NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4115.

Přechovávání zbraní ve smyslu § 13 odst. 1 zák. na ochr. rep. jest deliktem positivním, k jehož skutkové podstatě v subjektivním směru se nevyžaduje úmysl ohroziti mír v republice a její bezpečnost, nýbrž stačí vědomí pachatele, že drží některou z věcí v onom § uvedených, nemaje k tomu úřední povolení; tohoto vědomí jest však nezbytně třeba.
(Rozh. ze dne 25. března 1931, Zm II 28/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. prosince 1929, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin podle § 13 čís. 1 zákona na ochranu republiky, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá zprošťující část rozsudku důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a), správně i čís. 10 § 281 tr. ř., ale nelze jí vyhověti. I kdyby se pokládal předmět, o jehož přechovávání šlo v souzeném případě podle zjištění napadeného rozsudku, za zbraň podobné účinnosti jako ruční granát ve smyslu § 13 čís. 1 zákona na ochranu republiky, jak o to usiluje zmateční stížnost, jest odsouzení obžalovaného pro zločin podle onoho předpisu zákona dojista vyloučeno pro zjištěný nedostatek skutkové podstaty po stránce subjektivní. V tomto směru zákon sice nevyžaduje, jak mylně za to má nalézací soud a právem vytýká stížnost podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. úmyslné ozbrojování v tom smyslu, že pachatel musí míti vědomí, že svým činem ohrožuje vojenskou bezpečnost státu. Přechovávání zbraní podle prvého odstavce § 13 zák. na ochranu rep. jest podle stálého rozhodování deliktem positivním, k jehož skutkové podstatě se v subjektivním směru nevyžaduje úmysl ohroziti mír v republice a její bezpečnost; stačí vědomí pachatele — jehož však nezbytně třeba —, že drží některou z věcí, jež jsou v § 13 čís. 1 cit. zák. uvedeny, nemaje k tomu úřední povolení. Toto vědomí však nalézací soud u obžalovaného nejen nezjistil, nýbrž podle obsahu rozhodovacích důvodů — aniž tomu odporuje zmateční stížnost státního zastupitelství — spíše vyloučil, dospěv jen k přesvědčení, že si obžalovaný mohl býti vědom, že nalezený úlomek granátu může obsahovati výbušné látky, tedy nikoliv, že si závadný směr svého jednání skutečně uvědomil. Toto zjištění sice právem postačovalo nalézacímu soudu k tomu, by v závadném jednání obžalovaného shledal nedbalost spadající pod § 335 tr. zák., ale brání, by skutek obžalovaného byl podřaděn zároveň pod ustanovení § 13 čís. 1 zák. na ochr. rep., jež předpokládá jednání vědomé ve smyslu právě vyloženém.

Citace:

č. 4115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 180-181.