NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11381.

Dal-li exekuční soud po pravoplatnosti rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodané svršky poukaz k vydání výtěžku vymáhajícímu věřiteli, není již příslušný k rozhodnuti o žalobě podle § 258 ex. ř., třebaže jeho poukaz k vydáni výtěžku není ještě proveden.
(Rozh. ze dne 5. února 1932, R 2 399/31.)
Žaloba podle § 258 ex. ř. byla zadána na exekučním soudě v době, kdy rozvrhové usnesení již nabylo právní moci. Soud prvé stolice odmítl žalobu pro místní nepříslušnost. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by o žalobě dále jednal a rozhodl.
Nejvyšši soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody: Podle § 258 ex. ř. jest exekuční soud příslušný k rozhodnutí o žalobě na přednostní uspokojení z dražebního výtěžku za svršky exekučně prodané, a to od započetí exekuce. Sporné jest, zda činnost exekučního soudu v den podání žaloby byla již ukončena, čili nic. Žaloba v souzeném případě byla podána již po pravoplatnosti rozvrhového usnesení, když již exekučním soudem bylo uloženo spořitelně města V., by dražební výtěžek vydala žalovanému, avšak přece ještě dříve, než vydání bylo spořitelnou provedeno, tedy ještě před tím, než výtěžek byl vydán vymáhajícímu věřiteli a jím přijat. První soud míní, že soudním poukazem spořitelně k vydání výtěžku vymáhajícímu věřiteli ukončena byla činnost exekučního soudu, poněvadž prý další postup jest věcí spořitelny. Rekursní soud naproti tomu hájí názor, že činnost exekučního soudu není skončena, dokud není rozvrhové usnesení úplně provedeno, dokud nebyl výtěžek vydán vymáhajícímu věřiteli. Tomuto názoru nelze však přisvědčiti, neboť, i když nelze vyloučiti možnost, že snad nebude proveden příkaz, by byl dražební výtěžek vydán, a že mohou nastati případy, že se bude museti soud i později znovu zabývati s vydáním dražebního výtěžku, jakž má na zřeteli rozh. 9374 sb. n. s., nelze s takovými mimořádnými případy počítati, any nemohou přijíti v úvahu, ano jde o zásadní řešení otázky, kdy končí mobilární exekuce a tím i příslušnost soudu podle § 258 ex. ř. Nelze zajisté připustiti, by se výkon exekuce protahoval do neurčitá a by působnost výjimečné normy § 258 ex. ř. stanovící příslušnost exekučního soudu, byla rozšiřována nad potřebu. Bylo proto přisvědčiti právnímu názoru prvního soudu a obnoviti jeho usnesení.

Citace:

č. 11381. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 137-137.