NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 9382.

Ten, kdo byl dříve oprávněn k zadržení věci, nemá nároku na dražební výtěžek, byla-li věc exekučně prodána ve prospěch jiné na ní váznoucí, exekučním zástavním právem vybavené pohledávky.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1929, Rv 1 112/29.)
K vydobytí pohledávky žalované firmy proti Kamile Sch-ové byl zabaven hoblovací stroj. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalující firma na žalované uznání přednostního práva na ukojení z výtěžku za zabavený stroj, tvrdíc, že má ke stroji zadržovací právo. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací s o u d z těchto důvodů: § 258 ex. ř. přiznává žalobní právo třetí osobě, jež není v držbě věci. Avšak z údajů žaloby vyplývá, že žalobkyně uplatňuje k zabavené věci zadržovací právo podle čl. 313 obch. zák., musí ji tedy míti alespoň v úchově, takže předpoklad žalobního práva podle § 258 ex. ř. není splněn. Tento názor zastává také Furstl ve svých vysvětlivkách k ex. ř., kdežto Neumann ve svém Komentáři k ex. ř. má za to, že oprávněný ze zástavního nebo z přednostního práva, jenž jest v držbě práva, může své právo uplatňovati žalobou podle § 258 ex. ř. V případě, o nějž tu jde, však přichází dále ještě v úvahu, že žalobkyně jako přednostní právo uvádí zadržovací právo podle čl. 313 a násl. obch. zák. Podle ustálené judikatury (viz čís. sb. 5026, 5435 n. s.) nelze uplatňovati zadržovací právo žalobou podle § 258 ex. ř., nýbrž žalobou podle § 37 ex. ř. (sr. poznámka 2 k § 37 ex. ř. vydání Kompasu).
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Odvolací soud, obíraje se důvodností žaloby, kterou správně považuje za žalobu podle § 258 ex. řádu, zkoumá především, zda jest dovolatelka k podání této žaloby oprávněna, a vytýká nejen stranám, nýbrž i rozsudku soudu prvé stolice, že se obíraly výhradně jsoucností smluvního práva zástavního, což odvolací soud považuje pro rozhodnutí rozepře za nezávažné, ale neobíraly se otázkou, zda je žaloba podle § 258 ex. řádu důvodnou, ano jest jí uplatňováno kupecké právo zadržovací podle čl. 313 a násl. obch. zák. Dovolatelka opírala žalobu jen o zadržovací právo, ale to jí, jak dovolací soud uznává, nepřísluší. Kromě ostatních ve čl. 313 obch. zák. uvedených zákonných předpokladů kupeckého práva zadržovacího jest jeho předpokladem, by věřitel měl v době výkonu řečeného práva movitou věc ve své úchově, nebo jinak byl s to, s ní nakládati, nemá tedy ten, kdo před tím к zadržení byl oprávněn, nároku na dražební výtěžek, byla-li věc exekučně prodána ve prospěch jiné na ní váznoucí, exekučním zástavním právem vybavené pohledávky, jak zjevno i z ustanovení § 286 ex. řádu. Dovolatelka sice tvrdí, že má dosud právo sporným strojem volně nakládati, poněvadž ve skutečnosti zůstal dosud v její úchově, an stojí přesně tam, kde dříve stál, a poněvadž její zřízenec byl ustanoven soudním uschovatelem stroje, při čemž však že nepozbyla jeho detence. Ale tímto tvrzením ocitá se v rozporu se svým vlastním tvrzením žaloby, podle kterého byl řečený stroj soudně zabaven a ve dražbě prodán, není tedy ani v držbě, ani v detenci dovolatelčině, a zejména jím nemůže dovolatelka volně nakládati. Nebylo tedy zadržovací právo žalobkyně prokázáno pro nedostatek svrchu uvedeného předpokladu. Proto byla právem žaloba podle § 258 ex. ř. zamítnuta a nebylo zapotřebí obírati se právní otázkou, zda žalované skutečně přísluší ke sporné věci smluvní právo zástavní vedle jejího exekučního práva zástavního.

Citace:

č. 11501. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 406-408.