NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9044.

Na základě exekučního titulu proti komanditní společnosti nelze povoliti exekuci proti komanditistovi, třebas byla komanditní společnost změněna ve veřejnou obchodní společnost, k níž přistoupil dosavadní komanditista jako osobně ručící společník.
(Rozh. ze dne 15. června 1929, R II 183/29.)
Soud prvé stolice povolil na základě exekučních titulů, znějících proti firmě František Š. a spol., komanditní společnost, exekuci proti firmě František Š. a spol., proti komplementáři Františku Š-ovi a proti komanditistovi Stanislavu M-ovi. Rekursní soud nevyhověl rekursu Františka Š-a, k rekursu Stanislava M-а zamítl exekuční návrh, pokud směřoval proti němu. Důvody: Rozsudky, tvořící exekuční titul, byly vyneseny proti firmě František Š. a spol. komanditní společnosti. Podle výpisu z obchodního rejstříku byl jen František Š. společníkem osobně ručícím, kdežto Stanislav M. byl jen komanditistou. Podle exekučního titulu vydobytého proti komanditní společnosti může býti exekuce povolena přímo jen na jmění společníků osobně ručících; povolení exekuce proti komanditistovi takovýto exekuční titul neumožňuje. Podle výpisu z obchodního rejstříku byla sice řečená komanditní společnost zrušena přeměnou ve veřejnou společnost Š. а М., k níž přistoupil dosavadní komanditista Stanislav M. jako osobně ručící společník. Stane-li se komanditista veřejným společníkem, nevstupuje tím do trvající společnosti, nýbrž jde o zrušení komanditní společnosti a založení nové veřejné obchodní společnosti, při čemž arciť není třeba předcházející likvidace dřívější společnosti, poněvadž nová společnost přejímá obchod dřívější společnosti. Zda na novou společnost přecházejí dluhy staré společnosti, jest posuzovati podle zásad občanského práva. V úvahu přichází ustanovení § 1409 obč. zák., podle něhož přejímatel obchodu ručí věřitelům za dluhy jen, když o nich při odevzdání věděl nebo věděti musel. Že tomu tak bylo u společníka Stanislava M-а, nelze uznati za prokázané podle § 9 ex. ř. pouhým výpisem z obchodního rejstříku. Povolení exekuce jest proto odůvodněné proti firmě František Š. a spol. a proti Františku Š-ovi, jako osobně ručícímu společníku, kdežto proti Stanislavu M-ovi exekuci povoliti nelze.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neboť
rekursní soud pro nedostatek předpokladů §§ 9 a 11 ex. ř. právem zamítl žádost vymáhajícího věřitele na povolení exekuce vnuceným zřízením práva zástavního a zabavením a uschováním movitých věcí proti Stanislavu M-ovi. К vývodům dovolacího rekursu se podotýká, že změny podle § 9 ex. ř. nutno prokázati tak, jak je tam předepsáno, a že nelze jiných průvodů použíti. Povoluje exekuci není soud povinen, ba ani oprávněn, pokud zákon neustanovuje jinak, by konal předběžné šetření, nebo si vyžadoval od úřadů neb od stran předložení listin, nebo dokladů, nebo dokonce předpokládal okolnosti v exekučním návrhu ani netvrzené, jak mu to nyní chce rekurent ukládati.

Citace:

č. 9044. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 837-838.