NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7435 —
Čís. 7435.

Stačí, označen-li vydatel na směnce občanským neb obchodním jménem právního podmětu, a nezáleží na tom, zda označený právní podmět také skutečně existuje nebo skutečně tohoto jména nebo této firmy užívá. U firmy dostačí pouhá objektivní možnost, není třeba skutečné existence, tím méně zápisu do rejstříku.
I u akciových společností jest přípustna firma osobní, jde-li o firmu starou. Pro označení představenstva akciové společnosti jest také obvyklým název »ředitelství«.
(Rozh. ze dne 21. října 1927, Rv I 1386/27.)
Na zažalovaných směnkách byl uveden jako vydatel: »Ústřední ředitelství f-ských statků a průmyslových podniků«. Proti směnečným platebním příkazům namítli žalovaní přijatelé směnek, že směnky nemají podpisu vydatele, neboť domnělý podpis vydatele, t. j. »Ústřední ředitelství f-ských statků a průmyslových podniků« není podpisem vydatele, nejsa ani jeho jménem ani jeho firmou. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Především nutno vytknouti, že jest naprosto nerozhodným, zda bylo či nebylo žalováno z podpisu vydatele, neboť jde o to, zda směnky žalobní vznikly čili nic a zda mají veškeré náležitosti čl. 4 sm. ř. Ostatně není žalován vydatel a netřeba luštiti otázku, zda vydatel jako takový jest zavázán. Naproti tomu jest — Čís. 7435 —
však zodpověděti otázku, zda mají žalobní směnky podpis vydatele čili nic. K platnosti směnky vyžaduje se podle čl. 4 č. 5 sm. ř. podpis vydatele jeho jménem nebo jeho firmou. Žalobní směnky na místě určeném pro podpis vydatele mají slova »Ústřední ředitelství F-ských statků a průmyslových podniků« a jsou podepsány jmény Sch. a R. Tato slova však za firmu ve smyslu zákona pokládati nelze, i když jsou k nim připsána jména osob, podepsavších se za ředitelství, neboť slova ta nejsou ani jménem ani firmou vydatele. Samo sebou se rozumí, že vydatelem směnky může býti toliko právní podmět, o ten však zde nejde, neboť ona slova zřejmě naznačují, že nejde o právní podmět, nýbrž o určitý orgán právního podmětu, který vede správu určité majetkové podstaty, aniž by byl sám jejím majitelem. Ústřední ředitelství jako takové není právnickou osobou a již z tohoto důvodu postrádá způsobilosti ku směnkám, neboť směnečně způsobilým jest pouze ten, kdo se může smlouvou zavazovat!. »Ústřední ředitelství f-ských statků a průmyslových podniků« není firmou, neboť není mezi stranami sporu o tom, že takováto firma není protokolována, a nebylo by také lze ji jako firmu podle platných předpisů protokolovati ve znění na směnce vytištěném a nelze proto tvrditi, že žalobní směnky byly podepsány firemně. O podpisu firmy nelze tudíž mluviti. Za těchto okolností padají však samy sebou veškeré závěry odvolání, zde jde o objektivní možnost existence vydatele, neboť vydatel na směnce schází. Není správné, že vydatel jest na směnce uveden svým jménem, neboť f-ský není F., adjektivem f-ský vyjadřuje se, jak z kontextu vyplývá, že jde o statky a průmyslové podniky patřící F-ovi, tedy vyjadřuje se tím pouze vlastnický poměr majitele těchto statků k nim. O firmu zde vůbec nejde, neboť označení, jak na směnkách přichází, není vůbec rejstříkováno. Tím padají veškeré závěry, jež odvozuje odvolatelka z okolnosti, že směnky podepsány jsou firemně. O »de facto« firmě, za jakou odvolatelka prohlašuje ono označení Ústředního ředitelství, nemůže býti řeči, neboť pojem de facto firma jest obchodnímu i směnečnému zákonu neznámý a jsou proto vratké závěry, jež odvolatelka z této skutečnosti odvozuje. Vývody odvolání, jimiž se snaží odvolatelka dovoditi přípustnost označení »Ředitelství F-ských statků a průmyslových podniků« jsou pro tuto věc bezvýznamnými, poněvadž nejde o firmu protokolovanou a padají proto veškeré závěry, které z tohoto předpokladu se snaží odvolatelka odvoditi. Tvrzení odvolatelky, že podpisy Sch-a a R-a jest v daném případě posuzovati jako podpisy vydatele, nebyly