Čís. 6932.

Dlužník dovolávající se podmínky, jejímž splněním nebo zjištěním by vymáhaný nárok zanikl, musí přednésti a dokázati, že podmínka skutečně nastala. Výjimku, že jeho nárok opětně vznikl nebo trvá, musel by dokázati vymáhající věřitel, není k tomu však povinen, dokud povinný nezavdal k tomu příčinu důkazem, že vymáhaný nárok zanikl.
(Rozh. ze dne 24. března 1927, R I 222/27.)
Exekuci ku vydobytí peněžité pohledávky soud prvé stolice povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: V této věci nezavázal se stěžovatel bezpodmínečně zaplatiti pohledávku, která se nyní vymáhá, nýbrž jen pod podmínkou, že sporné zboží zůstane jemu. Že tato okolnost, kterou jest dokázati vymáhající straně, skutečně nastala, věřitelka neprokázala, a exekuce, jejíž povolení se navrhuje, nemůže proto podle ustanovení §u 7 ex. ř. býti povolena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. — Čís. 6933 —
550
Důvody:
Podle prvé a druhé věty smíru se povinný zavázal zapraviti vymá- hanou pohledávku s příslušenstvím ve splátkách pod ztrátou lhůt beze vší výhrady. Ve třetí větě stanoveno, že, jestliže povinný sporné zboží skutečně jíž vrátil dodavší je firmě S., má jeho platební povinnost býti účinná jen tehdy, když firma ta mu zboží zase vrátí na jeho útraty. Ustanovení to neobsahuje tudíž podmínku, na jejímž splnění by byl nárok vymáhající věřitelky závislý, to jest dodání zboží vymáhajícím věřitelem, nýbrž vytyčuje podmínku, jejímž splněním, nebo zjištěním by vymáhaný nárok zanikl, totiž vrácení zboží povinným. Skutečnost, z níž strana odvozuje zánik své povinnosti, pokud se tkne jí odpovídajícího nároku odpůrcova, musí podle všeobecně platných zásad o rozvržení důkazního břemene přednésti a dokázati strana, jež se skutečnosti té dovolává. Nikterak nelze podle týchž zásad žádati na odpůrci, jehož nárok tvrzenou skutečností prý zanikl, by přednesl a dokazoval její opak, tudíž provedl záporný důkaz, že sporná skutečnost nenastala. Důkaz ten by byl zpravidla, ne-li nemožným, tedy alespoň nade vši míru obtížným, což platí též v souzeném případě, v němž by vymáhající strana měla veřejnou listinou dokazovati, že povinný nevrátil zboží firmě S. Není však překážky, by povinný nedokázal, že zboží vrátil. Důkazem tím by dolíčil, že nárok vymáhající firmy, třebaže jí z dodání zboží vznikl, zase zanikl jeho vrácením, ovšem jen pokud není jisto, že nenastala zase výjimka z předpokládaného zániku tím, že firma S. vrácené jí zboží zase vrátila odpůrci (povinnému). Výjimku tu musil by ovšem dokázati vymáhající věřitel jako důvod opětného vzniku nebo trvání nároku, není к tomu však povinen, dokud povinný nezavdal k tomu příčinu důkazem, že vymáhaný nárok zanikl. Nejde tu tedy o případ §u 7 (2) ex. ř., že je v exekučním titulu vykonatelnost učiněna závislou na tom, by oprávněný dokázal, že jistá skutečnost nastala, nýbrž je na povinném, by dokázal, že nenastaly skutečnosti, rozhodné pro dospělost nebo pro vykonatelnost nároku (§ 36 čís. 1 ex. ř.), což ovšem lze provésti jen námitkami proti povolení exekuce. Bez nich nelze ke skutečnosti, ke které se vztahují, přihlížeti a bylo proto žádanou exekuci, proti níž jinak nebylo závady, povoliti.

Citace:

Čís. 6932. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 575-576.