NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 4967.

Obecním statkem jsou nemovitosti, jež jsou sice ve vlastnictví obce, na nichž však podle platných pravidel obecního zřízeni jest vyhrazeno určité třídě občanů zvláštní požívací právo. Užívání pozemků mohlo býti založeno také zvláštní písemní smlouvou. Žádost o výmaz dle zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. nemusí býti usnesena v obecním zastupitelstvu, nýbrž stačí opatření starosty dle §u 57 ob. zříz. Lhostejno, že k výmazu nesvolilo okresní zastupitelstvo.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1925, R I 151/25.)
Soud prvé stolice zamítl žádost obce S. v okresu N. v Čechách, by byla vymazána požívací práva starousedlíků ve vložce čís. 203 ve smyslu §u 5 zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n., ježto žádost jest jednak opožděnou dle §u 6 zákona, jednak dle smlouvy trhové ze dne 31. března 1899 bylo užívací právo vykoupeno od vlastníků usedlostí, tam jmenovaných, za 300 zl., tak že se ustanovení §u 5 zákona na toto užívací právo nevztahuje a také nadřízená okresní správní komise v N. s výmazem těchto užívacích práv nesouhlasí. Rekursní soud vyhověl žádosti obce S. Důvody: Jedná se o výmaz požívacích práv ve smyslu §u 5 zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. Návrh obce na výmaz takovýchto práv není v tomto zákonném ustanovení vázán na určitou lhůtu, lhůty §u 6 cit. zákona týkají se však poměru docela jiného, totiž, když byl již proveden převod nemovitostí do vlastnictví podílníků, oč se tu však nejedná a nemohou proto také ony lhůty býti vztahovány na případy §u 5 cit. zákona. Dle tohoto ustanovení přísluší právo k takovémuto návrhu obci nebo dohlédacímu úřadu. Není tudíž předepsáno, že by dohlédací úřad musel souhlasiti s podáním návrhu obcí. Pokud první soudce návrh zamítl pro opožděnost a pro nedostatek souhlasu dohlédacího úřadu, rekursní soud tyto důvody zamítnutí za opodstatněné neshledává. Avšak i v ohledu věcném hoví návrh předpisu §u 5 zákona. Pozemků, o které jde, nabyla smlouvou ze dne 31. března 1899 obec S. od obce H. Již ve smlouvě samé jsou pozemky tyto naznačeny jako obecní majetek postupující obce H. Dále se v kupní smlouvě výslovně poukazuje k tomu, že rozhodnutím c. k. zemské komise pro vykupování a uspořádání břemen pozemkových v Čechách ze dne 24. listopadu 1859 bylo schváleno narovnání mezi obcí H. a S. ohledně užívání pozemků těch, zejména jest dovolen příhon dobytka na Blata a že týž příhon vyhražen jest jako pěšina a vozová cesta pro některé usedlíky v P., dále bylo v témže odstavci ustanoveno, že pro případ rozdělení Blat tento příhon určen jest pro obě obce jako cesta. Z těchto ustanovení rozhodnutí řečené komise tudíž jasně plyne, že pozemky jest považovati za statek obecní ve smyslu §u 287 obč. zák. pokud se týče §u 5 cit. zák. I rozhodnutím zemského správního výboru v Praze ze dne 30. června 1921 bylo uznáno, že tu jde o nemovitosti obecního statku dle ustanovení obecního zřízení a že s pozemky jednotlivých devíti obcí, »Blata« nazvanými, nutno naložiti ve smyslu předpisů zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. Jest tudíž navrhující obec oprávněna, by se dle §u 5 cit. zákona domáhala knihovního výmazu požívacích práv na těchto pozemcích váznoucích. Na tom ničeho nemění okolnost, že kupní cenu 300 zl. za tyto pozemky nezaplatila sama, nýbrž že byla tato cena složena dotyčnými staroused- lými, neboť kupující strana ve smlouvě trhové nebyli starousedlí, nýbrž obec S. a § 5 cit. zák. nečiní rozdílu v tom směru, jakým způsobem si obec prostředky k nabytí dotyčného obecního statku opatřila. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacimu rekursu.
Důvody:
Zákon ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. ustanovuje, že nemovitosti, jež posud tvořily obecní statek, mají býti zachovány obci jako kmenové jmění, a prohlašuje výslovně v §u 2, že práva podílníků, užívati obecního statku zanikají bez náhrady, pokud nejsou stanoveny výjimky, a v §u 5, že právo užívací nebo požívaci podle ustanovení obecních zřízení na nemovitostech obecního statku v pozemkových knihách zapsaná, musí (arg. »buďtež«) býti na návrh obce nebo dohledacího úřadu v pozemkové knize vymazána. Obecní zřízení nemají ustanovení o tom, co jest považovati za obecný statek, avšak vzhledem k §§ 4—6 výnosu ministerstva vnitra ze dne 11. prosince 1850, čís. 13 353 jest rozuměti obecním statkem takové nemovitosti, které jsou sice ve vlastnictví obce, na nichž však podle posud platných pravidel obecního zřízení vyhrazeno jest určité třídě občanů zvláštní požívací právo, rázu veřejnoprávního (srovnej důvodovou zprávu tisk 1317). Trhovou smlouvou ze dne 31. března 1899 koupila obec S. od obce H. od jejího obecního majetku zapsané ve vložce 25 pozemky kat. čís. 1057/1 louku, 1063 