přineseny v prvé stolici, jde o novotu v odvolacím řízení podle § 482 c. ř. s. nepřípustnou a nelze proto vzíti na ni zřetel. Z toho, co řečeno, vyplývá, že »Ústřední ředitelství F-ských statků a průmyslových podniků« není právnickou osobou a není ani firmou určitého právního podmětu a nemohlo se proto ředitelství směnečně zavazovati, nejsouc vůbec právním podmětem. Není tu tedy v projednávaném případě vydatele, žalobní směnky postrádají podpisu vydatele, jímž by mohl býti jedině majitel podniků Max F., jenž by byl musel směnky vlastnoručně podepsati nebo dáti svými zmocněnci podepsati. Že osoby, podepsavší směnky, jednaly — Čís. 7435 —
ve vlastnosti zmocněnce, prokázáno nebylo. Jde tedy o směnky, jež nemají veškerých náležitostí podle čl. 4 sm. ř. a nevzešel proto z nich směneční závazek, čl. 7 sm. ř., směnky jsou neplatné a nemohou proto byti podkladem platebního příkazu.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání nelze upříti oprávnění, neboť soudy nižších stolic neposoudily věc po stránce právní správně, dospěvše k závěru, že zažalované směnky jsou neplatné, nevykazujíce prý podpis vydatele. Tomuto právnímu názoru nelze však přisvědčiti. Podle ustanovení čís. 5 čl. 4 směnečného řádu musí směnka vykazovati podpis vydatele jménem neb firmou. Na zažalovaných směnkách je podepsáno jako vydatel »Ústřední ředitelství f-ských statků a průmyslových podniků« a dlužno tudíž zkoumati, zda podpis tento vyhovuje zákonnému předpisu. Při řešení této otázky nutno si uvědomiti, že jde pouze o otázku formální platnosti směnky a nikoli o otázku, zda údaje obsahu jejího jsou pravdivý čili nic. Ve směru formálním však stačí objektivní možnost, že označení vydatele na směnce může býti občanským neb obchodním jménem právního podmětu, a nezáleží na tom, zda označený právní podmět také skutečně existuje nebo skutečně tohoto jména nebo této firmy užívá. U firmy dostačí pouze objektivní možnost, není třeba skutečné existence, tím méně zápisu v rejstříku (srov. Staub-Stanz, komentář str. 48 a 57, Grünhut, Wechselrecht str. 319 a 346, Hermann Otavský, Čsl. právo směnečné § 6, VII, Šikl, Právo směnečné § 9 čís. 3 a) a rozhodnutí nejvyššího soudu sb. 6270). Dlužno přisvědčiti dovolateli, že sporný podpis může býti označení představenstva akciové společnosti firmou »F-ské statky a průmyslové závody«. Že by firma taková byla vyloučena podle zákonných předpisů, nelze tvrditi. Podle čl. 18 obch. zák. musí sice firma akciové společnosti zpravidla býti označena podle předmětu podniku a jméno společníka nebo jiných osob nesmí býti pojato do firmy, avšak výjimky jsou přípustné se svolením rejstříkového, po případě správního úřadu. Nehledíc k tomu, jest přípustná i firma osobní, jde-li o firmu starou (srov. Švamberk Právo firemní § 40). Okolnost, že se ve sporném označení vyskytuje jméno F., nemůže tudíž býti překážkou, by nebylo používáno za jméno akciové společnosti. Podle čl. 229 druhý odstavec obch. zák. děje se však podpisování akciové společnosti tím způsobem, že podpisující připojí své podpisy k firmě společnosti nebo k pojmenování představenstva. Pro označení představenstva akciové společnosti jest také obvyklým název »ředitelství« (srov. Staub-Pisko komentář čl. 227 a Švamberk právo firemní § 41). Nelze tudíž pokládati za vyloučeno, že sporný podpis jest podpisem představenstva akciové společnosti. Zda tato akciová společnost skutečně existuje nebo zda je zapsána v obchodním rejstříku, nepřichází v úvahu při řešení formální otázky platnosti směnky, jak již bylo podotčeno. S tohoto hlediska — Čís. 7436 —
dlužno tudíž míti za to, že zažalované směnky vykazují podpis vydatele ve smyslu čís. 5 čl. 4 směnečného řádu a poněvadž se soudy nižších stolic, vycházející z opačného právního názoru, nezabývaly ostatními námitkami žalovaných, bylo vyhověti dovolání a uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 7435. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 344-347.