Čís. 4169.

Směrnice pro určení výše výpravy (§ 1231 obč. zák.). Muže dostihnouti ba i přesahovati povinný díl.
(Rozh. ze dne 23. září 1924, R II 263/24.) Soud prvé stolice přiznal synu, domáhajícímu se na otci vyplacení výpravy, 7000 Kč. Rekursní soud nevyhověl synovu rekursu, k otcovu rekursu však snížil výpravu na 4500 Kč.
Nejvyšší soud k synovu dovolacímu rekursu určil výpravu na 9000 Kč.
Důvody:
Mylným jest názor rekursního soudu, že soudem určená výprava nesmí dostihnouti výše povinného podílu. Není o tom výslovného zákonného předpisu, aniž lze to, jak činí soud druhé stolice, vyvozovati z ustanovení §§ 788 a 790 obč. zák. Nehledíc ani k tomu, že v době určení výpravy zpravidla nebude ani lze posouditi, kolik povinný podíl, o němž přece lze mluviti teprve po smrti rodičů, bude činiti, nelze zajisté v uvedených ustanoveních spatřovati obmezení rodičů v tom směru, že by k účelům §u 788 nesměli věnovati více, než svého času bude povinným podílem. Smysl onoho ustanovení je zřejmě jen ten, že nepominutelný dědic má na povinný podíl nárok jen potud, pokud jeho ceny nedostal již za žití zůstavitele k účelům §u 788, a že tedy nemá nároku, dostav na tyto alespoň tolik anebo ještě více, než by činil jeho povinný podíl. Nezahrnuje-li, jak právě dolíčeno, § 788 v sobě obmezení rodičů při určení výpravy, nelze je z něho vyvozovati ani pro soud, jehož usneseni jen nahrazuje vůli jejich. Směrnice, kterými se soud při určení výpravy musí říditi, vysvítají jednak z účelu výpravy, jednak z ohledů na hmotné poměry súčastněných osob. Účelem výpravy jest, poskytnouti synovi prostředky pro první zařízení manželské domácnosti. Hmotné poměry stran nutno míti na zřeteli potud, že zákon vyžaduje, by syn sám neměl dostatečného jmění a by výprava byla přiměřena mohoucnosti rodičů (§§ 1220 a 1231 obč. zák.). Onen předpoklad jest splněn, neboť nebylo nikým ani tvrzeno, že žadatel v čase sňatku měl nějaké vlastní jmění. Je tedy jeho nárok na výpravu oprávněn. Naproti tomu nelze 4500 Kč, na které rekursní soud snížil výpravu, určenou prvním soudem na 7000 Kč, míti za přiměřenou poměrům žadatelova otce. Odhad jeho jmění byl pořízen jen velmi povšechně, neboť přihlíží jen k usedlosti a jejímu příslušenství, ale pomíjí úplně mlčením všechno ostatní jmění, jako hotovosti, peněžní vklady, zásoby na polních plodinách, šperky, nábytek, šatstvo atd., a béře za průměrnou cenu stavení a polnostní částky podle všeobecné známosti poměrů na trhu nemovitostí nápadně, nízké. Než i když se tento odhad béře za základ rozhodnutí a když se dále přistoupí na znalecký úsudek, že by žadatelův otec potřeboval pro sebe a svou rodinu nejméně 80 měřic polností, nelze přece neuznati, že by musil, nemaje jiného jmění, i z toho synovi dáti nějakou výpravu a že mu ze zbývajících 55 měřic — v ceně prý 44000 Kč — přece plyne zcela slušný roční příjem. Nelze proto povinnou výpravu určití jen onou částkou, která by na žadatele připadla, kdyby těchto 55 měřic bylo ihned za cenu odhadní zpeněženo a výtěžek byl na oprávněné děti rozvržen. Také nutno si povšimnouti, že žadatelův otec některé z ostatních dětí podělil již dosti štědře a zejména synu Josefu v roce 1923 dal na otcov ský podíl 10 měřic polí a starou chalupu v odhadní ceně prý jen 11000 Kč, neobávaje se tehdy — jako nyní — zhoubných prý následků, které by takové ztenčení jeho jmění mohlo míti na jeho hospodářský stav. Přihlíží-li se ku všem těmto okolnostem a uváží-li se konečně, jak nepoměrně vysoké jsou dosud ceny právě oněch předmětů, kterých je nezbytně třeba k zařízení i dosti skrovné nové domácnosti, nutno uznati, že peníz 4500 Kč naprosto neodpovídá ani mohoucností žadatelova otce ani účelu, sloužiti za výpravu, že je příliš nízkým, a že je pokládati za přiměřenou výpravu alespoň 9000 Kč.

Citace:

č. 4169. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 283-285.