Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3446.


Ustanovení čl. 122 obch. zák. nevztahuje se na řízení vyrovnací.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1924, Rv I 1381/23.) Žalobce byl v kontokorentním spojení s bankéřskou firmou F. a B. a domáhal se zaplacení své pohledávky 30 000 Kč na zmíněné bankéřské firmě i na jejím osobně ručícím společníku Adolfu F-ovi. O jmění bankéřské firmy bylo dne 24. března 1923 zahájeno řízení vyrovnávací, jež nebylo dosud skončeno. Žalobě proti bankéřské firmě F. a B. a jejímu veřejnému společníku Adolfu F-ovi procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud nevyhověl odvolání Adolfa F-a. Důvody: Ve věci samé nelze souhlasiti s odvolatelem, že ustanovení čl. 122 obch. zák. nepřipouští, by on odsouzen byl dle prosby žalobní. Uvedený článek předpokládá úpadek, uvalený na společnost i její společníky, leč o takový případ se zde nejedná a nepřichází toto ustanovení zde v úvahu. Ostatně ale upravuje vyrovnací řád v §u 60 a násl. vyrovn. ř. účinky narovnání, uzavřeného společnosti, vůči společníkům a jen tyto předpisy byly by v tomto případě směrodatnými. Právem proto prvý soud ponechal ustanovení čl. 122 obch. zák. mimo úvahu a když pak odvolatele odsoudil dle prosby žalobní, odpovídá to jak stavu věci tak i zákonu a neprávem proto vytýká odvolatel rozsudku nesprávné posouzení věci po stránce právní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Adolfa F-a.
Důvody:
Soud odvolací správně vytkl, že čl. 122 obch. zák. nelze použiti, ježto předpokládá řízení úpadkové. V tomto případě bylo však zahájeno pouze řízení vyrovnací a to jen proti společnosti a tu platí předpisy §§ 60 a 61 vyr. ř.
Citace:
č. 663. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 520-521.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).