Čís. 11908.

Exekuce na základě cizozemského exekučního titulu může býti povolena jen, vyplývá-li z exekučního návrhu a z příloh k němu připojených, že věc mohla býti zahájena v cizím státě podle ustanovení platných v tuzemsku o příslušnosti.
(Rozh. ze dne 22. září 1932, R I 668/32.) Soud prvé stolice povolil exekuci na základě rozsudku úředního soudu v Lipsku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud exekuční návrh zamítl.
Důvody:
Podle § 54 čís. 3, 55 druhý odstavec a 80 čís. 1 ex. ř. může bytí povolena exekuce na základě cizozemského exekučního titulu, vyplývá-li z exekučního návrhu a z příloh k němu připojených, že věc mohla býti zahájena v cizím státě podle ustanovení platných v tuzemsku o příslušnosti. Táto podmínka však nebyla splněna v tomto případě (viz rozh. čís. 7736, 8058, 9200, 11224, 11229 sb. n. s.). Podle exekučního spisu E V 4392/31 se exekuční návrh vůbec nezmiňuje o příslušnosti soudu. K návrhu byl připojen rozsudek úředního soudu v Lipsku ze dne 4. srpna 1931, listina o doručení a rozsudek o uznání zemského soudu (Landgericht) v Lipsku ze dne 13. listopadu 1931. Ani tyto listiny nemají údaje o příslušnosti soudu. Teprve podáním ze dne 7. dubna 1932 předložila vymáhající věřitelka i opis skutkové podstaty a důvodů rozsudku úředního soudu v Lipsku. Nehledíc k tomu, že tato listina nebyla připojena k exekučnímu návrhu, není nijak ověřena, takže nemůže býti podkladem pro soudní rozhodnutí. Již pro tyto formální nedostatky měl soud první stolice zamítnouti exekuční návrh.

Citace:

č. 11908. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 194-195.