NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 3718.

Zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920 o
služebních poměrech trvale ustanovených obecních zřízenců.
Neprohlásil-li se obecní zřízenec ve lhůtě §u 25 (2) zákona, že má
jeho služební poměr býti nadále posuzován dle tohoto zákona, nemůže zmeškání napraviti rozepří o uznání, že jest trvalým obecním zřízencem, a že má nárok na placení služebních požitků dle zákona.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1924, Rv I 222/24.)
Žalobu ponocného na obec, by bylo uznáno právem, že žalobce jest trvalým zřízencem obce, a by obec byla uznána povinnou platiti žalobci služební požitky dle zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920 oba nižší soudy zamítly v podstatě proto, že žalobce se neprohlásil ve lhůtě §u 25 (2) zákona, by jeho služební poměr byl nadále posuzován dle zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nevystihl správně jeho projevy, zejména nespatřoval v nich prohlášení podle §u 25 (2) zákona, ač prý z projevů těch vyplývalo, že dovolatel není spokojen s dosavadním poměrem služebním a ač zejména ze svědecké výpovědi Jana H-a a dovolatelovy žádosti ze dne 6. března 1920 bylo prý zřejmo, že se dovolatel dožaduje úpravy platu. Dlužno arci dovolateli přisvědčiti, že projevy stran jest vykládati podle poznatelného z nich úmyslu, při čemž dlužno zajisté dbáti i zvyklosti, v poctivých stycích platných, ač nelze uznati, že odvolací soud po této stránce projevy dovolatelovy vyložil nesprávně. Z dopisu ze dne 5. března 1920 vyplývá jenom, že se dovolatel touto žádostí domáhal zvýšení služného a že prohlašoval naději, že městská rada v Č. uzná jeho důvody a přičiní se, by se mu dostalo úpravy jeho platu tak, aby nemusil o žádné další příspěvky obtěžovati; naproti tomu svědek Jan H. potvrdil, že dovolatel výslovně nežádal za upravení svého služebního poměru do předepsané lhůty, t. j. do 12. dubna 1920, ve smyslu zákona, nýbrž se dožadoval pouze (2krát až 3krát) zvýšení denního platu. Ocitá se tedy dovolatel v rozporu se zjištěními odvolacího soudu, a těmito vývody ovšem uplatněného důvodu neprovádí po zákonu, neboť je dovolací soud při přezkumu uplatněného důvodu dovolacího vázán skutkovými zjištěními, od nichž se nesmí uchýliti. Když se dovolatel nezachoval podle předpisu §u 25 (2) zákona, když se včasně neprohlásil, má-li jeho dosavadní poměr služební posuzován býti pro budoucnost podle nového zákona, dlužno přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že dovolatel nemůže obcházeti předpisu §u 25 (2) zákona tím, že si chce nyní touto rozepří a rozsudkem, v ní vydaným, opatřiti konstitutivní titul pro žalobní nárok, nýbrž že by mu mohl soudní rozsudek zjednati potřebný titul pouze tehdy, kdyby byl dle předpisu učinil žádané prohlášení do 12. dubna 1920.

Citace:

č. 3718. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 543-544.