NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13270.

Pojem třetí osoby ve smyslu § 875 obč. zák.
(Rozh. ze dne 9. února 1934, Rv I 1405/32.)
Žaloba o plnění z rukojemské smlouvy byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud jde o právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), nelze dovolateli přisvědčiti. Jest sice pravda, že odvolací soud potvrdil první rozsudek, aniž se zabýval případem s hlediska předpisů o omylu, avšak. i kdyby se tak stalo, nelze přijíti k jinému výsledku. Nesporno jest, že rukojemskou smlouvu se žalovaným neuzavíral žalobce, nýbrž jeho zástupce Karel V., jenž, jak nesporno, jednal se žalovaným z vůle žalobcovy, an žalobce, jak nižší soudy zjistily, čekal na výsledek vyjednávání V-ova se žalovaným před jeho domem přes hodinu. Byl tedy Karel V. pomocníkem žalobcovým při vyjednávání. Nelze tudíž považovati Karla V-a při vyjednávání za osobu třetí po rozumu § 875 obč. zák., neboť jí jest jen osoba nesúčastněná (rozh. 6248 sb. n. s.), která nejedná za smluvníka z jeho vůle. Orgán použitý jedním smluvníkem při uzavírání smlouvy( zejména ku přijetí prohlášení vůle podstoupiti závazek) nelze považovali za »osobu třetí« již proto, že uvedeni v omyl se nestalo jménem smluvníkovým a podle zmocnění příkazcova. Stačí, že byl pachatel činným jako orgán, pomocník smluvníkův, předpokládajíc, že druhá smluvní strana, jež byla v omyl uvedena, nemohla projevy a sliby jednajícího orgánu podle obvyklého obchodního styku považovati za projevy svémocné, k nimž nebyl oprávněn. Při tom jest lhostejno, zda zprostředkující jednatel byl zmocněn k uzavření smlouvy, čili nic, neboť smlouva směřující k oklamání druhého jest neplatnou. Jest proto pokládati žalobce za původce omylu, ačkoliv nesprávné údaje neučinil sám, nýbrž jeho zástupce Karel V. Jest tedy omyl způsobený v žalovaném Karlem V-em, posuzovati tak, jakoby byl v něm vzbuzen býval žalobcem samým (§ 871 obč. zák.). Poněvadž se omyl týkal okolnosti, na niž se, jak první soud zjistil, hlavní váha kladla, totiž doby, na niž měl závazek rukojemský býti omezen, a byl tudíž omylem podstatným, nevznikl, — když je nižšími soudy zjištěno, že žalovaný neměl v úmyslu podstoupili ručení časově neobmezené, nýbrž se zavázal ručili jen na dobu 2 až 3 týdnů, — žalovanému podpisem rukojemského prohlášení závazek časově obsáhlejší nežli třínedělní, i když písemný obsah prohlášení nasvědčuje rukojemství až do úplného zaplacení dluhu.

Citace:

Čís. 13270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 195-196.