Authors:
= Váž. tr., 1-2 (1919-20)
PDF

Čís. 75.


Při otázce o ztrátě volebního práva nelze hleděti k dřívějšímu odsouzení, jehož následky amnestií pominuly.
(Rozh. ze dne 6. září 1919, Kr II 165/19.)
Ku zmateční stížnosti, vznesené generální prokuraturou na ochranu zákona do rozsudku okresního soudu v Bílovci z 15. dubna 1919, uznal nejvyšší soud jako soud zrušovací právem: Rozsudkem okresního soudu v Bílovci ze dne 15. dubna 1919, pokud jím vyslovena byla proti Bertě J. ztráta volebního práva do obcí, porušen byl zákon v § 3 odst. 4 zák. ze dne 31. ledna 1919 č. 75 Sb. z. a nař., tato část rozsudku se zrušuje.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Bílovci ze dne 15. dubna 1919 byla Berta J. odsouzena pro přestupek krádeže dle § 460 tr. z. a zároveň vyslovena ztráta volebního práva do obcí. Rozsudek jest právoplatný. Výrokem o ztrátě volebního práva byl zákon porušen a nepravě vyložen. Dle § 3 odst. 4 zákona ze dne 31. ledna 1919 č. 75 Sb. zák. a nař. (řád volební v obcích) jest při odsouzení pro přestupek výrok o ztrátě práva volebního přípustným teprve při druhém právoplatném odsouzení pro čin, pro který může občan vyloučen býti z práva volebního. Berta J. byla sice rozsudkem zemského soudu v Opavě ze dne 18. prosince 1917 pro zločin krádeže dle §§ 171, 173, 174 IIc) tr. z. právoplatně odsouzena, čin ten byl, jak ze spisů vychází na jevo, spáchán z pohnutek nízkých a nečestných a byly by jinak podmínky pro výrok o ztrátě práva volebního při odsouzení pro shora uvedený přestupek dány. Než žalovaná stala se účastnou amnestie ze dne 2. dubna 1918 (Věstník ministerstva spravedlnosti z 4. dubna 1918 č. VI); amnestie ta zahrnuje v sobě i prominutí následků odsouzení, účinek amnestie je ten, že se má za to, jako by vůbec tu trestního činu nebylo. Z toho důvodu neměla býti vyslovena ztráta práva volebního, neboť když by odsouzení, jež zahrnuto jest amnestií, jevilo dále účinky a mělo právní význam v oboru trestního řízení, jaký v daném případě okresní soud mu připisoval, znamenalo by to zúžení a obmezování amnestie. Zmateční stížnost vznesená generální prokuraturou dle § 33 tr. ř. je proto úplně odůvodněnou.
Citace:
Čís. 75. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 117-118.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).