Čís. 636.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Byl-li předchůdcem v pachtu manžel anebo člen rodiny, netřeba, by požadovatel převzal zároveň nemovitosti, s nimiž jest požadovaný pozemek spoluobděláván.
(Rozh. ze dne 24. srpna 1920, R II 226/20.)
Požadovací nárok pachtýřův týkal se pozemku, jejž až do roku 1904 obhospodařoval požadovatelův bratr společně se svou nemovitostí, již však v r. 1904 prodal. Požadovatel dostal po bratrovi pozemek do pachtu teprve r. 1909, načež jej obhospodařoval společně se svou nemovitostí po otci zděděnou. Soud prvé stolice požadovací nárok přiznal. Soud rekursní nárok zamítl v podstatě z těchto důvodů: Závěrečná věta prvého odstavce § 1 zákona ze dne 27. května 1919, čjs. 318 sb. z. a n., dle níž požadovatel může si započítati pachtovní dobu svých právních předchůdců v držbě nemovitostí, s nimiž jest požadovaný pozemek společně obděláván, platí dle znění a účelu zákona i tehdy, kdy právním předchůdcem byl člen rodiny i tehdy, jde-li o osobu cizí. V obojím případě se vyžaduje, by celý hospodářský celek přešel zároveň, čehož v případě, o nějž jde, nebylo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
K právnímu názoru rekursního soudu, vedle něhož i v případě, kde předchůdcem v pachtu byla manželka požadovatelova nebo někdo z rodiny, lze jen tehda započísti předchůdcovu pachtovní dobu, převezme-li požadovatel zároveň nemovitosti, s nimiž jest požadovaný pozemek spoluobděláván, přisvědčiti nelze. Zákon připouští započtení předchůdcovy doby jednak v případech, kde předchůdcem v pachtu byla manželka požadovatele nebo někdo z jejich rodin, jednak v případech, kde předchůdcem v pachtu byla sice osoba, jež není ani manželkou ani nikým z rodiny, ale požadovatel jest zároveň nástupcem v držbě nemovitostí, s nimiž jest požadovaný pozemek spolu obděláván. V onom případě jest důvodem započtení, by pozemek zůstal v rodině, v tomto hospodářská souvislost požadovaného pozemku s jinými převzatými nemovitostmi. Tento výklad zákona podává se z doslovu i ducha zákona, jakož i z úvahy, že při právním názoru rekursního soudu byla by zmínka o manželce a členech rodiny vedle jinakých právních předchůdců zcela zbytečnou, poněvadž by pak osobní poměr požadovatele k jeho předchůdci v pachtu neměl pražádného významu.

Citace:

č. 636. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 488-489.