněvadž podle přihlášky jde vesměs o úroky starší tří let, počítajíc ode dne příklepu zpět. Co se týče úroků z prodlení, bylo je přikázali v pořadí jistiny ze všech nezaplacených částek kapitálu za poslední tři léta, z částek úrokových v anuitách obsažených by se však mohly přikázali úroky z prodlení pouze, kdyby podle § 216, posl. odst. ex. ř. požívaly samy dosud pořadí jistiny, a tomu tak v souzené věci není (srov. rozh. č. 11624 Sb. n. s.).

Citace:

č. 6790. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 308-310.