NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2084.

Nesprávná (nedostatečná) citace zákonných ustanovení ve výroku rozsudku není na závadu, jsou-li skutečnosti, naplňující opomenutou tam zákonnou kvalifikaci, zjištěny v rozhodovacích důvodech.
Podvod paděláním údaje výše vyplaceného závdavku v prozatímní trhové smlouvě.
Zločin ve smyslu §u 201 a) tr. zák. jest dokonán použitím padělané soukromé listiny jako šálivého prostředku; nevyžaduje se, by jí někdo skutečně byl uveden v omyl.
Zákonný znak »uvedení v omyl« (§ 197 tr. zák.) dochází v §u 201 tr. zák. svého konkrétního naplnění, tak že není ani potřebí zjišťovati jej ohledně skutků, zakládajících i podvodnou kvalifikaci §u 201 a) tr. zák.
(Rozh. ze dne 12. září 1925, Zm I 500/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. května 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 200 a 203 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. zmateční stížnost namítá, že se ke skutkové podstatě podvodu vyžaduje pachatelovo lstivé předstírání nebo lstivé jednání s tím výsledkem, že uvede jiného v omyl. K takovémuto omylu by však dle jejího názoru v tomto případě potřebí bývalo, by B-ová sama o výplatě peněz a o obsahu písemné smlouvy ničeho nevěděla a aby následkem toho byla bývala nucena důvěřovati stěžovatelovým tvrzením. Toho nebylo však u B-ové, která prý vůbec v omyl uvedena býti nemohla, jelikož sama tvrdila, že si byla tím jista, že dostala zálohou jen 500 Kč a že také v písemní smlouvě uveden byl tento peníz. Opačné tvrzení stěžovatelovo, že dal zálohou 65000 Kč a že tento peníz, nikoli peníz 500 Kč uveden byl ve smlouvě, nezakládá dle názoru zmateční stížnosti ještě skutkové podstaty trestného činu, nýbrž jde prý jen o spornou otázku, kterou lze rozřešiti sporem civilním. Námitce nelze přiznati oprávnění. Lstivé jednání, jímž uvedli obžalovaní podle rozsudkového výroku Anastazii B-ovou v omyl, není tam nijak blíže specialisováno. Nalézací soud neshledal je pouze ve stěžovatelově tvrzení, že dal B-ové 65000 Kč a že tento peníz, nikoli peníz 500 Kč uveden byl ve smlouvě, o němž mluví zmateční stížnost. Pak ale postrádají vzhledem k předpisu §u 288 čís. 3 tr. ř. všeho věcného podkladu v rozsudku a tím i oprávnění úvahy, jimiž zmateční stížnost, opírajíc se právě o ono tvrzení stěžovatelovo, jemuž soud neuvěřil, snaží se dovoditi, že jde v tomto případě o pouhou spornou otázku, kterou by bylo lze rozřešiti sporem civilním. Již časové a zejména místní označení lstivého jednání stěžovatelova ve výroku rozsudkovém (»v listopadu 1924 v N. a L.«) poukazuje jmenovitě ve spojení s dotyčnými podrobnými skutkovými zjištěními rozhodovacích důvodů а k nim tamtéž připojenými úvahami bezpečně k tomu, že lstivé jednání spatřuje rozsudek jednak ve zmíněných skutcích a krocích, podniknutých stěžovatelem za spolupachatelství obžalované M-ské dne 26. listopadu 1924 v L., jmenovitě pak v padělání písemné smlouvy z téhož dne, dále v padělání telegramu, zaslaného mu B-ovou dne 25. listopadu 1924, konečně v tom, že stěžovatel, dostaviv se dne 29. listopadu 1924 s M-skou stejně jako B-ová ze účelem sepsání konečné smlouvy do advokátní kanceláře Dra Václava R-a, předložil tam onu padělanou jím smlouvu prozatímní. Rozsudkem takto na jisto postavený skutek stěžovatelův zakládá však ve spojení se zjištěným jeho úmyslem, by B-ová omylem, v nějž uvedena byla lstivým jednáním obou obžalovaných, utrpěla na svém majetku škodu přes 2000 Kč, nejen objektivní i subjektivní podstatu zločinu podvodu podle §§ů 197, 200, 203 tr. zák., kterou v něm spatřuje rozsudek, nýbrž zahrnuje v sobě dále, pokud jde o padělání a předložení prozatímní smlouvy ve spojení s kvalifikací podle §§ů 200, 203 tr. zák. také jeho kvalifikaci podle §u 201 a) tr. zák. Na tom, že tento trestní předpis není uveden v rozsudku, nesejde; stačí, jsou-li skutečnosti, naplňující dotyčnou zákonnou kvalifikaci, zjištěny v jeho rozhodovacích důvodech, tvořících s jeho výrokem jediný nedílný celek. Nesprávná citace zákonných ustanovení není proto za těchto okolností na závadu.
Podvodu podle §§ů 197, 201 a) tr. zák. dopouští se podle slovné definice tohoto druhu podvodu mimo jiné již ten, kdo padělá pravé soukromé listiny. Spáchán, dokonán je arci trestný čin teprve použitím padělané listiny v podvodném úmyslu a v dalším úmyslu způsobiti jinému škodu. Toto použití padělané listiny padělatelem jako šálivého prostředku však také již k založení skutkové podstaty podvodu podle §u 201 a) tr. zák. plně stačí; nevyžaduje se k němu zejména, by jím někdo v omyl skutečně byl uveden. Docházíť tento v §u 197 tr. zák. stanovený obecný znak zákonný v §u 201 tr. zák. svého konkrétního naplnění tak, že není ani potřebí zjišťovati jej ohledně takových skutků, které zakládají, jako je tomu v tomto případě, i podvodnou kvalifikaci podle §u 201 a) tr. zák. (Vid. rozh. č. sb. 978). Děje-li se tak v napadeném rozsudku, ač ovšem výslovně pouze v jeho výroku, došlo к tomu zřejmě jen proto, že skutek byl jím podřaděn jen obecné skutkové podstatě podvodu podle §u 197 tr. zák., tak že soudu jevilo se nutným, zjistiti jej jako nezbytný pojmový znak této skutkové podstaty. S tohoto právního hlediska jeví se však námitka zmateční stížnosti, dle níž B-ová věděla, byla si tím jista, že dostala zálohu jen 500 Kč a že v písemné (prozatímní) smlouvě uveden byl tento peníz, přímo bezpředmětnou; právně bezpodstatnou pak jest i její další námitka, že prostředky, jichž bylo použito stěžovatelem, byly k uvedení v omyl a tedy provedení i jen pouhého pokusu podvodu naprosto nedostatečnými. Že zejména stěžovatel sám o způsobilosti svého jednání k dosažení podvodného cíle, jím sledovaného nepochyboval, tomu nasvědčuje skutečnost, zdůrazňovaná v rozsudkových důvodech na odůvodněnou přesvědčení nalézacího soudu o podvodném úmyslu stěžovatelově, že učinil na B-ovou trestní oznámení pro zločin podvodu a že se za přípravného vyhledávání připojil k trestnímu řízení jako soukromý účastník s penízem 65000 Kč. Úmysl obžalovaných, způsobiti B-ové škodu, rozsudek výslovně zjišťuje.

Citace:

č. 2084. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 472-474.