NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13278.

Převod směnek směnečnoprávním odevzdáním působí jen převod abstraktního směnečnoprávního nároku, není však o sobě ještě postupem nároku z právního důvodu, který by byl občansko-právním valutovým podkladem směnečného závazku. Na právním poměru smluvních stran se nic nezměnilo, a mohl by dlužník namítati svému věřiteli zánik jeho obecnoprávní pohledávky jen, kdyby uhradil dluh směnečnému věřiteli.
Zůstala najmě nedotčena práva obecnoprávního věřitele, jež mu vyplynula ze záručního prohlášení, týkajícího se obecnoprávního poměru. Šlo o jeho zajištění jednak jako věřitele z obecnoprávního poměru, jednak jako osoby zavázané postihem z převodu směnek.
(Rozh. ze dne 9. února 1934, R II 20/34.)
Manželé B-ovi dlužili žalobci 24000 Kč, a podepsali mu směnky, jež žalobce postoupil Pozemkovému úřadu. Žalovaní zaručili se žalobci za dluh B-ových. Ježto na manželích B-ových nebylo lze zaplacení vydobýti, domáhal se žalobce placení na žalovaných. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Jest správné, že směnečná pohledávka byla postoupena Pozemkovému ústavu. Avšak žalovaní se zavázali přímo žalobci, jde o jejich zvláštní dohodu, která není postupem dotčena. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: S názorem soudu prvé stolice nelze souhlasiti, pokud se týče otázky legitimace. Z doslovu prohlášení ze dne 21. dubna 1932 jest patrno, že jde o prohlášení záruční. Záruka jest však akcesoriem pohledávky. Pohledávka původní přešla na Pozemkový ústav; svědek B. mluví o »eskomptu« této pohledávky, aniž však blíže vysvětlil postup, jeho protiplnění, by bylo lze posouditi, zda jde o převod do vlastnictví či o převod jinaký. V případě převodu do vlastnictví by ovšem žalobce k žalobě legitimován nebyl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by nepřihlížeje ke zrušovacímu důvodu, uvedenému v napadeném usnesení, znovu o odvolání rozhodl.
Důvody:
V otázce žalobcovy aktivní legitimace nesejde na tom, že žalobce dal směnky Pozemkovému ústavu, a nerozhoduje ani, zda byly směnky tomuto ústavu dány do vlastnictví jen k eskomptu a zda byly směnky proti B-ovým již zažalovány. Převod směnek směnečnoprávním odevzdáním působí jen převod abstraktního směnečnoprávního nároku, není však o sobě ještě postupem nároku z právního důvodu, který by byl občanskoprávním valutovým podkladem směnečného závazku. Ve spisech nebylo tvrzeno, že žalobce ústavu postoupil svůj nárok proti manželům B-ovým, který měl proti nim z dodávky materiálu. Na tomto právním poměru smluvních stran se převodem směnek nic nezměnilo a mohli by dlužníci, B-ovi, svému smluvníku, žalobci, namítati zaniknutí jeho obecnoprávního nároku, jen kdyby uhradili dluh směnečnému věřiteli. Pozemkový ústav směl vystupovat! jen jako směnečný věřitel ze skripturní obligace, nestal se však nabytím směnek ještě postupníkem v obecnoprávním obligačním poměru, v němž věřitelem zůstal i nadále žalobce. Proto zůstala nedotčena také práva, jež mu vyplynula ze záručního prohlášení žalovaných, týkajícího se onoho obecnoprávního poměru z dodávky zboží, třebaže při tom měly strany na mysli již také směnečné závazky; protože i podle přednesu žalovaných v době onoho prohlášení bylo účastníkům již známo, že byly směnky dány Pozemkovému ústavu, je jasné, že mohlo jíti jenom o zajištění žalobce jednak jako věřitele z obecnoprávního poměru, jednak jako osoby zavázané regresem z převodu směnek, ať již byly dány Pozemkovému ústavu k eskontu nebo do vlastnictví, protože v každém případě musil by žalobce ústavu vrátiti nebo zaplatiti valutu, když se netvrdí, že se jí ústavu dostalo na základě směnek s jiné strany. Tím odpadá jediný důvod, který vedl odvolací soud ke zrušení rozsudku procesního soudu, takže bude mu nyní rozhodnouti o odvolání bez zřetele k tomuto zrušovacímu důvodu.

Citace:

Čís. 13278. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 205-206.