NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 265.

Kdo, bera podporu nezaměstnaných, neohlásí demobilisačnímu výboru, že nabyl zaměstnání, dopouští se nejen přestupku dle § 12 zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 sb. z. a n., nýbrž i podvodu, vyšlo-li počínání jeho z úmyslu poškoditi stát.
(Rozh. ze dne 23. září 1920, Kr I 353/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Antonína K. do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 5. února 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197 a 200 tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Nalézací soud uznal obžalovaného Antonína K. vinným zločinem podvodu dle §§ 197, 200 tr. z., spáchaným tím, že v létě 1919 v T. demobilisační výbor lstivým předstíráním, že jest bez práce, uvedl v omyl, čímž stát na svém majetku škodu trpěti měl a v obnose 330 K také utrpěl. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný, který požíval od 5. ledna do 16. srpna 1919 podpory nezaměstnaných dle zákona ze dne 10. prosince 1918 čís. 63 sb. z. a n. ve výši denních 5 K, byl od 1. června 1919 zaměstnán u Maximiliana W-a jako výpomocný zahradník se mzdou 1 K za hodinu a tedy s denním výdělkem 4 až 8 i 9 K, že ale nevyhověl povinnosti, uložené mu § 9 cit. zák., ohlásiti svoje zaměstnání demobilisačnímu výboru, by tím přivodil zastavení podpory, a že také neohlásil při výplatě podpory, vyplácené mu pozadu, částky vydělané, jak mu to referentem demobilisačního výboru Josefem M. bylo uloženo, což by bylo mělo v zápětí, že by mu po odečtení částek těch byla podpora bývala vyplácena jen za ony dny, ve kterých byl následkem deštivého počasí opravdu bez práce nebo nevydělal tolik, kolik činila podpora. Dle dalšího zjištění nalézacího soudu bral obžalovaný i za dobu od 1. června do 16. srpna 1919, kdy měl již pravidelné zaměstnání a tedy i pravidelný výdělek, podporu denních 5 K v plném rozsahu a podporu tu si vybíral.
Zmateční stížnost není odůvodněna, pokud s hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř. uplatňuje názor, že v počínání obžalovaného, jak bylo soudem nalézacím zjištěno, možno spatřovati nikoli lstivé předstírání, nýbrž pouhé chování se passivní a nanejvýš přestupek dle § 12 zákona o podpoře nezaměstnaných. Nesprávně má zmateční stížnost za to, že tímto ustanovením, dle něhož ve spojení s § 9 téhož zákona podporovaný, který neohlásí demobilisačnímu výboru, že nabyl zaměstnání, se dopouští přestupku, trestného politickým úřadem prvé stolice, bylo odňato stihání takovéhoto počínání trestní právomoci soudů. Leč tomu tak není. Citované ustanovení nevylučuje možnost toho, by pro podvod soudně stihán byl podporovaný, který zmíněnou povinnost zanedbal, vyšlo-li počínání jeho, směřujíc k uvedení příslušného úřadu v omyl nebo používajíc jeho omylu neb nevědomosti, z úmyslu poškoditi stát. Skutková podstata podvodu dle § 197 tr. z. vyžaduje ovšem zásadně, by lstivé jednání neb předstírání spočívalo v nějakém činění positivním. Chování se čistě passivní nestačí. Než pojmu lstivého předstírání odpovídá i úmyslné zamlčení nějaké skutečnosti, to zejména v takových případech, ve kterých takovéto zamlčení stalo se opomenutím povinnosti, onu skutečnost na příslušném místě ohlásiti. V přítomném případě dlužno tudíž lstivé předstírání spatřovati v tom, že obžalovaný zamlčel vůči demobilisačnímu výboru, že nabyl zaměstnání a že neohlásil při výplatě podpor částky jím vydělané, ač byl k oznámení prvé skutečnosti dle zákona povinen a ačkoli mu ohlášení v druhém směru byla uloženo. Tímto zamlčením obžalovaný předstíral, že zaměstnání posud nenabyl a že ničeho nevydělal, zároveň pak pobíral dále podporu, na kterou dle zákona neměl nároku. Rozsudek zjišťuje v činu obžalovaného správně i všechny ostatní podstatné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu i nelze mu důvodně vytýkali, že by byl výrokem svým zákon porušil nebo ho nesprávně použil.

Citace:

Čís. 265. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 366-367.