pastvinu, 1241 pastvinu a 1242 role v P. za 300 zlatých pro starousedlé občany dle odst. 9. shora zmíněné smlouvy a to pro majitele usedlosti č. р. 1, 2, 3, 4, 6, 8, 10, 11, 12, 13, 15 a 16 v S., jimž příslušelo držení a požívání a vůbec veškeré užitky na nich, ovšem též veškerá břemena. Pozemky samy byly však do vlastnictví připsány obci S. Vzhledem na § 5 cit. zák. zažádala obec (obecní zastupitelstvo) v S. o výmaz těchto práv požívacích, kteréž žádosti rekursní soud k rekursu starosty obce S. vyhověl, změniv zamítající usnesení soudu prvé stolice. Tímto usnesením mají se starousedlíci za stiženy, avšak neprávem. Že pozemky shora zmíněné jsou obecním statkem, plyne z uvedené trhové smlouvy a zápisu v pozemkových knihách, kde ve vložce 203 v P. jest za vlastníka zapsána obec S. a kdež jest současně poznamenáno, že majitelům výše zmíněných usedlostí přináleží právo používati těchto pozemků. Názoru stěžovatele, že o tom, zda ten či onen pozemek jest obecním statkem, rozhoduje obecní inventář a že mělo býti předložením jeho zjištěno, jsou-li zmíněné pozemky v něm zapsány jako statek obecný, nelze vzhledem na zmíněný zápis knihovní sdíleti. Rovněž nelze sdíleti názor, že § 70 českého obecního zřízení upravuje užívání obecních nemovitostí dle starého zvyku, tedy užívání od nepamětných dob, a že už proto nelze shora citovaného zákona použíti na tento případ, kde běží o užívání pozemků, založené na zvláštní písemní smlouvě ze dne 31. března 1899. Touto smlouvou nebylo mezi obcí a majiteli usedlostí, ve smlouvě uvedených, ujednáno požívání oněch pozemků, nýbrž tyto byly zakoupeny obcí, by jim byly dány do užívání jako členům, údům obce, tedy byla jim po rozumu §u 70 českého obecního zřízení vyhrazena zvláštní po- žívací práva. Nestal se tedy zápis na základě právního důvodu kotvícího v soukromoprávním poměru, nýbrž jest jeho základem poměr veřejnoprávní, čemuž nevadí, že požívání pozemků bylo poznamenáno v pozemkové knize na základě zmíněné trhové smlouvy, správně však na základě prohlášení obce S. pojatého do této smlouvy, jelikož práv požívacích stěžovatelé, pokud se týče jejich právní předchůdcové, nenabyli z této smlouvy, tím méně nabyli onou smlouvou vlastnického práva, jak v dovolacím rekursu chtějí dovozovati. Vždyť obec jednala jedině svým jménem, třebas v úmyslu, by takto nabyté pozemky dala jim do užívání. Tvrzení stěžovatelů, že nabyli požívacich práv z duvodu trhové smlouvy, tedy důvodem soukromoprávním, není odůvodněno, jelikož ve smlouvě není takového ujednání a nutno proto míti za to, pokud důvod soukromoprávní a způsob nabytí nebyl jimi prokázán, že se jim dostalo těchto práv jen jako údům obce (§ 70 čes. obecn. zříz.), že se tudíž zakládá účastenství na užitcích zmíněných pozemků na veřejnoprávním důvodu. Proto také právem neuznal rekursní soud, že jest žádost obecního zastupitelstva, vzhledem na ustanovení §u 6 cit. zákona opožděná, jelikož toto ustanovení má na mysli pozemky, kterých nabyli usedlíci na základě právních jednání po prvním srpnu 1914, což se tu rovněž neptalo. Úplně bez důvodů jest dovolací rekurs, pokud tvrdí, že žádost o vymaž nepodala obec, nýbrž jen obecní starosta. Ze žádosti samé již vyplývá, že ji podává obecní zastupitelstvo a jest podepsána starostou, jeho náměstkem a jedním členem zastupitelstva. Bylo-li podání této žádosti v obecním zastupitelství usneseno čili nic, nepadá na váhu, neboť nejde tu o případ §u 31 čís. 2 českého obecního zřízení, nejednáť se o to, jak se má kmenového jmění obecního užívati, nýbrž o výmaz práv požívacích ustanovených zákonem. Nepřicházejí tu v úvahu ani další ustanovení, přikazující obecnímu zastupitelstvu, aby učinilo usnesení, nýbrž jde o opatření starosty podle §u 57 českého obecního zřízení »o věcech obecních, ježto k působnosti zastupitelstva nenáležejí« v mezích zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. Z toho dále plyne, že nebylo třeba ani usnesení obecního zastupitelstva k podání rekursu. Ostatně bylo dodatečně zjištěno, že bylo většinou hlasů v obecním zastupitelstvu usneseno a to před podáním žádosti o výmaz, pokračovati v řízení o výmaz užívacích práv a ustanoviti pro tuto věc zástupcem obce Dra Huga G-а, takže dalšího usnášení, i kdyby se za to mělo, že ho jest třeba, má-li býti podán rekurs, ani vzhledem k původnímu usnesení ze dne 21. března 1924 v obecním zastupitelstvu nebylo třeba. Na věci také ničeho nemění, že okresní správní komise v N. odepřela souhlas k tomuto výmazu, jelikož obecní zastupitelstvo bez ohledu na to, jak se zachová tento jeho dohlédací úřad, jest vzhledem na § 5 cit. zákona i proti vůli a přes nesouhlas jeho povinno (arg. »buďtež«) postarati se o výmaz požívacich práv a o přivtělení pozemků užívaných usedlíky ke kmenovému jmění.

Citace:

č. 10164. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 633-635.