Authors:
= Váž. civ., 2 (1920)
PDF

Čís. 520.


Ředitelství státních drah nemá ani způsobilosti ke sporu, ani způsobilosti státi k soudu. By tento poklesek v žalobě byl odčiněn, lze nejprve vyzvati žalobce, by se vyjádřil a žalobu upravil po té stránce, kdo jest v pravdě žalován, načež po případě dlužno postupovati dle § 7 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 18. května 1920, R I 290/20.) Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě, jíž domáháno se na ředitelství státních drah náhrady škody ze smlouvy dopravní, uzavřené v únoru 1918. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvé stolice a vrátil mu věc, by, vyčkaje pravomoci, ve věci dále jednal a ji znovu rozhodl. Důvody: Správný jest názor, že ředitelství státních drah není právnickou osobou, nýbrž pouze úřadem, zastupujícím erár jako vlastníka a provozovatele státních drah; vždyť ředitelství samo nemá vlastního jmění, nemůže tedy býti subjektem práv a závazků, postrádá tedy způsobilosti býti stranou a nemá proto způsobilosti procesní. K tomuto nedostatku procesní způsobilosti dlužno, dle § 6 c. ř. s. hleděti v každém období rozepře z povinnosti úřední a, nelze-li ho odstraniti, dlužno dle § 7 c. ř. s. vyřknouti zmatečnost řízení. Z přednesu obou stran, zejména též ze žalobcova prohlášení v sdělení odvolacím, však plyne, že žaloba směřuje vlastně proti eráru jakožto vlastníku státních drah a že ředitelství těchto drah bylo uvedeno jako strana žalovaná nesprávně jen proto, že je orgánem, erár zastupujícím. Kdyby tento stav, který patrně obě strany měly na mysli, byl též formálně jasně vyjádřen tím způsobem, že by žalobce žalobu opravil v ten rozum, že žaluje erár, a kdyby tato oprava žaloby byla připuštěna, byla by uvedená vada odstraněna, poněvadž finanční prokuratura, která zastupuje erár, celý spor jako zástupkyně strany žalované provedla. Aby žalobce přesně označil, koho žaluje, jest zde tím více třeba, poněvadž podkladem žaloby jest skutkový děj z doby před 28. říjnem 1918, tak že zejména též se zřetelem k ustanovením zákona ze dne 23. července 1919, čís. 440 sb. z. a n. nutno přesně označiti, zda žaloba směřuje proti bývalému c. k. eráru či proti eráru československému. Tuto opravu žaloby nelze, hledíc k § 482 с. ř. s., provésti v řízení odvolacím, ovšem ale měl prvý soud dle §§ 6, 182 c. ř. s. žalobce k přesnému vyjádření v tomto směru vyzvati. Poněvadž se tak nestalo, zakládá se rozsudek prvé stolice na řízení zmatečném, poněvadž vsak uvedeným způsobem nedostatek procesní způsobilosti strany žalované lze odstraniti, slušelo se dle §§ 6 a 7 c. ř. s. rozsudek v odpor vzatý zrušiti a prvému soudu naříditi, by žalobce vyzval k přesnému označení osoby, proti níž nárok žalobní uplatňuje, by v tomto směru, pokud třeba, jednání doplnil a pak nový rozsudek ve věci samé a o útratách sporu prvé stolice vynesl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Správně uvedl odvolací soud, že ředitelství státních drah, jež označeno jest jako strana žalovaná, nejsouc právnickou osobou, nýbrž jenom úřadem, stát jako vlastníka a provozovatele státních drah zastupujícím, nemá způsobilosti býti stranou a tudíž také ani způsobilosti procesní. Podmínkou procesní způsobilosti jest způsobilost býti stranou, to jest způsobilost vzíti na sebe samostatně platné závazky. Té způsobilosti nemá však žalované ředitelství státních drah, poněvadž může sice uzavírati závazky, platné pro erár, avšak nikoli samo sebe zavazovati. Poukaz žalobcův na výnos ministerstva obchodu a železnic ze dne 19. ledna 1896 čís, 16 ř. zák. jest nemístným, neboť tímto organisačním statutem není nikterak stanoveno, že by ředitelství státních drah bylo oprávněno vlastním jménem jako právní subjekt žalovati nebo jako strana žalo- vaná spory vlastním jménem prováděti, když jim vedle § 1 a 2 odstavec první nařízení ze dne 9. března 1898 čís. 41 ř. zák. ani samostatné zastupování podniků železničních ve sporech nepřísluší, nýbrž uloženo je výhradně finanční prokuratuře jako orgánu státnímu, pro to zřízenému. Nemůže tudíž býti pochybnosti, že žalované straně, tak jak byla označena žalobcem, schází procesní způsobilost a že proto rozsudek i dosavadní řízení proti ní jako takové trpí zmatečností. Poněvadž vedle ustanovení § 6 с .ř. s. jest soudu na nedostatek této způsobilosti vzíti zřetel z moci úřední v každém období sporu a, kde tento nedostatek odstraniti lze, jest příslušný k tomu poukaz vydati, by tak řízení zmatečné bylo ozdravěno, mohl arci odvolací soud sám naříditi, čeho k odstranění vady potřebí bylo, v tomto případě tím spíše, když i jemu bylo zjevno z udání sporných stran, že žaloba řízena jest dle žalobcova úmyslu proti bývalému c. k. eráru, z kteréhož důvodu bylo také řízení o ní usnesením ze dne 20. srpna 1919 přerušeno а pak k návrhu finanční prokuratury podaného výslovně jménem bývalého c. k. eráru jako strany žalované podle usnsesení ze dne 25. září 1919 zase znovu zahájeno. Nicméně uznal-li odvolací soud účelnějším, by žalobce výslovně prohlásil, proti komu jako svému dlužníku nárok uplatňuje, aby totiž, když náhradu na bývalém c. k. eráru požadovati zamýšlí, svou prosbu žalobní také v tom smyslu opravil, nelze postupu tomu ničeho vytknouti, poněvadž žalované straně musí býti poskytnuta příležitost, aby jasně a určitě prohlásila, pokládá-li zmíněnou opravu žaloby za její změnu či jde-li tu jedině o správné označení strany žalované, zdali dosavadní řízení schvaluje, či, má-li s ohledem na provedenou změnu nové námitky a jak tu svůj dosavadní přednes doplňuje, načež, aby soud dle výsledku tohoto jednání učinil rozhodnutí, je-li nedostatek napraven, řízení vadné ozdraveno a k novému věcnému rozhodnutí zralé. Prohlášení žalobcovo v dovolacím rekursu nestačí, jelikož v řízení rekursním protistrana o něm vysloviti se nemůže.
Citace:
č. 3625. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 562-563.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).